Během historicky prvního vystoupení finský Negative v České republice, si na naši redakci udělali čas i leader kapely, zpěvák Jonne Aaron a kytarista Larry Love. (Obrovský dík za vznik tohoto rozhovoru patří naší externí spolupracovnici, Aurinko, bez které by nikdy nespatřil světlo světa)
Tak jen tak na úvod. Jak se máte?
Jonne: Dobře. Je to poprvé, co hrajeme v této zemi.
Těšíte se na to?
Jonne: Jo, samozřejmě.
Když tu tedy hrajete poprvé, první otázka by asi měla znít: Co víte o České republice?
Jonne: Vím, že máte doopravdy dobrý hokejový tým, dobré hráče. A dobře vypadající ženy. Nádherné ženy.
Larry: Já nic nevím. (směje se)
Jonne: A dobré pivo.
To nejlepší!
Jonne: Jo. A dlouhou pivařskou tradici. Nevím co to je, je to Budweiser? (ukazuje na Larryho sklenici)
Doufám, že po dnešním večeru budu moudřejší ohledně toho, jak na vás, na Čechy, působíme naživo. Myslím, že to je všechno. Vše co znám, je váš hokejový tým. V zápasech s Finskem máte dobré výsledky.
Už jste byli v Praze nebo se tam chystáte?
Jonne: Ne. Vlastně ani nevím.
Larry: Ne, nepůjdeme.
Jonne: Aha, tak ne.
To je škoda, Praha je hezké město!
Jonne: Jo.
Larry: Musíme ujet asi 700 km.
Jonne: Ano, dnes v noci.
Když jste zakládali skupinu, nebo se k ní přidávali, mysleli jste si, že byste se mohli stát profesionální skupinou?
Jonne: Ne, vlastně jsem o tom jen snil, všichni jsme o tom snili. A pak, když se ti splní sny, tak je to úžasný, překvapí tě to, nikdy se na to nemůžeš připravit. Ale samozřejmě jsem věděl a byl si jist tím, že to můžeme dokázat.
Larry: Vždycky je to jiné, když se něco stane, jiné, než jaké sis to představoval. Ale také jsem měl vždycky ten pocit, že to musím dokázat. Byla to pro mě nutnost. Protože tu byly dvě možnosti – rock’n’roll nebo oběšení se.
Tak to jsem ráda, že vyšla ta první možnost!
Larry: Moji rodiče taky. (směje se)
Jonne: Zdá se to tak dávno, když jsme v letech dospívání založili tuto skupinu. Když jsem ale začal potkávat tady ty kluky a dílky do sebe začaly zapadat, poznali jsme, že je všechno možné. V tento moment je pro skupinu hranicí jen nebe.
Jakou písničku nebo album Negative máte nejraději?
Jonne: Hmm… Prostě si nemůžeš vybrat jednu. Podle mě jsou všechny písně stále o tvé náladě a o tom, co se děje, a záleží hrozně moc na dni, pocitu a atmosféře. Někdy to cítíš jeden den takhle a jiný zas úplně jinak. Nemám jednu nějakou „super-píseň“. (směje se) Jsou všechny moc důležité. Nakonec, v každé písni je jiný druh pocitu, což je doopravdy důležité.
Larry: Pro mě je asi nejosobnější píseň "Gravity of Love", poslední z našeho nejnovějšího alba. Protože je v ní melodie, kterou jsem měl pár let v hlavě.
O kom je píseň „Motherfucker (just like you)“?
Jonne: Mohlo by to být o mně. (všichni se smějí) Mohlo by to být o nějakém jiném klukovi, ale já myslím, že v té době, kdy jsem to psal, jsem byl trochu rozzlobený na svět. Je v tom hodně agrese. A ta zpráva, že bys neměl marnit svůj život jen tak pro nic.
Larry: Jo…
Jonne: Prostě jdi za svými sny a dělej, co doopravdy chceš...
Larry: Mám rád tu část „Just get a life man, you better do it fast“. Hodně lidí takhle žije své životy.
Jonne: Osobně je to pro mě tak trochu připomínání té zprávy. Pokaždé, když to hrajeme na pódiu, je to jako: měl bych věřit ve své sny a tak podobně. Prostě pokračovat.
