Asi se snadno shodnu se všemi těmi, kteří dorazili na první vystoupení německé kapely Lanfear v České republice, že jízda, kterou Lanfear předvedli na pódiu Exit Music Hall Chmelnice byla (jak by řekl kolega lenin) epochálně kolosální :-). Při nasávání skvělého výkonu celé bandy mě až překvapilo, jak (na pódiu precizní a výrazný) nenápadně a pohodově působil kytarista a autor hudby Markus Ullrich, se kterým jsem měl možnost si před koncertem popovídat.
Tohle je poprvé, kdy se Lanfear představují v České republice. Vy hrajete od roku 1993, že jo?
Jo.
Máš nějaké informace o tom, jak si Lanfear stojí v České republice a co očekáváš od dnešního vystoupení?
Nemám zrovna moc informací o našem postavení tady u vás, protože jsme pořádně nedostali od našeho starého labelu nějaké informace, dělal jsem sice nějaká interview pro naše třetí album „The Art Effect“, ale problém byl, že nevíme, kolik cédéček Massacre Records vylisovali a kolik cédéček vůbec prodali a že nám ani neřekli, jestli vůbec nějaká prodali. Takže vážně nevím. Je to sice poprvé, kdy hrajeme v Čechách, ale není to poprvé, kdy jsme Českou republiku navštívili. Když jsme v roce 2002 nahrávali „The Art Effect“, tak jsme byli tady, dělali jsme tady docela pěkné párty. A tehdy jsem si tady i koupil cédéčka Kreysonu a Arakainu.
Hudba Lanfear není zrovna jednoduchá záležitost, jak bys jí ty popsal někomu, kdo o vás dosud nikdy neslyšel?
Vždycky říkám, že hrajeme druh melodické hudby s power metalovými elementy, s chytrými aranžemi s vlivem raných amerických metalových kapel z osmdesátých a devadesátých let. Dneska když řekneš, že hraješ power metal, tak spousta lidí si pod tím představí Edguy nebo Helloween a jim podobné kapely, ale pro mě je power metal trošku něco jiného, já jsem vyrůstal na kapelách jako Metal Church, Armored Saints, měl jsem radši americkou scénu víc než evropskou. Najdeš u nás sice vliv evropského metalu, ale vycházíme hlavně z amerického.
Vloni jste vydali svoje páté album. Je už pomalu tradicí, že každý váš zpěvák s vámi nahraje dvě alba a pak odchází. Můžeme čekat, že Nuna se konečně podaří udržet o něco déle?
Doufám, že jo (smích). Problém byl, že Tobias žil osmdesát – devadesát kilometrů od nás, a navíc on nebyl typický Lanfear charakter. Dneska nejsme jen parta hudebníků, dneska jsme kamarádi a držíme pohromadě. Tobi byl úplně jiný charakter. Jeho hodiny tikaly jinak, než hodiny zbytku kapely. On nebyl, na rozdíl od nás ostatních, žádný hudební maniak. Částečně jsme se rozcházeli i hudebně a on ani nebyl zahrnut do plného života naší kapely. Nuno přišel do kapely z Anguish, znali jsme ho už předtím, měl pomoct s klávesama Richiemu..
Samozřejmě doufáme, že je to poslední změna, podle mě je to teď výborné, protože Nuno je vynikající zpěvák, vynikající textař a vynikající chlap. Velice inteligentní a zábavný člověk, budeš to mít příležitost poznat, uvidíš, že je s ním sranda.
Musím říct, že na nové desce Lanfear poněkud změnili svou tvář. Měl na to vliv Nunův příchod, nebo tahle změna k větší progresivitě vyšla přirozeně z vývoje kapely?
Nuno na to neměl vliv, protože věci na poslední desku byly napsány ještě před Nunovým příchodem. Je pochopitelné, že zpěvák vždycky charakterizuje kapelu. Nehledali jsme zpěváka, který by zněl jako Tobi, ale někoho s vlastním stylem. Uvidíš, že Nuno je absolutně jinej chlap, jinej zpěvák, naprosto odlišný v melodiích, ve frázování. Je důležité, že na příští album už bude mít vliv, bude se podílet na psaní songů, teda aspoň doufám (smích).
