Když Nonsense z Velkého Meziříčí vydali svoje album „Genius Loci“, chválil jsem je za nápad vydat ho v rámci jedné edice v dvojjazyčné mutaci. Neuběhlo ani moc času a kluci nabízejí „třetí“ díl („…a kolikrát jsi slyšel trojku? A dvojku?… :-) ). Tentokrát bez elektriky, tedy v unplugged verzi, natočené v meziříčském Rock Depu. A bez velkého otálení říkám, že v tomhle případě už budu s tou chválou podstatně opatrnější.
Vysvlečení kompletnímu „Genius Loci“ (s přídavkem dvou starších songů) příliš neprospělo. Zbaveni toho nejpodstatnějšího, totiž vnitřně rozervané agrese, jsou Nonsense najednou úplně obyčejní. Kouzlo depresivní naléhavosti (vyjma asi dvou skladeb) je pryč, muzika, která, zapojená do zásuvky, dráždila, provokovala a nutila k přemýšlení, si najednou poklidně a poněkud nevzrušivě plyne.
Na druhé straně, dokonalou příležitost vyniknout má hluboký hlas Marka Dočkala. Ten je, i přes nesporné instrumentální schopnosti (a díky vymazlenému zvuku) členů kapely (a v tomto případě i dvou hostujících pomocníků, Matouše Dvořáka a Olgy Komárkové, která klukům pomohla i s elektrickou verzí), tím nejpozitivnějším článkem celé nahrávky, který dokáže mnohé zachránit.
Akustický kabát stoprocentně svědčí snad jen „Básni“ s textem Jacka Kerouaca, která chytá až ponuře depresivní nádech. A jinak? Nalistujte si hodnocení hlomozící verze desky, škrtněte naléhavost a intenzitu, přidejte atmosféru téměř rodinné seance, kde se všichni dobře znají a hrají si ty svoje oblíbené písničky… A všichni se těší na závěrečný, zjevně velký (a lehce střelený) hit Nonsense, „Střevlík a beruška“, který společně s „Telefonní budkou“ odlehčuje jinak vážnou tvář kapely.
Pokud už jste tvorbu Nonsense někdy ochutnali, klidně zkuste i tenhle dietní zákusek. Neuškodí, nenadchne. Pro ty ostatní platí upozornění, že ten den, kdy byl k Nonsense zaveden elektrický proud, byl pro kapelu dost důležitý.
|
