„Blackosh“, myslím další výrazná osobnost domácí rockové scény. Velmi talentovaný muzikant, výtečný kytarista, spoluzakladatel ROOT a nyní frontman CALES. Psát rozhovory s lidmi jemu podobnými bych mohl každý den. Na pódiu působil (tedy aspoň na mě) vedle Big Bosse poněkud uzavřeně, rezervovaně nebo chcete-li introvertně. On sám sebe ale vnímá trochu jinak a já musím zmínit, že mě v průběhu těch několika dní, kdy jsme tohle „povídání“ připravovali, přesvědčil, jak zásadně jsem se v odhadu jeho osobnosti mýlil.
Trochu jsem se vrtal v rozhovorech, které jsi dosud poskytl. Nemohu se ubránit dojmu, že otázky, které jsou (byly) Ti obvykle kladeny, pocházejí ze stejné kuchyně. Nemáš tentýž pocit?
Moc se tím nezabývám. Někdy jsou si otázky podobné, jindy některé zajímavější a jiné zase zbytečně únavné.
Máš za sebou působení v Root, vytvořil jsi vlastní projekt, spolupracuješ s tím i oním, jaký jsi vlastně člověk? Jak sám sebe vnímáš?
Snažím se být sebekritický, ale mám se rád, takže si sem tam, nebo spíš pořád nadržuji. Myslím že je to furt lepší, než trpět maločecháčským komplexem méněcennosti.
To v každém případě!
Každý, kdo se dotkl fenoménu jménem muzika, má svůj první kontakt s ní pevně spjatý s nějakými prožitky, konkrétním obdobím resp. etapou života. Kam až zpět v čase sahají Tvé první doteky s touto, natolik magickou záležitostí, která mnohým z nás absolutně změnila natrvalo život?
Nejprve jsem konzumoval disko 70 – 8O tých let. David Bowie, Duran Duran, Tears for Fars atd.. U toho Police, Sex Pistols, Kiss…Pak jsem začal chodit na různé zábavy a hospodské undergroundy. Zešílel jsem do metalu a kupoval na burzách LP Judas Priest atd. nebo jsem to poslouchal na kotoučáku a kazetách. Začali jsme s BlacklDrumem (insania) a Mr. Crossem blbnout na kytary a krabice v kapele Arkana. Ulítl jsem na extrémních odnožích jako Thrash, Black a Death. Seznámili jsme se s Big Bossem, založili Root a tak dál....
Zjevně jsme prošli obdobným vývojem vkusu, jen s tím rozdílem, že já přišel k muzice třeba přes T.Rex, Sweet, Slade, Black Sabbath, Deep Purple, Led Zeppelin nebo King Crimson, Pink Floyd apod.
Jsou mezi těmi kapelami, na kterých jsi začínal, ještě dnes nějaké, které jsou Ti stále blízko a vracíš se k poslechu jejich alb?
Tohle mě pochopitelně taky neminulo, když jsem se poznal s Big Bossem.
Většinu z toho už dnes beru s rezervou, ale například jsme si s přítelkyní pořídili komplet
Tears for Fears. Tahle kapela nemá jen ten stupidní hit „Shout“, který omílají v rádiích.
Začali produkovat geniální pop, až od alba „Elemental“. Vracím se a musím přiznat, že staré věci poslouchám více, než ty nové. A samozřejmě jsem stále věrným fanouškem Bathory. R.I.P.
Určitě nebude pro Tebe těžké vzpomenout si na své první vzory. Na alba, která Tě zásadně zasáhla, změnila Tvůj pohled na hudbu a její vnímání. Jaká alba nebo kapely to byly?
Té hudby a desek, bylo a je oblíbených opravdu hodně. Mám rád všechnu skvělou muziku a nerad z toho něco strkám do popředí. Myslím že pro hudebníka je nejsilnější moment, když si uvědomí vlastní hudební potenciál. Každopádně mě v začátcích hodně ovlivnili Slayer a Bathory. Bylo toho ovšem mnohem více a nemám čas, ani chuť to tady vypisovat jako kdysi na školní lavici.
Z vlastní zkušenosti znám ten pocit, kdy zjistíš, že konzumace nestačí a Ty se najednou musíš rozhodnout, zvolit nějaký nástroj a udělat první krok. Kdy tahle fáze u Tebe nastala a jaký krok následoval?
