Z důvodu redakčního přerozdělování cd se ke mně dostalo album německé folkmetalové formace Nachtgeschrei. Pátrajíc ve své paměti na časy, kdy jsem z němčiny maturovala, překládám, že název kapely lze vystihnout jako Noční křik či skřek. Jejich druhá nahrávka, na kterou se pojďme podívat, se nazývá Na kraji světa.
Ač jsem se tomuto stylu zatím poměrně (úspěšně) vyhýbala, směle se pouštím do poslechu, snad i bez předsudků. Je to přece výzva. Němečtí hudebníci na jedenácti skladbách předvádějí klasický folkmetal, dodržující všechny atributy toho žánru. Vcelku jemnou metalovou hudební složku, řekla bych, že místy až rockovou, doplňují roztodivné (pro nefolkmetalisty) nástroje jako flašinet, dudy, akordeon či flétna. Celá muzika je velice skočná a veselá, připomíná mi samozřejmě severské spolky, tolik proslulé svojí určitou „hopsavostí“.
Muzika je velmi příjemně zvládnutá, prolínají se zkreslené elektriky s akustickými kousky, vkusně doplněné o lidové nástroje. Celé vyznění je převážně pozitivní, ale sem tam probleskne melacholický odlesk. Vokál je čistý a vcelku průměrný, neurazí ani nějak nenadchne. Pro někoho však může být problém přenést přes srdce němčinu, protože jak je všeobecně známé, tento jazyk není od přirozenosti příliš zpěvný. Chápu však, že pro folk metal je dodržení národního jazyka podstatným základním kamenem.
Se svými chatrnými zbytky jazyka německého si na překlad textů netroufám, proto věřím, že kapela vypustila nějaké smysluplné řádky.
Geschrei sice nejsou mým šálkem čaje, ale je vidět, že formace si svůj německý folk hrne vcelku obstojně a se zapálením, což jednoznačně kvituji.
|
