Celé tři roky si museli tuzemští fanoušci počkat, než se Švédové In Flames opět objeví v naší malé zemi. Tentokrát k nám zavítali v rámci celosvětového turné a poctili nás jako jediné v Evropě dokonce dvěma zastávkami. Kromě Prahy navštívili už i tradiční město metalu Zlín. Místo konání bylo vyměněno zřejmě ze strachu z nevyprodání z původně avizované haly Folimanka za menší klub Retro Music Hall.
I přesto, že byl začátek o hodinu posunut, musím pochválit organizátory. Vpouštění do klubu probíhalo hodně svižně, lidé s lístky nemuseli stát ve frontě s těmi, kdo je ještě nemají, jak to většinou bývá a sekuriťáci byli nezvykle příjemní a ochotní, s čímž jsem se tedy ještě nikdy nesetkal :-). Vůbec celá akce proběhla bez jakýchkoliv problémů.
Krátce po sedmé naběhla na scénu první a jediná předkapela – pražští metalcoroví Proximity. Z jejich vystoupení jsem si stihl poslechnout bohužel pouze prvních deset minut, neboť jsem měl domluvený krátký rozhovor s Andersem Fridénem a po jeho skončení kapela akorát dohrála. Osobně tedy hodnotit nemůžu, ale podle celkem velkého ohlasu bych si tipnul, že se kapela zřejmě líbila. Co mě však překvapilo, byl poměrně kvalitní zvuk.
Čekání na hlavní hvězdu večera se protáhlo téměř na tři čtvrtě hodiny. Kluci z In Flames zřejmě museli dopařit turnaj ve fotbálku na konzoli, od kterého jsme je s kolegou AlocAlocem ze Swedish Metalu zdrželi :-). Kolem čtvrt na deset, kdy už bylo v (do posledního místa zaplněném) klubu takové horko, že jsem se cítil opravdu jako „v plamenech“, jsme se konečně dočkali. Bez jakéhokoliv intra či efektů se na pódiu objevili, pivem už slušně posilnění In Flames a začalo to, na co se většina přítomných celé tři roky těšila. Jako otvírák byla klasicky zvolena skladba „Pinball Map", následovala „Delight And Angers“ z posledního alba „A Sense Of Purpose“, během které se celé „Retro“ proměnilo v jeden veliký kotel. Teprve po těchto dvou skladbách nám Švédové dovolili na chvíli si odpočinout a načerpat tak síly na stejně intenzivní pokračování. Během této pauzy se také poprvé ujal slova frontman Anders Fridén, o kterém je známo, že rád komunikuje s publikem, takže jeho otázky, vtípky a narážky nemohly nikoho překvapit. Překvapený byl naopak Anders z řecké partičky mávající obrovskou vlajku, od které vyzvídal, kde se tam vzali.
Co se týče sestavy, kapela přijela bez dočasného druhého kytaristy a také bývalého člena Niklase Engelina. Ten nahradil zakladatele skupiny Jespera Strömblada, který momentálně z osobních důvodů nemůže hrát a neví se, zda-li se vůbec ještě někdy vrátí.
Ale zpět k vystoupení. Po zmíněném projevu následovaly songy „Drifter“, „Colony“ a pro někoho možná překvapivě i skvělá „The Hive“ z legendárního alba „Whoracle“. Osobně bych si z téhle desky rád poslechl více skladeb, nicméně je mi jasné, že se kapela zaměřuje (a bude zaměřovat) především na novou tvorbu.
Aktuální počin „A Sense Of Purpose“ považuji za nejslabší z celé diskografie, nicméně naživo je všechno jinak a všechny čtyři zahrané věci z tohoto alba tak zněli překvapivě velmi dobře. Obzvláště hitovka „Move Through Me“ potěšila nejen mě. Musím říct, že celý koncert probíhal v takovém tempu a nasazení, že mě svojí atmosférou úplně pohltil a z euforie mě probrala až Fridénova slova: „That’s it“. V tu chvíli bylo jasné, že bude následovat už jen jedna poslední skladba a tou nemohla být žádná jiná, než famózní „My Sweet Shadow“, při které se Retro naposledy proměnilo v jeden obrovský kotel. Po té se kapela rozloučila s fanoušky a za obrovských ovací se pomalu vytratila z pódia.
Co říci závěrem. In Flames tedy rozhodně nezklamali, ba navíc svoje předchozí pražské vystoupení překonali, tudíž nezbývá než se těšit na jejich další návštěvu a doufat, že bude aspoň tak dobrá jako tahle.
Playlist: Pinball Map, Delight and Angers, Drifter, Colony, The Hive, Cloud Connected, Alias, Move Through Me, Only For the Week, Touch of Red, Disconnected, Come Clarity, Quiet Place, Egonomic, Trigger, Take this Life, My Sweet Shadow
|