Co se změnilo po odchodu Sira Christuse? Máte třeba více volného místa v tourbuse, nebo tak něco?
Jonne: Samozřejmě. Předtím tam bylo 6 lidí, teď jen 5. Je tam jedna volná postel.
Larry: Mám více kytarových sól.
A to je dobře?
Larry: Jo, rád hraju sóla. Je to větší výzva. Když máme jen jednu kytaru, je to větší výzva, protože jsem vždycky, už od teenagerských let,…
Jonne: … hrál ještě s jedním kytaristou…
Larry: …ano, vždycky jsem hrál ještě s jedním kytaristou.
Jonne: Já si ale myslím, že ti to doopravdy šlo. Myslím, že ta doba s Christusem byla jedna éra a teď je to něco naprosto nového. Hudebně a ve všem. Vyrostli jsme jako skupina. Já jsem nejmladší ze skupiny, je mi 25 let. Během naší historie jsme měli hodně těžkých období a takové věci tě posílí.
Kdy a proč vás napadlo hrát ve skupině?
Jonne: Viděl jsem Guns N‘ Roses a už od svého dětství jsem byl velkým fanouškem The Beatles, můj otec poslouchal hodně věcí z 60., 70. a 80. let. Ale Guns N‘ Roses pro mě byli tou pravou perlou rock’n’rollu.
Larry: Ano, pro mě taky. Bylo mi 13.
Jonne: Měl jsem to nahrané na kazetě.
Ten koncert?
Jonne: Ve skutečnosti jsem byl ještě moc malý na to, abych šel na nějaký koncert. Bylo to v roce 92, 1992. A viděl jsem to v televizi. Byl to jeden z těch koncertů nafilmovaných v Paříži během turné Use Your Illusions. A mně došlo, že to je to, co chci jednoho dne dělat. Bylo to prostě šílený, byl jsem naprosto ohromen tou hudbou a vzhledem skupiny. Bylo to tak čisté a upřímné, nevím, tak velké. Vždycky jsem miloval skupiny hrající na stadiónech, to je ten hlavní cíl, za kterým jdeme.
Co je pro vás během turné nejobtížnější?
Larry: Možná čekání.
Jonne: Jo, asi. Ne čekání, ale je to jako… Jo, někdy čekání. Ale to tak moc nevadí. Nemyslím si, že jsou tu nějaké moc špatné věci. Ke konci turné se začnou dny opakovat a velice brzo máš stále stejný rytmus, znovu a znovu. Snažíš se trochu změnit své zvyky, já jsem třeba zrovna dělal jógu. Snack mi dal malý tip, dal mi DVD pro začátečníky a já to zkusil, jen abych pozměnil své zvyky na turné. (směje se) Myslím si, že je to trochu podivná věc, ale nakonec je to dobrý, příjemný. Někteří lidé možná říkají, že je to kravina, ale to je mi jedno. Pro mě je to příjemné.
A asi tví milovaní, přátelé, příbuzní.
Chybí ti.
Jonne: Jo, ale jen v něčem. V dnešní době máš věci jako Skype, Facebook a podobný věci. Pro všechny ty lidi, kteří nemají žádný život. (směje se)
Larry: A mobily.
Jonne: Jo, ty technologické vymoženosti.
Co byla vaše nejhorší zkušenost na turné?
Jonne: Nechci o tom mluvit.
To to bylo tak strašné?
Jonne: Jo.
Larry: Ano. (směje se) Není to hezký příběh.
Jonne: Přeskočme to. (směje se)
Larry: Řekněme, že tam bylo hodně alkoholu a krve.
Jonne: Ano, krev všude po celém autobuse.
Tak dobře, máte před vystoupením nějaké rituály?
Jonne: Ano, nandáváme si in-ear monitory. A začínám se rozezpívávat. Čím víc hraješ koncertů, tím více to potřebuješ dělat. To je také důvod, proč jsem zkusil tu jógu – je to dobré pro moje tělo a krk, začne proudit energie. (názorně předvádí)
Larry: Já si vždycky sám pro sebe povídám. Něco jako že toto bude ten nejlepší koncert.
