„Dobrá píseň je dobrá píseň, měla by proto vždy přežít“.
Zvláštní osud mají ti Pretty Maids. Člověk by řekl, že po velice silném debutu na ně bude maximální tlak, aby co nejdřív naběhli znovu do studia. Jenže k průtahům došlo už se samotnou prvotinou, která (kromě domoviny) nabrala zpoždění, tím se zaseklo i turné a firma se cukla, že bez živé prezentace „Red, Hot And Heavy“ na dvojku nedojde. Naštěstí došlo, i když vezmeme-li v úvahu, že první dva kousky od sebe dělí tři roky (což ve srovnání s konkurencí lze nazvat světelným rokem), nebyla situace pro kapelu příliš jednoduchá. A aby nebyl všem problémům konec, v průběhu práce na nové desce Pretty Maids ukončili spolupráci s míchačem Tommy Hansenem. S výsledkem jeho snažení nebyla kapela úplně spokojená ani na prvotině (jak zaznělo v jednom z rozhovorů – „na kompilační album skladby z jedničky přemícháme…“) a tak příležitost dostali jiní. A vykvetl jim pod rukama ještě povedenější kousek než minule. Kousek, k jehož kvalitám se Pretty Maids v budoucnu přiblíží (někdy i hodně natěsno), ale který se jim nepodařilo (a obávám se, že už ani nepodaří) překonat.
Schopnost dělat muziku, kterou jde těžko s čistým svědomím napasovat do nějaké „tradiční“ škatulky, kapelu neopustí ani v budoucnu. Svižné tempo, chytlavé melodie, bohaté sbory, ostré kytary, originálně se proplétající s bohatými vstupy kláves i řezavě citlivý vokál s příjemnou agresivitou budou Pretty Maids zdobit i nadále. Ale na „Future World“ se podařilo v dokonalé symbióze vyvážit i mladickou energii, nepoddajnost i získané zkušenosti. Na každé z dalších desek, i když podstata zůstane zachována, bude vždy některá ze složek – tu více, tu méně – buď přebývat a nebo scházet.
Porovnáte-li „Future World“ s „Red Hot And Heavy“, zjistíte, že Pretty Maids vsadili prakticky na stejný vzorec. I tady se začíná dramatickým intrem, razantně stopnutým ostrým kytarovým nástupem a klávesovým malováním. Titulní, energií úžasně nabitá, skladba „Future World“, přesvědčivě útočná s velice výrazným riffem a nádherně přiškrceným, řezavým vokálem je jedním z nejvypečenějších kousků, který obsáhne celý svět Pretty Maids v pěti rychlých a dynamických minutách. Nejen povznášející nálada, ale i text („chyť svojí šanci, otoč klíčem a otevři dveře k nové historii… tady je budoucnost, tohle je země zázraků“ ) dělají z téhle písně nadčasovou hymnu. Proto i musel následovat (v osmdesátých letech nezbytný) videoklip. Jak jinak navázat, než opět těžkopádnějším tempem s vyřvávacím chorálem. Snad jen barvitější aranžmá a hostovská účast Grahama Bonnetta posunují „We Came To Rock“ zase o kousek dál. A i do třetice v „Love Games“ kopírují Pretty Maids schéma z minulého dílu. Nasládlá melodie, ve které je paráda sledovat, jak Ronnie se svým hlasem dokáže dokonale měnit či kopírovat výraz písně. Sladké, milé a přitom ani podbízivé, ani pokleslé. Silně emocionálně vypjatá je píseň věnovaná vietnamskému konfliktu „Yellow Rain“, spanilou jízdu nezastaví jednoduchá vyřvávačka s barevným klávesovým motivem „Loud ´n´ Proud“, velice optimisticky a povzbudivě funguje úderné „Rodeo“, to je vzrušující pohoda, která vás nenechá v klidu a přitom jemně pohladí. Svou temnější tvář Pretty Maids představují v agresivním „Needles In The Dark“, věnovaném bezvýchodnosti dvacátého století, před závěrečným divočením zpomalí v lehce ubrečené, nadýchaně zasněné baladě „Eye Of The Storm“ s nádherně ubublanými atmosférickými klávesami, aby ve finále vsadili na úplně obyčejnou ukřičenou rockovku „Long Way To Go“. Nádhera.
A ještě připomínka těch, kteří jsou spoluodpovědní za tuhle nálož. Producent Eddie Kramer (Anthrax, Aerosmith), a zvukoví kouzelníci Kevin Elson (Europe a především jejich „The Final Countdown“) a Flemming Rasmussen (Metallica). Už jen tahle kombinace představuje ideální živnou půdu pro sladce pepřený styl Pretty Maids.
„Future World“ je naprostá klasika! S výrokem, uvedeným v úvodu nelze než stoprocentně souhlasit. A protože těmi „dobrými písněmi“ (skromnost stranou a superlativy ven, raději řeknu „výbornými písněmi“) je nacpaná celá deska, o důvodech toho, proč i dvaadvacet let od svého vydání má „Future World“ posluchači co říci, není potřeba se víc rozepisovat.
|