Jako děcko jsem rozbíjel španělku, kterou dostala na vánoce ségra, ale nic jí to neříkalo a mě taky ne. Chtěl jsem být kosmonaut. Pak jsem viděl a slyšel elektrickou kytaru a nedalo mi to spát.
Teď nezbývá, než položit otázku již obvyklou. Kdy nastal bod zlomu? Tedy jasné směřování k pevnému cíli a za jak dlouho poté ses ocitl v Root?
Já si žádný zlomy nepamatuji a k žádnému jasnému cíli jsem nesměřoval. Root byl založen v 97-mém.
Jak si vlastně přišel k „přezdívce“ Blackie a kdy to zhruba bylo?
Někdy v 16ti, jsem ujel na Venom, Bathory a Satanismu, tak mi začali říkat Blekoš -Blackosh. Později tenhle nick BigBoss upravill na Blackie – Negr :-).
Krátce po roce 2000 jsem měl období, kdy jsem opakovaně vyrážel na koncerty Root. Na pódiu si na mě působil poněkud introvertně a jakoby v ústraní. Jestli jsem věc odhadl správně, řekni mi proč tomu tak bylo?
Nevím, co bys chtěl po kytaristovi. Baleťák nejsem a za každou cenu na sebe upozorňovat taky nemusím. Nikdy jsem nestál v ústraní, vždy hraji a pařím s lidma vepředu. Někdy i u baru. Např. Ace Frehley je naprosto nenápadný kytarista a přitom mega hvězda a navíc skvělý hudebník, který ovlivnil stovky, možná tisíce muzikantů... Co se týče Root, tak v popředí je především frontman, ke kterému lidi upínají zrak.
Pokud dobře počítám, jsi uveden v line-up(u) na celkem sedmi albech Root. Nechci teď rozebírat, proč tomu tak je, ale „The Book“ je pro mě jednoznačně vrcholem vaší společné práce. Na „Black Seal“ jsem už při prvních posleších zaznamenal, že mi něco nesedí, něco jakoby prostě chybělo. Je možné, že si při tvorbě materiálu pro tuhle placku byl někde vnitřně zásadně blíž Cales a proto mi zní „Black Seal“ tak nějak rutinně a méně přesvědčivě, než všechna předchozí alba Root?
Black Seal je podle mně a mnoho dalších, skvělé dílko. Jsou fans, kterým se líbí všechny desky a pak jsou lidi, co mají některá alba raději více a jiné pro změnu raději méně nebo vůbec.
„The Pass In Time“ je albem, které se mi poslouchá velmi dobře a je to jedna, z ne mnoha desek „současné“ domácí scény, ke které se vracím. Jedno mi vrtá hlavou. Cítíš v sobě skutečně tak zásadní tvůrčí přetlak nebo je to dualitou (kterou mj. trpím i já), že se alba pod značkou Cales tak odlišují?
Já si u sebe žádné duality nejsem vědom. Nevím ani o žádném zásadním tvůrčím přetlaku. Kdybych nechtěl třeba zrovna v Cales dělat něco odlišného třeba od toho, co jsme dělali s Root, nebyl by žádný důvod proč se srát s dalšíma projektama.
Někteří hudebníci, řekněme, z doma notoricky známých kapel tvrdí, že je vlastně svět kolem nezajímá. Zahraniční kapely je neberou. Jakoby byli svázáni jen s poměrně již vzdálenou minulostí, tedy s kapelami, na kterých vyrostli. Jak se na tohle díváš Ty? Oslovuje Tě současná metalová tvorba? Případně, jaký konkrétní žánr?
Každej je ňákej a svět není jenom hudba. Já už jsem taky starší pardál a nejsem v tom jiný. Někdo třeba nemá vůbec potřebu poslouchat hudbu, když ji sám tvoří. Musí mu zbýt čas i na jiné věci. Oslovuje i neoslovuje, jako vždy.
Je to sice trochu „odjinud“, ale jsem přesvědčen, že se Robertu Trujillovi ani nesnilo o tom, že by mohl kdy přistát v mega kapele Metallica. Co kdybys, čistě hypoteticky, dostal podobnou nabídku Ty, dostat se byť třeba do kapely, která hraje něco, co není úplně Tvá srdcovka, ale přes noc bys mohl být v řádu světelných let jinde?
Pozn.: Martin Škaroupka to sice právě zažívá, ale myslím, že COF jsou mu přinejmenším žánrově blízcí, takže to je jiný případ.
