Již pár let probíhá thrashový boom, kdy je všechno, co jen trochu smrdí tímto stylem hltáno po kilech. Boom, který má takovou moc, že donutí dokonce i některé ostřílené harcovníky k vydání svých nejlepších alb kariéry (ARTILLERY, TANKARD), další pak k neustálému posouvání svých vysoko postavených laťek (EXODUS, TESTAMENT, KREATOR). Pro nás, kteří thrash milujeme, to pak znamená pravou posluchačskou extázi, která dovoluje luxus v podobě vybírání si těch nejlepších soust, přičemž nikdy nehrozí pocit nedostatku. Vynořují se samozřejmě i smečky nové. Většina z nich je logicky (pod)průměrných (WARPATH, PLANAR EVIL), občas se ovšem mezi slepými náboji (častokrát jen) thrash/trendových kulometníků objeví nějaké zatraceně ostré střelivo. Mezi ty s nejpřesnější muškou, trefující hodně vysoké thrashové body patří bezesporu i britští bojovníci EVILE.
Jejich první album „Enter The Grave“ (2007) bylo splněním všech thrashově ejakulačních snů. Nespoutaná energie, vitamínově uvolňující tu nejzanesenější kontaminovanou nasranost, nekompromisně drtila všechno živé. Když jste šli po ulici a do uší vám z mp3 řezaly riffy tohoto alba, nemohli jste se ubránit nenávistným pohledům na kolemjdoucí a zároveň se velmi těžko dalo odolat zastavení a kurevskýmu zapaření na místě. Tak strhující byl debut mladých britů! Nové album je ovšem už o dost jiné...
Ke cti kluků je nutno uznat, že nezůstali stát na místě a i přes úsloví "neopravuj, co není rozbité", dost změnili svůj skladatelský přístup. Předně se hodně zpomalilo a ztechničtělo. Album obsahuje dlouhé pasáže střednětempých riffů, které však bohužel postrádají emotivní rozvrkočenost debutu. Dalo by se říct, že se z thrash metalu „pro mladé a neklidné“ stal fajnšmekrovský thrash pro „starší a klidnější“. Nic proti tomu, ale všeho moc škodí a je pravda, že se s podstatným úbytkem „pubertálních“ emocí dostává ke slovu občas i nuda. Jakmile se však zrychlí, je to okamžitě o něčem jiném. Prokládání středních temp s thrashovým nášlehem mělo zkrátka být mnohem více dynamičtější. V tom případě by to znova byla bomba aspirující na žánrové album roku.
EVILE opět opisují od těch nejlepších kolegů, ale dělají to s citem, decentě, tak, že vás slůvko „vykrádání“ vůbec nenapadne. Zpěvák Matt Drake je zajímavou kombinací vokální agrese Jamese Hetfielda a Maxe Cavalery (toho několikrát doslova USLYŠÍTE), postupem času však začne být díky statičtějšímu výkonu malinko stereotypní. Nejednou vám tedy na mysl vyvanou bandy jako METALLICA resp. CAVALERA CONSPIRACY. Refrén titulní písně zase asociuje poslední úžasné album „Metal“ od ANNIHILATOR a tak by se dalo pokračovat dál. Budiž to bráno jako důkaz, že britové zatraceně dobře vědí, kam pro inspiraci a zbytek s jejich tvůrčími schopnostmi už pak není tak těžké doladit, a to až k opravdu velmi intenzivnímu zážitku.
Ono je totiž album „Infected Nations“ zatraceně dobrým kusem! Výše zmíněné výhrady pramenily především z toho, že se řadím k té první "mladé a neklidné" skupině (ačkoliv věkově bych už měl patřit do té druhé, ale jak říká moje máma: z puberty prej nikdy nevyrostu) a netoužím po nějaké bůhvíjaké sofistikaci ala MESHUGGAH. Jedním dechem však dodávám, že je to pouze můj problém. Objektivně vzato EVILE nahráli vyspělejší album, což je nemožné neocenit. A když se deska roztočí do cirkulárkově rychlých otáček, jako např. v „Devoid Of Thought“ či písni titulní, u vytržení musí být úplně všichni, kteří milují speciálně vyšlechtěnou odnož metalu jménem thrash.
|
