Mezi třetím albem INSANIE a tímto, zatím posledním počinem, uběhly plné 4 roky. Čert ví, čím to bylo způsobeno. Já jsem se každopádně s touhle bandou seznámil až v roce 2008, a tudíž jsem si nemusel projít čtyřročním peklem čekání na toto album. Teď se jen modlím, aby na sebe další placka INSANIE nenechala čekat podobně dlouhou dobu. Protože deska „Agony - Gift Of Life“ je opět chutným, power melodickým hodokvasem! I když...nějaké chyby se tentokrát vloudily.
Zvuk je naštěstí vytříbený, takže žádnej stres. Vše začíná neodmyslitelným intrem. A to je tajemné. Stejně jako název a obal desky a vlastně i samotný název kapely. Nevím, zda jde o nějaký promyšlený plán Švédů s jistou pointou, já ji každopándě nevidím a popravdě řečeno, tento nesporný způsob matení považuji za poněkud nešťastný. Proč taková mystika, když hrají z podstaty veselou a zpěvnou hudbu? Je pravdou, že „Agony...“ má o něco temnější atmosféru alb předešlých (písně „One Day“, „Times Of Glory“ nebo „Alive“), pořád je to ale trylkující power speed jak noha! A je jedno, že texty jsou narvané různými formami existenciálních témat, věšet se po poslechu alba určitě chtít nebudete. Tento „renons“ je však naštěstí velmi povrchní a na požitek z hudby nemá sebemenší vliv.
Po zmíněném zavádějícím intru je to totiž zase ta stará známá písnička. Tedy skoro:-). Jednoznačný melodický nájezd v úvodu „Facing My Destiny“ okamžitě zavrhuje obavy z možného úbytku formy pětice švédů. A nejpozději na konci této skladby už jsme si jistí, že je to zas to pravé, melodicko ořechové křupání! Tento pocit nás neopustí, naopak nabývá na objemu až do osmé „Valley Of Sunlight“. Ta se jeví pod třpytem předešlých perel až průměrně. A z průměru nevybředne ani následující „Times Of Glory“, která sice začíná jakýmsi mixem kousíčků skladeb z alb minulých (další zvláštní tah), aby nakonec vůbec ničím nepřekvapila. Desítka „Dreams“ už ale pošramocený zážitek narovnává, a to přímo excelentním způsobem! Překrásné melodie a pozitivní nádech jasně potvrzují, že INSANII to prostě více sedí právě v této poloze. „Times Passes By“ je napůl úspěšnou baladou. Začíná zase chmurně a rozhodně nedojímá, v půlce se to však láme a konec je bravurní. Jakoby symbolické potvrzení určité rozpolcenosti tohoto alba. Závěrečná „Alive“ na sebe opět snahou o tísnivý odstín a touhou „sdělit něco víc“ zbytečně napatlá lepkavý nános průměru. A i když se píseň snaží překvapit ve svém sólu zařazením jakéhosi arabského motivu, dojem zůstává trochu rozpačitý.
Takže si to shrňme. Do zhruba druhé třetiny alba paráda a spokojené předení posluchačovo, zbytek až na song „Dreams“ ubírá z výsledného hodnocení plný bod a půl.
|
