Čtvrtek – 9. července 09
Masters Of Rock ve Vizovicích je už tradice. Vsadím kecky, že mnoho lidí jezdí každý rok, aniž by si pořádně pročetli program. Prostě se jede na „master“ a hotovo. Však proč by ne, prostředí výtečné, pořadatelsky vše zvládnuté na jedničku a i ty kapely občas stojí za to. A letos se mi zdálo, že se povedlo dotáhnout lepší bandy, než v roce minulém. Ale nepředbíhejme...
Rutina. Ano i tak by se dalo nazvat každoroční úmorné balení a cesta přes celou republiku do hlavního města slivovice, Vizovic. Na rozdíl od placení nájmu a účtů je však tradice festivalu Masters of Rock mnohem příjemnější. I když tentokrát jsem poprvé váhal, zda se na tuto akci vydat. Největší zásluhu na tom mělo obsazení většího množství kapel, které bych mnohem radši odeslal směr Brutal Assault a na jejich místo pozval úplně jiná jména s úplně jiným hudebním směřováním. Ale to je už úděl nás pravověrných melodiků – mnohdy nazývaných jinými a ne příliš lichotivými jmény, často i cizojazyčnými. Nakonec se miska vah přehoupla z „nejet“ na „jet“ hlavně díky ohlášení BLIND GUARDIAN a EDGUY, s nimiž jsem plánoval oslavit menší jubileum.
Ve čtvrtek vidím jako první tuzemské NIL. Jejich styl muziky sice neposlouchám (jednoduše řečeno crossover, tak bych definoval snažení hochů a dívky), ale vysoké nasazení a hlavně hodně jistý vokál frontmanky mi udělalo radost. Vystoupení plné energie a příjemných melodií. Zajímavá parta.
Následný program mi nic neříkal, tak jsem nabíral síly na večer, kdy hodlali slavit RAGE, jejichž živé koncerty bych okomentoval slovy buď bomba, nebo nuda. Naštěstí si slabší chvilky vybrali při poslední zastávce, tentokrát jeli jak nadržená mašina. Byla to pochoutka. Speciálně, když na pódiu stáli hosté za kytarou. Hlavně Manni Schmid z GRAVE DIGGER válel, až jsem si říkal, jaká je škoda, že kapela hraje pouze ostrouhaná na třech. Největší pecku „Down“ si zahrál i místní matador Honza Kirk Běhounek. Šlo mu to pěkně, co vám budu povídat. Příjemným překvapením budiž také účast kultovního Schmiera z DESTRUCTION. Ten si prý udělal ve Vizovicích příjemnou dovolenou. Však byl také v davu sem tam vidět. Shrnuto, podtrženo, vynikající koncert plný starých dobrých hitů. Mazalo to, šlapalo to. Za jedna pánové.
Ve čtvrtečním programu jsem se díky úmornému čekání na autogramiádu NIGHTWISH (o hrůzu skýtajících podpisovkách ještě určitě padne řeč později) „dobrovolně“ připravil o velkou část setu RAGE, kteří slibovali velice zajímavé hosty jako např. Hansiho z BLIND GUARDIAN. Ten, jak jsem se později dozvěděl, údajně nedorazil a musím říct, že ani ta část vystoupení, kterou jsem stihl, mne až tolik nenadchla. Pořád mám v kolonce nejlepší festivaloví RAGE zlatým písmem zapsán Masters of Rock 05´. Od té doby mám mnohem radši jejich klubové koncerty.
O něco horší to však bylo s hvězdou následující. S hvězdou tentokráte největší. NIGHTWISH. Fenomén dnešní doby. Nebojím se napsat, největší metalová kapela na světě. Dnešních dní samozřejmě. Jenomže ve Vizovicích to jaksi nešlo. A to vůbec. Největší ránu by však zasluhoval zvukař, který kapelu znásilnil tak, že by měl jít na pár let sedět. Jak mi někdo vysvětlí, že zatímco RAGE měli zvuk jak víno, NIGHTWISH hráli naprosto odpudivě. Že jsem stál jinde? Kdeže, stál jsem na úplně stejném místě. Je smutné pozorovat hlavní stars a slyšet jen bicí a zpěv. Sem tam náznak kytary. Pompézní aranže? Kde byly? Já je neslyšel. A propo, zpěv... Vím, Anette je často cílem různých útoků. Po vynikající desce „Dark Passion Play“ jsem to nechápal. Dokonce bych řekl, že jsem si její nevinný až dětský hlásek zamiloval. Po koncertě ve Vizovicích však nevím. Své songy ještě jakžtakž dala, o těch Tarjiných raději nemluvit. Celý koncert zpívala na hranici svých možností, občas uklouzla, občas se udržela. Nebyl to takový průser, jak někteří tvrdí, ale myslím si, že kapela takového formátu by měla znít opravdu jinak. Ale neházejme to všechno na zpěvačku a zvukaře. Mdle znělo prostě všechno. Žádná jiskra, žádné nadšení. Prostě nic. Alespoň playlist byl dobrý. Hlavně zapojení geniální „The Poet And Pendulum“ a neméně skvělé „The Siren“ potěšilo. Největší hrdinou pro mě nakonec byl Marco. Zpívající basák, který ostatním natrhnul prdel...
