Finům se v pražském Abatonu evidentně líbí, což nám svým zdařeným vystoupením v pátek 20.3. předvedla i tamperská poprocková formace Negative. Na plánovanou předkapelu, českou Calatheu, se moc fanoušků Negative zrovna netěšilo. To já celkem ano, tuhle formaci v čele s charismatickou zpěvačkou Markétou si vždycky ráda poslechnu.
Show začala téměř na čas a ačkoliv měla kapela na, už takhle málem pódiu, ještě omezenější prostor k hraní, myslím, že se docela předvedla. Protože jsem byla předem varována, že živáky Calathey jsou tak trochu o ničem, kapela mě mile překvapila. Vypadá to, že se od posledně polepšili. Zpěvačka Markéta má velice příjemný hlas i vystupování. Během koncertu motivuje fanoušky a připomíná hvězdy večera Negative, na které všichni čekají.
Sem tam se sice najde pár nepříliš nadšených tváří, ale nakonec mám pocit, že se většina diváků celkem dobře baví.
Po poměrně krátkém hracím čase se ale kapela balí a odchází do zákulisí, aby mohla uvolnit pódium těm, na které tu každý čeká. Já mám jasno, až se Calathea zase příště objeví v Praze, moc ráda na ně vyrazím. Uvidíme, jestli ze sebe vymáčknou ještě něco víc, nebo zůstanou na průměrné, ale dobře poslouchatelné rovince.
Po vyklizení a přestavbě stage se fanoušci dostávají do varu. Tak šíleně intenzivně a hlasitě pištící fanynky jsem už pěkně dlouho neslyšela, asi si z těchto důvodů budu muset pořídit špunty do uší. Za všeobecného jásotu, bouřlivého potlesku a neustálého pištění, se na pódiu konečně začínají objevovat pánové z Negative. Začínají písničkou "A Devil On My Shoulder" z nejnovějšího alba "Karma Killer" a pak už to jede jako po másle. Ačkoliv je Abaton zaplněn tak sotva z půlky, kapele to rozhodně nevadí. Fanoušci tvoří atmosféru jako v přeplněné hale a i kapela si koncert patřičně užívá. Jako druhá písnička následuje profláknutá "In My Heaven", která se objevila i na albu Američana Bama Margery, Viva La Bam (na jeho kompilaci jsme mohli v minulých letech slyšet i jejich známější finské kolegy HIM nebo Children of Bodom).
Když si světlovlasý zpěvák Jonne Aaron bere akustickou kytaru, mám pocit, že se blíží závěr koncertu, ale jsem na omylu, nacházíme se tak možná někde v půlce. Můj pocit je podmíněn tím, že zbytek kapely odchází do zákulisí a zpěvák zůstává s kytarou sám. Začíná brnkat a chce zpívat, ale ejhle, jak má být ten text? Fanoušci se smějí a zpěvákovi pomáhají, ale nakonec písničku, která měla být "About My Sorrow", stejně vzdává a přechází do klasiky, kterou už přezpívalo tolik kapel, "Knocking On Heavens Door". Negative tuhle písničku hrají docela často a celkem slušně, nemám námitek.
Zbytek kapely se opět vrací na pódium za všeobecného jásání fanoušků a rej může pokračovat. Set se hemží samými hitovkami. Dávají nám ochutnat skladbu "My My Hey Hey", ploužák "Frozen To Lose It All", novinku s překvapivým názvem "Motherfucker", nebo velmi oblíbený singl "Planet Of The Sun". Během koncertu se, ne zcela dobrovolně, Jonne vrhá do davu fanoušků, ale k jeho štěstí ho nerozervou na kusy, jak bych od těch pištidel čekala, ale dokonce mu pomohou zpátky na pódium.
Setlist uzavírá skladba s příhodným názvem "One Last Shot" a potom se za nesouhlasného pískání odebírá kapela do zákulisí.
Ale to by nebyli čeští fanoušci, a vlastně nejen ti, protože jsem mezi publikem zaznamenala i několik německy mluvících návštěvníků, aby si nevypískali přídavek. Kapela se vrací s písničkami "Until You Are Mine" a finální "Won´t Let Me Go". A opravdu, fanoušci se snaží, seč jim síly stačí, aby kapela neodešla, ale to už je opravdu konec. Nebo ne? Kluci teď stojí vepředu, bez nástrojů, loučí se... a už vlastně ani nevím, jestli začali oni, nebo snad fanoušci, ale všichni společně konečně zpívají poslední song večera "Still Alive". Ale to už je vážně závěr, kapela definitivně odchází, fanoušci sice ještě několik dlouhých minut touží po přídavku, ale nakonec to vzdávají i ti nejvytrvalejší.
Spokojenost panuje na obou stranách. Fanoušci jsou nadšení a i od kapely se dozvídáme, že si koncert výborně užila a že tady měla skvělé publikum. Fanouškům nezbývá, než tedy doufat, že to kluci myslí vážně a zase se k nám za nějakou dobu vrátí.
|
