Již jednou jsem prohlásila, že nejlepší jsou ty koncerty, na které jde člověk jaksi bez očekávání. Je pravdou, že Papa Roach už nějaký ten pátek znám, ale nikdy jsem neměla tu možnost vidět je naživo. S jejich novější tvorbou totiž upadal můj zájem o ně, jelikož nejvíce oceňuji alba jako „Infest“ nebo „Lovehatetragedy“. Když jsem se však dozvěděla, že přijedou po dlouhých 10 letech do Prahy, neváhala jsem. Koncert se konal v pražském klubu Roxy, což mě potěšilo, protože není nad těsný kontakt s kapelou.
Jako předkapela vystoupila britská skupina „Dear Superstar“, která přijela představit písničky ze svého posledního alba „Heartless“. Pánové na svém myspace prohlašují, že hrají metal s příměsí rocku 80. let, já bych k tomu ještě přidala vliv emo a screamo hudby. Kapela může sázet na charismatického frontmana, ale na druhou stranu ne tolik na vlastní tvorbu. Jejich písničky se mi docela slévaly, neměla jsem pocit, že bych si nějakou výrazně zapamatovala. Na druhou stranu je potřeba ocenit jejich energii, kterou dokázali publikum nakazit a strhnout na svou stranu.
Jejich vystoupení čítalo asi půl hodiny a potom již následovalo lehce delší čekání na Papa Roach.
Ti začali intrem ze svého posledního alba „Metamorphosis“, během kterého nastoupila na stage postupně celá kapela. Největšího ohlasu se samozřejmě dočkal charismatický zpěvák Jacoby Shaddix, který vtrhl na pódium se šíleností sobě vlastní. Již od první písničky se lidé dobře bavili, bylo evidentní, že znají každý tón a že si přišli Papa Roach užít. Byla jsem nakonec ráda, že jsem zakotvila na balkóně, protože dole se po celý koncert nehorázně kotlilo.
Papa Roach koncert pojali jako průřez vlastní tvorbou. Nejvíce písniček zaznělo z alba „The Paramour Sessions“, z nichž nemohla chybět oblíbená „To Be Loved“ či „Forever“, které publikum bez problémů odzpívalo. Já osobně jsem čekala, až přijde na řadu album „Infest“, ze kterého zazněly singly „Last Resort“, „Between Angels And Insects“ a „Broken Home“. Z druhého řadového alba „Lovehatetragedy“ Papa Roach nakonec vybrali pouze „She Loves Me Not“, kterou řadím ke svým nejoblíbenějším písním od této kalifornské čtyřky, avšak musím přiznat, že naživo postrádá onen drive, který má na albu.
Velice mě překvapil Jacoby, který působil hlasově naprosto jistě, menší zakolísání měl pouze při rychlejších rapovanějších částech, například v právě zmíněné „She Loves Me Not“. Jinak bylo evidentní, že pánové spolu hrají již nějaký ten pátek, až tedy na bubeníka Tony Palerma, který se k Papa Roach přidal loni poté, co nahradil Dava Bucknera, a změna to byla určitě k lepšímu.
Papa Roach hráli zhruba hodinu a půl a po celou dobu nezvolnili tempo a nenechali lidi vydechnout. Jako přídavek dali píseň „Scars“ z alba „Getting Away With Murder“, na kterou mnozí čekali, přeci jenom patří již k takovým klasikám. Nakonec se Papa Roach s publikem dlouho loučili, bylo na nich vidět, že se jim u nás líbilo a že je možná překvapilo, jakou tady mají fanouškovskou základnu.
Jestli na mě něčím Papa Roach zapůsobili, tak to byl jednoznačně jejich přístup k lidem. Po koncertě na ně venku čekali někteří fanoušci, já s nimi, a pánové přišli, všem se trpělivě podepisovali, se všemi se vyfotili, neměli problém si s kýmkoliv popovídat. V tu chvíli jsem si říkala, že některé kapely by si měly vzít z Papa Roach příklad, protože kapela by tu měla být pro fanoušky a ne naopak. Kluci slíbili, že se do České republiky určitě vrátí, a já už teď vím, že na jejich dalším vystoupení určitě chybět nebudu.
|