Vaše muzika je velice bohatá a rozhodně to není jednoduchá hudba na první poslech. Současná doba je velice rychlá a spousta lidí stahuje hudbu z internetu. Myslíš že můžete se svojí hudbou oslovit takové ty typické internetové stahovače?
My s internetem nemáme problém, protože hudba nás neživí, takže nezáleží na tom, kolik cédéček prodáme. Neprodáš dneska tolik cédéček, jako kdyby byl rok 1993, ale musíš s tím žít. Když vyrůstáš v současné době, tak máš úplně jiný náhled na hudbu. Pro mě je důležité vzít cédéčko do ruky, prohlédnout si booklet, ale současní teenageři neznají tenhle pocit, který si můžeš vychutnat z vlastního cédéčka. Jen poslouchají muziku a upřímně, je úplně jedno, jestli taková mp-trojka je legální nebo nelegální, i když si myslím, že to je všechno nelegální (smích). Myslím si, že fanoušci metalu jsou víc loajální než třeba příznivci popové hudby. Ale naprosto určitě neprodáš v budoucnosti tolik cédeček jako dřív. Ale jak říkám, nemám s tím problém, já dělám hudbu pro sebe. Je to to samé, jako když čtu recenze na naší hudbu. Většina z nich je pozitivní, ale když některá recenze strhá naší hudbu, nepřikládám tomu žádný význam. Proč se mám zajímat o kritiku nějakého mladého kluka, který má doma dvacet cédéček a myslí si, že mě může kritizovat, když já už hraju víc jak dvacet let na kytaru a mám doma tisíc cédéček všech možných žánrů? Těžko bude mít schopnosti ke kritice, protože nemůže vědět, co já chci říct. Můžeš to klidně kritizovat, když se ti to líbí, tak je to fajn a když se ti to nelíbí, tak ať se ti to nelíbí, je to tvoje věc.
Dosud jsem neměl příležitost seznámit se s texty vašeho posledního alba. Považuješ texty k písním za důležitou součást hudby?
Jo. Já si myslím, že texty jsou velice důležité, ale problém je, že je nikdo nečte (smích). Jsem na tom ale stejně, slyšel jsem spoustu muziky a ve většině případů jsem si taky texty nečetl, kromě kapel, které skutečně miluju. Ale texty skutečně považuju za velice důležité a je fajn, že Nuno je skvělý textař a jeho texty mají hloubku.
Můžeš mi prozradit, o čem vypráví „X ToThe Power Of Ten“?
„X To The Power Of Ten“ je fráze pro X na n-tou. Je to matematický vzorec pro lidskou chamtivost. Vyjadřuje touhu lidského rodu mít stále víc. Čím víc máš, tím víc chceš a je to nekonečný kruh. My jsme změnili to -n na „Ten“ protože to líp zní.
Lanfear obvykle moc nespěchají s novým albem. Nejkratší pauza mezi vašimi alby zatím činila dva roky. Pracujete už na novém materiálu s Nunem?
Je těžké na tohle odpovědět. Už máme napsaných sedm nových písní a plánujeme vyrazit do studia na podzim, ale není to jisté. 
Někteří z kapely jsou hrozně líní (smích), raději si něco vypijou, než aby cvičili, vždyť se podívej například na basáka Kaie (smích). Ale nový materiál existuje, chtěli bysme ho nahrát v roce 2009, ale nikdo neví, co se může stát. Všichni chodíme denně do práce, dva z nás už mají děti, já tedy ne, takže trávíme typické dni s rodinou. Navíc nedokážeme napsat píseň za pět minut, tak jako to dokáže Dieter Bohlen, nehrajeme death nebo grindcore, abychom vzali jen pár riffů a zpěvák nazvracel do mikrofonu. Je vždycky problém naší hudbu zaaranžovat tak, aby to bylo jasné a mělo to hloubku. Vyžaduje to svůj čas. Vyžadovalo si to čas, vyžaduje si to čas a bude si to vyžadovat čas.
Měl Nunův příchod nějaký vliv na váš současný playlist?
Ne, hrajeme kupu věcí z nového alba, ale hrajeme i věci z ostatních alb, kromě první desky, protože tu nikdo nezná, ani my to už neznáme (smích).
V současné době je velice populární vydávat nahrávky ve formátu DVD. Máte taky něco podobného v plánu?
