ORATORY jsou někdy považováni za portugalskou odpověď na NIGHTWISH. Takovou nálepku sice chytne každá druhá kapelka, hrající neoklasický (power) metal s ženským vokálem, to se ale týká spíše současnosti, nikoli období, ke kterému se váže vznik dnes hodnocené desky. Tenkrát se kult finské kapely teprve formoval do dnešních mega rozměrů, takže o nějakém plagiátorství nemůže být v našem případě řeč. U ORATORY možná některé (okrajové) styčné body s tvorbou NIGHTWISH (nebo WITHIN TEMPTATION) nalezneme, důležité ale je, že tato spojitost není maškarní maskou na hudebním ksichtu Portugalců. Ti mají totiž dostatek své vlastní osobitosti a hlavně tvůrčí invence, která má v tomto případě široké, hitovo-melodické rozpětí. A to, že ORATORY skoro nikdo nezná, považuji za trestuhodný lobbistický propadák, neboť potenciál ke slávě tady byl obrovský. Nedostatečná propagace může být taktéž důvodem, proč kapela od "Beyond Earth" nevydala žádnou další plnohodnotnou desku. Kromě různých dem a kompilací se tak v jejich diskografii nacházejí pouhopouhá 2 alba.
První z nich, "Illusion Dimensions" z roku 2000, působí v celkovém vyznění zhruba o dva body slaběji, než "Beyond Earth". Hlavní rozdíl tkví v obsazení hlasových pozic. Na debutu patřil (nikterak působivý) první hlas Marco Alvesovi (spolu s kytaristou Miguelem Gomesem zakladatel kapely), zatímco jistá Ana Lara měla druhé vokální slovo. V roce 2001 se ovšem Marco vzdává "spoluotcovství", své dítko opouští a Ana přebírá hlavní pěveckou roli.
Nicméně debut úspěchy zaznamenal, ORATORY si např. díky němu můžou leštit trofeje za vítězství v několika portugalských anketách typu "Objev roku". Dal jim také možnost hrát po boku kapel jako EDGUY, METALIUM, TARANTULA (kterým též nahráli píseň "Lusitania" pro tributové album) nebo STRATOVARIUS. Druhá deska pak jejich statut nejen potvrdila, ale v mnohém i předčila.
Potvrdila schopnost napsat přímočaré a přitom kvadraticky melodické písně. A předčila sebe sama ve vymýšlení hudebních pikantností, a tak je "Beyond Earth" ještě větší hudební lahůdkou než (celkem povedený) debut, což platí stejnou měrou i pro produkci. Tentokrát jde o koncepční album isnpirované knihou portugalského autora Luíse Vaz de Comóese. Jeho reálně dobrodružné dílo ORATORY rozvíjí o svůj metafyzický úhel pohledu.
Nejzářivější perly se skrývají pod názvy "Song Of Lust" (klipovka) a "A New Quest" (absolutní vrchol!). Pokladem je však celé album a vzácnými kusy jsou bez výjimky všechny skladby.
Snad jen zpěvačka Ana by občas mohla být důraznější, chvílemi působí až ospalým dojmem. Tento pocit mám i z jejího živého vystupování, kde se kroutí jak na nějaký vesnický tancovačce, místo aby pořádně roztočila svoji nádhernou havraní kštici. To ale vem čert, i tak svým pěveckým výkonem dotváří velmi povedený posluchačský zážitek, za což jí i celé kapele patří můj skromný fanouškovský obdiv a dík. Bohužel pravděpodobně už jen "in memoriam".
|