Bezesporu největším tahákem čtvrtka byli finští NIGHTWISH. První živé setkání s touto kapelou jsem si odbyl na stejném místě před dlouhými pěti roky. Vzpomínám si, že tenkrát jsem z toho až tak odvázaný nebyl a to hlavně díky „chladu“ jenž sálal z pódia. Přeci jen trochu víc osobnější přístup k fanouškům by neuškodil. Byl jsem tedy zvědav, jak se předvedou NIGHTWISH s novou zpěvandou. Na tu se ihned po vystoupení snesla lavina kritiky od mnoha zklamaných fanoušků. Jistě - sem tam to v jejím hrdle dost zaskřípalo, ale myslím že hlavní příčina negativních ohlasů je zapříčiněna už tím holým faktem, že to prostě není Tarja nebo alespoň její kopie a stejné reakce by byli i téměř na kohokoli jiného. Neřadím se mezi skalní obdivovatele Tuomase Holopainena a jeho skvadry. Občas si poslechnu jak novinku „Dark Passion Play“, tak starší věci z dob Tarjiny éry. Navíc dle různých videí a reakcí z předešlých koncertů NIGHTWISH v aktuální sestavě jsem tak nějak tušil, co mne ve Vizovicích čeká a toho se mi také dostalo. A ti, kdo čekali bezchybný zpěv, několik barevných mikrofonů a operní výšky jsou buď dosti naivní, nebo se s Anette Olzon setkali úplně poprvé.
Jak často se nám poštěstí vidět a slyšet symfonický orchestr z Turecka? A navíc na metalové akci. Nevím jak vy, ale u mne to bylo díky kapele SHAMAN poprvé. I když řady hrozičů značně prořídli, stále zůstalo dost těch, kteří se rozhodli zůstat až do konce a podpořit poslední kapelu před nočním odpočinkem. Své udělala asi i zpráva o natáčení live DVD z této show a tak mnoho lidí zůstalo už ze zvědavosti. Hned od začátku mne mrzelo, že nejsem až tak zběhlý ve studiové tvorbě SHAMAN, neboť jejich songy si o společné prozpěvování přímo říkaly a propojení orchestru s heavy metalem s jemnými etno prvky se povedlo na jedničku.
Pátek – 10. července 09
V sobotu hledám cestu do areálu až díky tuzemské legendě, na kterou se vždycky rád podívám – KREYSON. S potěšením kvituji, že se jejich výkon jen a jen zlepšuje. Snad jen absence druhé kytary (byly časy, kdy měli kytary tři) byla jediným minusem. Občas totiž vznikaly celkem hluchá místa. Ale co, hlavně, že celkově to šlapalo výborně. Samozřejmě se hrálo hlavně z nepřekonatelného debutu „Anděl na útěku“, ale k mé radosti Lacomír zapojil už i něco z neprávem opomíjeného „Zákona džungle“. „Jsou rána“ je pecka, která zahřála u srdce. Pamatuji si, jak jsem u této desky křepčil jako malý smrad a znal všechny texty nazpaměť. Nechyběl samozřejmě ani VITACIT. „Snad odpustíš“ je další srdcovka. Jo, KREYSON mě měl prostě v hrsti. Už to chce ale konečně novou desku!!!!
Po KREYSONu přišel masakr ze všech největší. Kapela, na kterou jsem se sice těšil, ale vlastně jsem nečekal, jaký uragán to doopravdy přijde. DEATH ANGEL jsou thrash metalová legenda. O tom žádná. Přesto se mi ve sbírce pořád vyhýbají. To však neznamená, že od nich nic neznám. Nějakou tu pecku jsem zaregistroval a dokonce i z toho mála něco ve Vizovicích zaznělo. A byl to kotel. KUREVSKÝ kotel. Chlapi přišli, zapojili a všechno zničili. Neskutečná energie, neskutečné nasazení. Čuměl jsem s otevřenou hubou. Pokud jsem záhy prohlásil, že SLAYER v Praze z minulého roku byli překonáni (pro mě samozřejmě), nebyl to jen momentálně záchvěv mysli. Myslím si to totiž do teď. Bomba!