Už jsme nahrávali některá naše vystoupení pěti – šesti kamerami, ale vždycky nastal nějaký technický problém. Jednou jsme už měli video materiál, natočený šesti kamerami, mělo to perfektní obraz, ale kluci nějak zapomněli nahrát zvuk (smích), problém jsou i peníze a ještě jsme to navíc takhle podělali. Ale když něco vydáme, tak chceme, aby tam byla i kupa bonusů.
Bavili jsme se o tom, kdo na vaši hudbu má vliv. Slyšel jsem i názory, ve kterých vás lidi přirovnávají ke klasikům power-progress metalu jako Evergrey či Savatage. Těší tě tyhle řeči?
Samozřejmě, že v naší hudbě najdeš elementy některých kapel. Mám rád alba Savatage, kromě posledních asi třech nebo čtyř desek, ty už jsou pro mě příliš muzikálové a já nesnáším muzikály. Miluju Abbu a nesnáším muzikály (smích). Abba je nejlepší kapela na světě. A mám rád i Evergrey. Vždycky budou tendence srovnávat s populárnějšími kapelami, než je ta tvoje a hledat jejich elementy, ale to neznamená, že ta kapela má na tebe nějaký vliv. Mám rád Evergrey, ale Lanfear hrají déle než Evergrey. Vždycky na tebe bude něco působit, protože něco posloucháš a líbí se ti to a pak se to možná i dá najít v tvojí hudbě. Možná na tebe můžou působit americké „toxic part“ kapely, protože ten zvuk je skutečně toxic, a nikdo to nepozná, protože si to s tím nedokáže spojit a neřekne, jo tahle pasáž zní jako Threshold, které mám hodně rád, či Vanden Plas, které v lásce moc nemám. Je normální, že každý v hudbě hledá to, co je mu blízké, co se mu líbí. A myslím, že Lanfear mají svůj vlastní, specifický sound.
Když jsi zmínil, že máš rád Abbu, nemáte chuť zkusit nějaký jejich cover?
Ne, pro mě jsou příliš dobří a proto jim nejde udělat žádný cover. Pro mě je to nejlepší pop-kapela, která kdy existovala. Oni byli geniální a já nesnáším tu muzikálovou sračku, co teď vyšla. Nikdy to nedosáhne úrovně Abby, protože oni měli dva perfektní hlasy, které se k sobě hodily. Zaaranžovali hudbu sedmdesátých let a udělali to v takovém soundu, který nemají ani některé coververze z dnešní doby. Nahráli to v roce 1976, ale ten zvuk je čerstvý. A to je pro mě velice důležité. Abba patří mezi moje favority.
Všiml jsem si, že Lanfear docela často hrávají na festivalech. Máš rád festivaly jako muzikant a jako fanoušek?
Jo, celkem rád navštěvuju festivaly jako fanoušek, třeba Bang Your Head v Německu. Tam chodí lidi kvůli muzice. Ale festivaly jako je Wacken jsou pro mě příliš velké, je tam příliš mnoho idiotů. Nemám rád, když se sejde na jednom místě strašná spousta lidí, kteří tam nejdou proto, aby si poslechli muziku, ale jsou na festivalu prostě proto, aby byli na festivalu.
Dávám přednost malým festivalům, rád hraju v klubech, kde je těsnější kontakt s fanoušky, proto preferuju malá pódia a menší počet posluchačů, kteří poslouchají tvojí muziku, než hrát před tisíci fanoušky, kteří jen tak stojí a popíjejí pivo a sem tam něco pokřikujou, to je nuda.
V poslední době je v České republice docela problém návštěvnost na koncertech. Potkáváš se s tímhle i v Německu?
V Německu je to úplně stejné. Od května do září je každý víkend nějaký festival, ani neznám jejich jména…
Takže myslíš, že lidi jsou z toho unavení?
Jo. Je příliš mnoho festivalů, na kterých jsou stále ty samé kapely a žádní lidi. A tak já taky zůstávám doma (smích).
Svoje otázky jsem vyčerpal, takže máš prostor k tomu, říct, na co jsem se nezeptal a co bys rád zveřejnil.
Ty seš dobrej, to je velice obtížný závěr… takže řeknu jen díky. Díky, že jste si rozhovor přečetli, dejte šanci naší muzice a nezáleží na tom, jestli se k ní dostanete legálně nebo ne (smích).
Díky.
|
