Neděle, den odpočinku. To ovšem neplatí o účinkujících a návštěvnících Basinfire festivalu! I přes značnou únavu všech přítomných se už v 10 hodin dopoledne rozbíhá řada převážně domácích účinkujících, s kapelou Trollech v čele. Jenže návštěvníci jsou unavení a do sluncem rozpáleného areálu se jim příliš nechce. A když už vyrážejí, spíše končí v pivním stanu.
První nedělní zahraniční (slovenské kapely za cizince počítat nějak nedokážu) hosté, mladá chorvatská formace Rising Dream, hrající velmi energický, moderní melodický uchraptěný metal, stejně nepřiláká tolik diváků, jak by si pravděpodobně přála. Přesto se kapela snaží a předvádí jak sluchově, tak na pohled dost slušný výkon.
Další česká kapela Dymytry, se svým vystoupením doslova prožene, ale následující Merlin v čele s neunavitelným Danem Horynou teprve přitahují větší množství fanoušků. Je až k podivu, jak i v pokročilém věku dokáží některé kapely předvést výbornou show a ještě pobavit svoje fanoušky, nebo překvapit posluchače, kteří dosud neměli tu čest.
I přes neskutečné vedro střídající se s neskutečným deštěm, nás svými koncerty oblažili, či znechutili další kapely jako stará známá sebranka Tisíc let od ráje a další a další. Z české rockové scény se nám představili „motorkáři“ Harlej, či kapela Citron, která rozproudila nejen fanoušky, ale i hmyz a my tak byli svědky mušího poga.
Ač nejsem velkou fanynkou ska, spíš odpůrkyní, musím uznat, že Sto zvířat mezi publikem sklidili opravdoví úspěch. Rádoby vtipné texty si s kapelou za chvíli zpíval téměř celý areál a i u stánků s jídlem a pitím se hopkalo do rytmu ska. Nechápu, ale nechávám být.
Za to banda Škwor, nenechala v klidu žádného pořádného fanouška českého rocku. Byl by snad hřích, kdyby pánové nezahráli svůj snad nejznámější song „Sraž nás na kolena“, ale naštěstí se všichni jejich milovníci dočkali. A i já si konečně, během neděle poprvé, trochu zazpívala.
Na vrchol večera Gambrinus stage se těšila spousta fanoušků death metalové zahraniční scény. A tak polští Vader, kteří v minulém roce utrpěli opravdu mohutnou změnu v obsazení kapely, odcházeli ze scény doprovázeni potěšenými výkřiky svých „fans“. Bohužel jich nebylo tolik, jak by snad kapela očekávala, ale nevadilo to k tomu, aby se skvěle předvedla a tím potěšila sluchová ústrojí, či „donutila“ k pořádnému headbangingu.
Závěr festivalu, Alice & Dan Bárta, pak fungoval, jako velmi příjemná tečka za těmi třemi dny a jako skvělá „pohádka“ na dobrou noc. A teď si jenom nechat zdát o tom, co nás čeká příště.
|