Je fajn, že se Pragokoncert pomalu snaží obsazovat i brutálnější kapely. Ty letos reprezentovali hlavně KATAKLYSM. Jejich koncert nebyl špatný, přesto mě přestával postupně bavit. Všechno znělo jak z jedné šablony. Žádný moment překvapení. Nic. Ale stejný problém mám i z jejich desek. Myslím, že jsou ve světě lepší death metalové bandy.
KORPIKLAANI jsem vynechal. Vážně mě nebaví. Stejně tak mě nebaví DRAGONFORCE. Vydal jsem se ale na druhou Coca Cola Stage, kde svůj speed metal zrovna prezentovali čeští melodici EVAREST. K mému potěšení se na ně přišlo podívat celkem dost lidí. A pak že česká muzika nikoho nezajímá. Ne, nejsem nijak podplacen a tak podobně, mě třeba EVAREST baví víc než šaškové, kteří hrají snad jen na efekt (klidně mi rozbijte hubu, ale prostě ne, DRAGONFORCE ne a ne). Hrálo se samozřejmě z debutu „Fear“, který dává naší scéně na srozuměnou, že nová krev speed metalu se pomalu probouzí. Znělo to dobře a hrát vedle na hlavní stage, myslím, že by nikdo neremcal. Výborný koncert.
Už na začátku jsem spílal nad tím, jak bych některé kapely z programu odeslal na úplně jiný festival a páteční den se jimi jen hemžil. KEEP OF KALESSIN, DEATH ANGEL a KATAKLYSM jsem vynechal bez jakýchkoli výčitek a šetřil své sluchovody na pozdější hodiny. Do areálu jsem za účelem poslechu hudby zavítal až krátce po půl desáté večerní, kdy už na pódiu řádila hyperaktivní smečka DRAGONFORCE. Tu předcházela pověst ultra rychlých studiových nahrávek, ale o poznání horších živých show. O to větší bylo překvapení, když se z repro beden začaly linout tóny od těch studiových mnohdy k nepoznání. Nechápu jak dokážou DRAGONFORCE skloubit artistická čísla s hraním, ale takhle jsem se už dlouho na koncertu nepobavil - ovšem jen v tom kladném slova smyslu.
EVAREST přetáhl do EDGUY, ale abych řekl pravdu, žíly mi to moc netrhalo. Podle zbytku, co jsem viděl, mi totiž přijde, že už mě tihle Němci nemají čím překvapit. Koncert na pohodu, ale nic víc. Viděl jsem už stokrát, uvidím jistě ještě stokrát. Zda přijde ale nějaká změna, těžko říct. V každém případě, AVANTASIA v roce minulém byla jiný hukot.
Netrvalo dlouho a nad areál se zvedla vlajka s motivem poslední desky EDGUY „Tinnitus Sanctus“ a bylo jasné co přijde. Těžko vymýšlet stále nové věci o téhle kapele – zvlášť když tímto večerem vzrostl počet mnou navštívených koncertů EDGUY na deset. Ani tentokrát nechyběla chvilka sborového zpěvu při „Save Me“, vtípky na účet bubeníka Felixe i nás přítomných a Sammetovi akrobatické kousky. Vlastně jedna „novinka“ se udála. Po delší době opět zazněla nádhera „Mysteria“, která naživo působí naprosto dokonale. Dle reakcí přítomných to určitě nebyla zdaleka poslední návštěva EDGUY u nás a tak snad spolu brzy otevřeme druhou desítku.
DEATHSTARS... Už po jejich návštěvě na zimních Masters jsem se snažil přijít na to, proč mají tolik příznivců. Nebýt mé drahé polovičky, asi bych si je letos odpustil, ale po delším naléhání jsem přeci jen spánek o chvíli posunul. Několik tisícovek věrných a prochladlých fandů se sice dobře bavilo, ale.. Ne, na tyhle „duc duc“ rytmy s občasnou kytarovou vsuvkou ve stylu RAMMSTEIN opravdu nejsem a ani místy poněkud podivné poznámky zpěváka můj dojem nezlepšily. Zatímco si DEATHSTARS stěžovali na mrazivé počasí už jsem vzhlížel k příštímu dni, neboť vrchol festivalu se už blížil...
Sobota – 11. července 2009
V sobotu mě zvědavost tahá k podiu v podobě jména LEGION OF THE DAMNED. Všude samá chvála, jak klukům ten thrash metal jde, aniž by šlo o nějakou zatuchlinu. No, popravdě nevím. Jejich vizovický koncert na mě vůbec nezapůsobil. Docela to tlačilo, ale to bylo tak všechno. Nudné, prázdné... Sakra, to jim nikdo neřekl, že v thrash metalu jsou sóla?
THE SORROW šlápli na metal core vlnu. Ačkoliv je dnes scéna touto muziku brutálně přesycená, tihle Rakušáci patří k tomu lepšímu. Ale žádný zázrak to opět nebyl.
