1.prosince 2008 vyšlo nové album „The Seer“ od Tarji a jsa pln očekávání, čeho že jsme se od metalo-operní divy Tarji Turunen dočkali, provedl jsem pokus poslechnout si album původní a poté i čerstvě vyšlé epíčko. Chvalozpěvy a samotná Tarjina pověst dávaly tušit, co by se na albu mohlo skrývat, takže s chutí do toho a půl je hotovo. Bohužel bych se ani v nejhorším snu nenadál, že za tímto okřídleným sloganem použiji i dovětek „...a pak honem od toho“.
Na to, aby se člověk dobral podstaty „The Seer“ je nezbytné se odrazit již od rok staré zimní bouře. Celé album bylo v snad až příliš lyrickém duchu, snad ovlivněné polární nocí, nebo něčím horším a to trhem a penězi. Z celého alba byl cítit tah na branku od Universal Records, neboť z obchodního hlediska je Tarja bájnou husou, snášející zlatá vejce. Pokud se však mýlím a Tarja zpívala, jen to, co ji baví, tak se hluboce omlouvám a budu si muset zvyknout na novou Tarju. Nemyslím však, že by celé tohle povídání o Tarje bylo ovlivněno čistě mou představou o tom, jaká by měla být..
Po celou dobu jsem se u "My Winter Storm" nemohl zbavit dojmu, že nám ledová královna poněkud taje :o((. Samosebou se zde najdou i povedenější skladby, které lehce proplouvají okolo dřívějšího nightwishového projevu, ale je jich poněkud málo. A na to, jak Tarja řádila a zářila v Praze, je její studiový projev velmi plytký a postrádá šťávu. Celkově je album žánrově schizofrenní a jako celek nezařaditelné. Pochvalu si zaslouží předělávka „Poison“ od Alice Coopera a skladby „Die Alive“, „I Walk Alone“ a možná ještě „Nothern Star“, jinak na mě zbytek písní dělá dojem leporela, které spolu nijak nesouvisí. Tarjin vokální projev je stále vynikající a uchvacující (nikdo od ní ani nic jiného vzhledem k jejím hlasovým kvalitám a praxi, nečeká), ale naprosto standardní a nepřijde mi, že by se někam výrazněji posunul oproti předcházejícím sólovým počinům. Co do instrumentálního projevu je vše rovněž v pořádku, zárukou jsou jména jako Doug Wimbish či Kiko Loureiro (i když, bůh ví proč, projev z alba, ve srovnání s projevem kapely na živo také výrazně kulhá). Jen těžko lze album nazvat metalovým. Pro mne bohužel atmosféra celého alba, krom výše zmíněných skladeb, padá do kategorie ukolébavky pro mé nezletilé dcery, které rozhodně skladby z tohoto alba nehodnotí slovy „tatínku, pustíme si ještě jednou ty „hustý“ písničky“. Osobně mi schází dynamika projevu a vše je tak nějak utahané a ospalé. Ze zimní bouře je cítit pouze slabý vánek na lících. Na živo z Tarji a jejího projevu mrazí v zádech a ježí se chlupy......... na albu nikoli. Celé album nedokáže urazit ani nadchnout.
I přes rozpaky z alba předchozího jsem s velkým napětím zasedl k poslechu nového EP „THE SEER“, s otázkou, zda titulní skladba „The Seer“ v duetu Tarja-Doro bude tou očekávanou peckou, a nebo zda avizované mixy dotvoří to, co mi chybělo na albu “My winter storm“. Fascinovaný uhrančivým pohledem huskyho (či co to je za psovitou šelmu) z bookletu, ne nepřipomínajícího pohled Tarji (ostatně metamorfóza Tarji do tohoto psíka je patrná na trajleru k EP), jsem čekal co přijde. A přišlo...
Už první skladba s Doro Pesch mne poněkud zaskočila. Mají ty holky zlatý zapotřebí plodit nevýrazné věci (?!?), tlačit se na území, které už dávno obsadila Enya a zahrávat si se svojí pověstí dračic a amazonek, plytkými zpívánkami z letní unavené pláže...? Vzhledem k tomu, že jde o jedinou novinku na desce, je to docela málo. Nepodařilo se mi (ani na zbytku alba) najít na EP něco nového a pozitivního. Nejzásadnější zjištění je, že Tarja na živo a ve studiu je úplně někdo jiný. Což podtrhují jinak nevýrazné skladby z alba „My Winter Storm“ na EP z živého záznamu z Finska. Předělávky jsou dle mého názoru bez vtipu a nápadu a pokud pozorně neposloucháte obě verze, jen stěží postřehnete změnu oproti „My Winter Storm“ v podobě zdůrazněné kytary či prodloužené instrumentální předehry. Skladby, které byly na „My Winter Storm“, jsou (znovu připomínám, že jsem z nich lehce v rozpacích) lepší, než aktuální alternativní verze a live verze těch slabších skladeb předchozího alba už tak dost zoufalý počin, nevylepší. Ku prospěchu alba tak není ani účast Kika Loureira či nasávání bolavých nálad z projevu Petera Tangtrema. Jediným důvodem, proč vydat toto EP bylo asi vydělat nějakou korunku navíc na zcela zjevně nemetalovém a ne zrovna výrazném duetu Dorotky a Tarji „THE SEER“. Vše ostatní je pouze zaplněním prázdného místa.
|