Jonne: Jo, jo, něco takového.
Teď trochu z jiné stránky. Jaký ze sedmi smrtelných hříchů vás nejlépe vystihuje?
Jonne: Ee. (mluví finsky k Larrymu, ptá se ho, jaké jsou vlastně smrtelné hříchy) Panovačnost. Nevím, jestli je to jeden ze sedmi smrtelných hříchů.
Larry: Promiň, jak zněla otázka? (Podávám jim papír s otázkami a vypsanými hříchy, čtou)
Asi touha, chamtivost a … (směje se)
Nevím. Je to touha po životě. (směje se) Nikdy bych se nebyl schopný zabít, i když se tak někdy cítím. Jsem trochu depresivní člověk. Jako teenager jsem se lehce dostal do deprese. Ale nikdy jsem si nic neudělal. Díkybohu! A v takových dnech, kdy se cítím na dně a trochu smutný, je mi jak „sakra, nejsem nic“! Je to moje druhá stránka. Ale nikdy bych nebyl schopný se zabít, vím to. A proto ta touha po životě. Jsem rád, že jsem naživu a jsem vděčný, že moji rodiče v roce 1982 nepoužili kondom. (názorně předvádí) Myslím si, že v pozadí zněla hudba od Frankie goes to Hollywood. (oba se smějí) Takže, jo, touha po životě.
Jaká je vaše jedna skutečná vášeň?
Larry: Hudba?
Jonne: Jo, hudba. Je to nakonec tak otravné, protože hudba je taková věc, které se nemůžeš jen tak zbavit. Stále ti v hlavě zní nějaká píseň nebo melodie nebo tak něco. Pořád tam probíhá nějaký proces. A to je někdy otravné, to je ten důvod, proč jsem přemýšlel o sebevraždě. (směje se) Ne, jen žertuju. Kvůli tomu hledám různé druhy činností, které nějak dostanou tu hudbu z mé hlavy, jsem všemu přístupný - například běhání je dobrá věc na vyčerpání se. Ale zároveň je to dar.
Takže vášeň. Co by to mohlo být? Všechny druhy třpytivých věcí. Šperky, jako stříbro. Kvůli tomu nosím na pódiu třpytivé věci.
Larry: Já myslím, že jsem vždycky hledal význam života, hledání sama sebe. Přemýšlím až moc, stále. A to je moje vášeň. Asi. Protože se celý život rád učím nové věci a hudba je ta druhá vášeň.
Co je ta nejhorší pomluva, kterou jste o sobě kdy slyšeli?
Jonne: To je hodně věcí. Nevím. Nevím, co o mně lidé říkají, nezajímá mě to. (směje se)
Larry: Asi že jsem spal na lodi. Když jsem dokončil střední školu, můj kamarád rozšiřoval, že spím na lodi. To není pravda!
Jonne: Venku.
Larry: Jo, venku.
Jonne: A to ve Finsku není možné, když je tam -25 stupňů. Ale vzpomínám si, že jsem četl, že jsem měl vztah s Avril Lavigne nebo něco takhle podivného. (směje se)
To je úžasné, když zjistíš, že máš vztah s někým takovým!
Jonne: Kéž bych měl! (směje se) Je vdaná…
Jaká kreslená postavička byste byli?
Jonne: Kačer Donald.
Proč zrovna on?
Jonne: Nevím, stále se kolem něj něco děje.
Larry: Myslím si, že batman, spiderman. Jo, spiderman.
Jonne: Jo, spiderman, protože jsi dobrý horolezec.
Jaké jsou vaše sny a plány pro blízkou budoucnost?
Jonne: Skončíme toto turné, pak se opiju. (směje se) Bude to pátek večer, až se vrátíme.
Larry: Budeme opilí dneska večer.
Jonne: Jo. Ne, já chci mít dva dny pro sebe a pak, jako skupina, se chystáme nahrávat nějaký nový materiál a chystáme se to vydat během letošního roku. Takže bude nové Negative album.
Larry: Máme teď novou nahrávací smlouvu a máme teď zajímavou dobu, protože je to pro nás něco jako nová éra.
Jonne: Ve všech směrech. Nová sestava kapely, nová nahrávací společnost, všechno je nové. Tak uvidíme, jaké to bude.
