Tohle nebylo rozhodně lehké rozhodnutí, vzít si na mušku modlu, ikonu NWOBHM nebo jak tomuto ztělesnění toho nejlepšího, co kdy metal dal, jinak chcete říkat. Předpokládám, že jsem správně pochopil, že Judas Priest chtěli tímhle albem dát svým fanouškům něco víc, než jen další klasickou řadovku.
Judas Priest definitivně uhnuli z najetého kurzu a aspoň mně přinesli svojí tzv. horkou novinkou nemalé překvapení, ba snad i rozčarování. Hned v úvodu vám řeknu, že první poslech mě zmrazil v sedačce auta, když jsem cestou z práce čerstvě nabyté 2CD vsunul do přehrávače. Zdálo se mi, že někde něco nefunguje (myslím přehrávač), že mi běží jen jeden kanál. Slyšel jsem jen suše riffující kytaru a Halforda, který zrovna ztratil hlas!
Nekonaly se žádné kytarové jízdy, vyjeté v sólech ad absurdum. Nekonaly se ani žádné hlasové eskapády, pro Halforda v minulosti tolik typické. Musím říct, že jsem byl poměrně dost otrávený a hlavou mi šla myšlenka o vyhozených penězích.
Nebudu napínat a řeknu rovnou, že v kontextu tvorby Judas Priest a především s ohledem na klenoty, které v minulosti z jejich pera (dílny) vyšly ("Unleashed...", "Painkiller" nebo "Defenders...") bych jim s chutí napařil 50% a to jen za poměrně zdařilou orchestraci.
Nicméně v takovýchto případech je odstup nezbytný a unáhlené soudy nejsou na místě. Ono totiž být na scéně víc než 40 let není sranda a pálit od boku jen samé pecky už vůbec ne. Protáhl jsem tedy ty dvě placky ještě „X“krát přehrávačem a výsledné hodnocení se značně vylepšilo.
Nemohu přehlédnout dost podstatný aspekt, a to že Judas Priest se snažili o změnu. O změnu zásadní tak, aby se vyhnuli výčitkám, kterých se jim dostalo po albu předchozím až dost. Tam bylo těžiště kritiky v tom, že nejsou již schopni opustit stín minulosti, žijí z podstaty a vykrádají sama sebe.
Musím říct, že k eliminaci podobných záporných závěrů užili JP zcela odlišné prostředky než jejich krajané Iron Maiden na svém posledním počinu. Tam jsem od prvního poslechu žádné pochyby neměl, protože bylo vše jasné, definovatelné a hlavně plně to koresponduje s tím nejlepším, co Iron Maiden kdy nahráli. Naopak, je to podle mých uší dokonce lepší!
Novinka Judas Priest je album až tak na třetí poslech, se sugestivně temnou atmosférou a výbornými orchestr-pasážemi. Halfordovi už to pravda taky tak nezpívá (nakonec, sám to i uznal), jako dřív, nicméně šikovné gradace některých fláků vám určitě pověstnou „husinu“ přeci jen přivodí.
Sóla jak se patří také najdete, jenže budou prostě odlišně vystavěna, než jste dosud byli zvyklí. Opakovaný poslech mi nakonec rozkryl tajemství síly, která je v téhle placce ukryta a došel jsem k bodu, kdy jsem si nucen tuhle věc opakovaně, znovu a znovu pouštět a stále jí nejsem docela syt.
Nelámejte tedy nad Nostradamem předčasně hůl, dejte mu čas a uvidíte (uslyšíte), že vás nakonec svou nevšedností a rozmanitostí, stejně jako jakousi skrytou magickou silou dostane. Mrzí mě, že nejsem skvělým angličtinářem, protože tohle téma, pojaté jako metal nátěr může být vskutku lahůdkou.
Jen ještě jednu malou jedovatost závěrem, a to, že v refrénu zpívané „Já jsem Nostradamus“ ve skladbě „Prophecy“, mi vážně jako klišé na druhou připadá. To může ale být i tím, že mi už není těch krásných „…náct“.
|