Na béčkové scéně řádili DYING PASSION. Co k nim říct? Jen bravo pánové a dámo. Parádní zvuk, výborný playlist, skvělý výkon. Možná Zuzka měla tentokrát ve zpěvu určité rezervy, ale na druhou stranu to kompenzovala nasazením. Paráda! A propo, stále si myslím, že „Relief“ je jedna z nejlepších nahrávek, co kdy naše scéna vypotila!!!
Těšil jsem se hodně na divoženky z CRUCIFIED BARBARA. Jejich studiové zářezy mám moc rád. Správně našlápnutý rock´n´roll, co má koule jak svině. Dalo se čekat, že taková zvuková stěna se z podia linout nebude, přesto nemám proti koncertu této sympatické bandy žádné námitky. Bavil jsem se královsky. Hrálo se všechno, co jsem chtěl slyšet. V čele samozřejmě s peckou „Losing The Game“ a coverem od MOTÖRHEAD „Kill By Dead“. Super!!!
Naproti tomu, STRATOVARIUS mě opět zklamali. A zase za to mohl jediný aspekt – zvuk. Stejně jako v případě NIGHTWISH neskutečně špatný. Ano, mohlo v tom hrát roli moje umístění. Byl jsem u zvukaře, tentokráte z levé strany, ale tohle by se přece na podobných akcích stávat nemělo. Po pár skladbách odcházím znechuceně pryč. Nevím, jak hrál nový kytarista, nevím, jak zněly naživo nové skladby. Bohužel. Byl to bordel. A pak se kapela může snažit jak chce.
To ale nebyl případ následujících BLIND GUARDIAN. Jestliže jsem vždycky tuhle kapelu přehlížel. Od koncertu ve Vizovicích je vše jinak. Že mě jejich muzika nijak extra nebavila? Nechápu, jak jsem mohl být tak hloupý. Ten koncert byl totiž naprosto parádní. Našlápnutý až běda, zvukově dokonalý a hráčsky? Famózní. Při „Nightfall“ mrazilo v zádech. Toť důkaz toho, že se děly věci nezapomenutelné. Celkově na mě působilo, že kapela měla nejlepší atmosféru z celého letošního Masters. Svým zjevem překvapil i zpěvák Hansi Kürsch. Sympatický postarší pán. S hlasem jako břitva.
Neděle – 12. července 2009
Celkem nevýrazný nedělní program zachraňoval až samotný večer. První vlaštovkou budiž němečtí DIE HAPPY. Kozatá Marta Jandová zpívala opět dobře, ale kompletní výkon kapely mi přišel bez jiskry. Nic moc nasazení. Oproti takovým DYING PASSION z předešlého dne čajíček. Zklamání.
Co si mám myslet ale o následujících VODIVOD? Těžko říct. Jejich koncert byl sympatický a valnou většinou...nepochopený. Jejich psychedelický thrash metal je prostě těžko stravitelný. Ještě do toho mi přišlo, že zpěvák Snake je jaksi pod parou. Jeho pódiové pohyby celkově těžko uchopitelnou muziku jenom umocňovali. Chvílemi to byla nuda, chvílemi bomba. Stejně jako studiové nahrávky. Jsem z nich rozporuplný, ale spíše bych se přiklonil k tomu, že se mi líbili. Největší bombou byla předělávka „Astronomy Domine“ od PINK FLOYD. To jsem čuměl, přátelé. I když jsem to znal ze studiového podání...
ARCH ENEMY a jasný vrchol festivalu!!! Hodně jsem se na ně těšil a věděl jsem proč. Něco tak strhující jsem už dlouho nezažil. Jak zní heavy metal, když ho hrají death metalisté? Stačí si poslechnout tuto super kapelu. Famózní kytarová výměna, dechberoucí nasazení a hlavně – geniální songy! Nejvíce potěšily věci z „Anthems Of Rebellion“. Byla to slast, která dala rychle zapomenout na pachuť, která stále přetrvávala z NIGHTWISH. Tohle totiž byly hvězdy!!!
Letošní Masters Of Rock mi přišel přece jenom lepší, než v roce minulém. Potěšilo zapojení extrémnějších kapel, které patřily k tomu nejlepšímu, co nám festival nabídl. Největší ovace zasloužili ARCH ENEMY a DEATH ANGEL, kteří krásně pohřbili ostatní kapely. V těsném závěsu bych si s klidem dovolil zmínit DYING PASSION. Naopak největším průserem budiž NIGHTWISH. Bohužel. Bylo to špatné, hodně špatné... Stejně tak STRATOVARIUS. U těch ale nemám ani tak pocit, že by za to mohla samotná skupina. Jen zvukař měl dostat do huby. Pokud budou pořadatelé nadále pokračovat v nastoleném trendu, čekají nás jen lepší zítřky...
Kurzíva: Čárlie
|