Doufám, že to bude lepší!
Jonne: Ano, nemůže to být horší! (oba se smějí)
A chystáte se do Ameriky?
Jonne: Jednoho dne. Uvidíme. Vlastně už jsme hráli v Mexiku, což není tak úplně USA, ale ano, chystáme se přinejmenším do Brazílie, Chile a do nějakých států Jižní Ameriky. Uvidíme, kdy to bude. Teď mi připadá, že to Negative mají v Evropě dobře rozjeté, tak proč bychom měli jet do Ameriky. Ale ta možnost rozhodně nemizí.
Larry: Je to tak velké místo, zabere to spoustu času.
Jonne: Ano, nejdřív chceme dobýt Evropu a pak uvidíme.
Larry: Myslím, že The Beatles měli ten skvělý nápad. Řekli, že nepojedou do USA, dokud tam nebudou číslo 1.
Takže říkáte to samé, že nepojedete do USA, dokud nebudete číslo 1?
Larry: To neříkám. Nemusíme být číslo 1, ale… Nevím. Nevím. Doopravdy nevím. (směje se)
Jonne: Samozřejmě tam jednou pojedeme a nikdy nevíš. Nemám ten dar, že bych uměl předvídat budoucnost, ale u každého alba jsme jeli do nějaké nové země a tak to vždycky bylo. Takže najednou můžeme být s novým albem v Americe, nikdy nevíš. A snad ano, protože to, co děláme, je v angličtině, takže je to víc než možné.
Popište sami sebe v 5 slovech:
Jonne: Vášnivý, nakonec i trochu plachý, překvapující, někdy se špatným smyslem pro humor…s divným smyslem pro humor, jo. A… Už nevím. Mám jen 4. (směje se)
Larry: Snílek, citlivý, plachý, šťastný…teď, teď jsem šťastný (směje se)… a kreativní.
Jaká věc z „Sex, drugs and rock’n’roll“ je pro vás nejvíce důležitá?
Jonne: Sex a rock’n’roll.
Larry: Jo, to samé.
Jonne: Myslím tím, když můžeš mít sex během nějaký dobrý písničky. (oba se smějí)
Jak se změnily vztahy mezi členy Negative od založení kapely?
Jonne: Začali jsme jako dost mladí, bylo mi asi 17,18, když vyšlo naše první CD. A teď je mi 25. Myslím si, že jsme více uvolnění, můžeme spolu mluvit úplně o všech věcech.
Larry: Nejsme tak naivní, jako jsme bývali.
Jonne: Jo, dáváme jeden druhému více prostoru a to je doopravdy důležité. Když je někdo celý den tichý, nikdo nevyzvídá, co se děje. Je to prostě součást života na turné, života na cestách. Ale jsme si i bližší. Dříve jsme neměli ve zvyku chodit spolu ven v našem volném čase, ale teď si vyjdeme na večeři nebo tak.
Je to více o společných zálibách, jako je bowling a podobný věci, je to více relaxační.
Poslední otázka. Poznávají vás lidé ve Finsku? A jak reagují?
Jonne: Liší se to. Záleží na dni, čase, typu lidí. Ale samozřejmě, lidé ve Finsku nás poznávají více, než kdekoliv jinde. Někteří lidé se vyděsí, někteří ne. (směje se) Ale je pár lidí, kteří vědí, kde žiju, a dávají mi do té díry ve dveřích …do té jak se dávají noviny… čokoládu. Dávají mi tam různé dárky.
To je milé!
Jonne: Ano, je to milé, ale někdy otravné. Už jsem si na to zvykl, samozřejmě si cením, když to někdo přinese, ale někdy mi zvoní na zvonek a já musím vstát a mám svojí… (ukazuje si na rozkrok)… Víš co myslím, to co mají chlapi.
Larry: Erekci.
Jonne: Ano, erekci a jsou tam nějaké 14ti, 15ti-leté holky a já otevřu dveře, naprosto nahý. Možná si myslím, že je to můj mladší bratr Ville. (směje se) Jednou to bylo takhle blízko (ukazuje prsty) k tomu, aby se to stalo.
|