Vidíš a hrál i ve skvělých S.T. nebo dokonce u Ozzyho. Odvádí 100 % práci, takže proč ne. Nevím, zvážil bych všechna pro a proti. Každopádně proč bych měl dělat hudbu bez srdce? Nejsem žebrák ani idiot, abych musel tak hluboko klesat.
Já samozřejmě vím, kde R.T. dřív hrál :-), také u Ozzyho jasně (mj. výborné DVD „Live At Budokan“), jen přeci mám ale dojem, že u Metalliky je to už zase trochu jinde.
Hlavně větší ranec :-).
Mimochodem, když už jsme u té Metalliky, co říkáš na její návrat, a jak se Ti její nové album poslouchá?
To album odmítám poslouchat, tenhle styl už mě prostě nic neříká. Raději bych si pustil Masters of Puppets než tohle. Vypadá to, že už nejsou schopni složit výraznou hitovou píseň,
Jinak by si nehráli na malý kluky s tím infantilním thrashem. Není to špatné, ale mě už tohle absolutně nebaví. Zbytečné komplikování, prodlužování a nevýraznost, mě na tom albu dost serou.
Pochybuji, že by Ti uniklo, že i AC/DC, stejně jako Metallica, dost zásadně svými novinkami bodují napříč světem v žebříčcích. Není tohle právě nějaký signál, po jaké muzice je „hlad“?
Těžko říct. V jejich případě je to dáno osvědčenou značkou, velikostí kapely a silou marketingu. Jejich nové album bych si určitě nekoupil, zní totiž stejně jako desky před 20 ti lety, které mám raději.
Root jak známo, měli a mají dost blízko k Moonspell a ti poslední dobou, pro změnu, zase dost blízko ke Cradle Of Filth. Sleduješ nějak Daniho vývoj a posuny? Pokud ano, co na změny, kterými COF za ta léta prošli, říkáš? Co jejich poslední album, chytlo Tě?
Jsou bezesporu kvalitní kapela, ale já je nikdy moc nemusel a ani moc nesledoval.
Vím, že je tam super kytarová práce a originální vokál. Prostě kvalitní kapela, která mě ale nikdy moc neoslovovala. Slyšel jsem nedávno ukázky z nového alba, které byly hodně dobré a celkem mě nadzvedly ze židle.
Když se dívám na stránky Cales, je jisté, že na nedostatek pozornosti si stěžovat nemůžeš. Byl jsi dokonce i hostem televizního pořadu, což se muzikantům s Tvým záběrem každý den v Česku nestává. Otázka je to jistě úsměvná, ale přesto se zeptám. Cítíš se být už tak trochu hvězdou?
Necítím. Hvězdy žijí o něco méně skromněji a jsou v Praze nebo ve Státech.
Nemohu se zbavit dojmu, že počátkem devadesátých let (min. stol.) jsme měli daleko pestřejší a výrazně zajímavější metalovou scénu. Dnes je to, co se množství týče daleko „větší kotel“ viz „bandzone“, ale ta kvalita :-). Jak to vidíš Ty?
Mě připadne, že před tím tady bylo hovno a proto si pamatujeme kdejakou sračku. Teď je toho víc, jak sraček, tak i dobrých kapel, ale každej na to už sere. Bandzone je geniální server, akorát pochybuju, že si ti registrovaní fanoušci kupují desky.Teda aspoň většina.
Těch kapel, které jsou na „bandzone“ k poslechu, jsou skutečně tuny. Jistě jsou mezi nimi i pozoruhodné a slibné talenty. Vidíš nějakou rozumnou cestu pro ty nadějnější z téhle „šedi“ aspoň pod křídla tuzemského labelu? Co bys jim poradil?
Ať si to vydávají sami a rozdávají to zadax. Můžou to zkusit těm labelům nabídnout, jestli tady ještě nějaký budou existovat. Dnes už se to ale řeší tak, že neprodejné kapely použijí pouze záštitu labelu a vše financují z vlastní kapsy….studio, výrobu a část promotion.
Bude to možná znít dost drasticky, ale některé kapely, které chtějí mít za každou cenu CD, by těm labelům měly platit za uskladnění neprodejného zboží. CD formát je prostě mrtvý, tenhle byznys skončil a pro začínající kapely je lepší, když si to vydávají sami. Měli by být trpělivější a víc na sobě pracovat, pak se třeba poštěstí a budou se svou prací více spokojeni.
