Švédsko, to už dávno není bašta brutálního deathu a doomu. Švédsko dneška je z pohledu rockového fanouška úplně jiné. Barevnější, jásavější. Dokonce více kalifornštější než samotná Kalifornie. Švédsko to nejsou už jen Backyard Babies, Hardcore Superstar a Crashdiet. Nově se mezi tyto glamrockové velikány dere také mladá partička Vains Of Jenna. A její ambice skutečně nejsou malé.
Leccos už naznačil debut "Lit Up/Let Down" z roku 2006. Vains Of Jenna se na něm prezentovali práskavými kytarami po vzoru Mötley Crüe z období Girls Girls Girls a skřehotavým vokálem Lizzyho DeVinea, který neměl daleko k projevu takového Taime Downea (Faster Pussycat) nebo Jizzyho Pearla (ex-Love/Hate). Vyjma toho Vains Of Jenna už na debutu dokázali, že jsou schopni napsat skladbu, která má hlavu a patu a především zapamatovatelnou melodii. Nic je ale zatím neodlišovalo zbytku klubové glamové scény v jejich rodné Skandinávii.
To se změnilo s vydáním novinky "The Art Of Telling Lies". Hned z prvních tónů je slyšet jak za ty tři roky "Vains Of Jenna" vyzráli. DeVine už jen necedí slova mezi zuby, ale o poznání více zpívá, aniž by ztratil cokoliv ze svého původního výrazu. Hned úvodní skladba "Everybody Loves You When You´re Dead" má obrovské hitové ambice a silný refrén, který se vám zakousne do uší a ne a ne pustit. Totéž platí i o dalších skladbách jako "Refugee", "Enemy In Me", "Get It On" nebo především o vynikající "I Belong To Yesterday".
Jsou zde ale i okamžiky, které překvapí a odkrývají úplně jinou stránku Vains Of Jenna. Už ne tak frackovitou a drzou. Obrovské překvapení na posluchače čeká se skladbou "Paper Heart". Ta nejprve připomene novou tvorbu Green Day, aby se posléze rozvinula do poloh, ve kterých své dramatické skladby píší Def Leppard. Za povšimnutí stojí i titulní věc, která desku ukončuje. Zde je zase hodně znát, jak moc mají tihle seveřani rádi Guns n´Roses. Ostrý, drzý začátek se v polovině písně láme do klávesové mezihry, která evokuje epické skladby z "Use Your Illusion", aby vzápětí explodovala do ohromujícího kytarového sóla, které jako kdyby vypadlo z repertoáru „toho pána s cylindrem“.
Dalo by říct, že si tahle deska zaslouží absolutorium. Plný počet ale přesto nedám. Kvůli nemastné a neslané baladě "Better Off Alone" a půl bodíku si také schovám na to, kdyby to příště bylo ještě lepší.
|