Muzikou se zabývám léta a cédéčka kupuji velmi často i v zahraničí. Chodí mi různé katalogy apod. a proto mi neuniklo, že se objevují již drahnou dobu ve světě kapely z tzv. východního bloku. Naposledy mj. třeba ruská Arkona. V souvislosti s tím mě napadá otázka, zda jsem skutečně v takové izolaci? Vždyť, když se rozhlédneš, je to už řada „východních“ metalových kapel, které jsou pod křídly nějakého většího labelu. Dělá se u nás kvalitativně horší muzika, jsme tak neschopní se prosadit nebo v čem myslíš, že je problém?
Nevím, já s tím problém nemám. Buď to někoho zajímá nebo ne. Upřímně, nikdo není moc zvědavej na kapely z bývalého východního bloku. Pokud někoho nezabiješ nebo nevypálíš pár kostelů, nemáš šanci :-). Pak budeš možná nějakou dobu slavný, ale tvůj život tím končí, jako např. u toho magora z Burzum. Musíš být opravdu hodně dobrý, originální a nejlépe v něčem kontroverzní. Ovšem i to, už v té přehršli : sračka-kvalita-sračka-kvalita, nemusí nikoho zajímat. Možná je to otázka pouhého štěstí.
Nedá mi to, abych se Tě přece jen nezeptal, jestli si poslední dobou narazil na domácí scéně na nějakou skutečně nadějnou partu, která by z té, již zmíněné izolace Česka mohla „do světa“ tu díru udělat?
Nevím přesně. Kromě muziky a věcí kolem, záleží na tom jak umíš dobře jazyk a co vše jsi pro to ochotný udělat a obětovat. Může to být vzácná zkušenost, ale i ztracený čas, během kterého by mohlo být užitečnější dělat jiné věci, prospěšné pro svůj život..
Před nedávnem jsem někde narazil na informaci, že staré hard rockové „páky“ (tuším př. KISS), se chystají znovu do studia, protože se už nemohou dál dívat na pomalu chcípající hudební průmysl, který jak známo systematicky drtí internet svou nekonečnou nabídkou muziky ke stažení. Jaký je Tvůj postoj k téhle možnosti internetu?
U netu nestojím, nýbrž sedím :-). Takovým Kiss to může být úplně ukradené. Já osobně žádnou hudbu nestahuji a je mi to jedno. Když se nebudou moje desky prodávat, přestanou se vydávat a hudební svět, ani já, se z toho neposereme..
Považuješ tuhle „záchrannou“ akci za smysluplnou? Já jen dodám, že má generace přeci jen z valné většiny preferuje originální nosič ve skříni, než virtuální záznam pochybné kvality a bez bookletu někde v kompu.
Jsou to takové ty reklamní nabubřelé bláboly. Jednoduše marketingová politika. Budeš asi jeden z mála, i z té tvé generace, ale všechna čest….
Jsem vděčný všem fanouškům, kteří si kupují moje desky. Dokud jim to vydrží, vydržím i já.
Strávím nad skládáním, až po finální produkci, desítky, možná stovky hodin a nedokážu si představit, že bych tohle úsilí hodil vniveč, zadarmo ke stažení. Bez grafiky, ořezaný zvuk o veškerou dynamiku formátem 128 kbps? Říkám striktně NE. Kdo to udělá a hodí na net, je zmrd, kterej by měl sedět a zaplatit škodu.. Hudbou se neživím, chodím při tom do civilního zaměstnání. Je ovšem důležité, abych labelu vykázal nějaký prodej, dostatečný alespoň k tomu, aby se vrátily vložené náklady. Když se tak nestane, nikdo nebude ochoten vydávat další desky a upřímně, ani já nebudu mít žádnou motivaci k tomu, abych provedl precizní a důslednou práci. Možná bych na kytaru ani nesáhl. Jsem v podstatě připravený se s tím vyrovnat a již žádná další alba nevydávat. Neříkám že skončím úplně, a jestli jo, zůstane toho po mě i tak dost a v životě jsou i jiný zajímavý věci.
Je to již má obligátní závěrečná. Co bys vzkázal našim mladým metalovým muzikantům, kteří na tom pomyslném začátku teprve stojí?
Upřímnou soustrast. Ne :-). Dělejte co chcete sami a na nic se neohlížejte. Jestli tomu věříte a máte odhodlání, tak na sobě pracujte a buďte trpěliví. Prvotní a zásadní je, že vás to baví a něčím nevšedním naplňuje.
|
