Kapela For Selena And Sin má za sebou úspěšné turné po střední Evropě a za pár dní jí vyjde druhé album, které představuje ve zvuku skupiny výraznou změnu. Jaké je nové album a jak velké zahraniční turné zapůsobilo na kapelu nám přiblíží zpěvačka Annika a kytarista Pasi.
Můžete vaše dvě alba nějak porovnat?
Annika: Jsou dost rozdílná. Stylově jsme se výrazně posunuli do rocku, nové album je rozhodně víc přímé a energické.
Pasi: Jo, nové album je silnější, rychlejší a chytlavější. A je na něm víc "metalová" produkce, i když to první mám taky rád. Ale řekněme, že tohle zní víc tak, jak chceme hrát naživo.
Jak jste přišli na název "Primrose Path" ("Cesta z petrklíčů")?
Annika: Narazila jsem na něj náhodou a zní to krásně. Pak jsem přišla na to, že Shakespeare používal výraz "primrose path" jako idiom v tom významu, že je někdo klamán nebo sveden na scestí. Tomu je část skladeb na albu tématicky dost blízká, takže jako název je to perfektní.
Jako první singl vyjde skladba Psycho Lover, proč právě tahle?
Annika: Psycho Lover je energická a chytlavá písnička, proto jsme ji chtěli vydat jako první singl.
Pasi: Je to vhodný "vzorek" naší hudby.
Většinu textů na novém albu jste napsali vy dva, kde berete inspiraci k psaní?
Annika: Inspirace jde ze života. Z pocitů, co člověk má, z věcí, co viděl nebo zažil. Ale samozřejmě nejde odhalit celou svoji duši, musíte si něco přimyslet.
Pasi: Vždycky jsou tam nějaké skutečné příběhy, ale v rockové hudbě si musíte něco přidat. Myslím, že do těchhle textů se člověk jednoduše dostane, osobně mám radši jednoduché texty, kde je pointa jasná.
Jaké máte zkušenosti s psaním textů?
Pasi: Já jsem už psal pro různé kapely, ale nepíšu si jen tak a nejsem básník. Probíhalo to asi tak, že já jsem napsal půlku, dal jsem to Annice a ta dopsala něco za sebe. Byla tam celou dobu taková ta červená linka.
Proč jste si vybrali k nahrání právě skladbu "Confide In Me" od Kylie Minogue?
Annika: Tahle písnička je hodně zajímavá, přestože osobně na tenhle styl hudby nejsem. Slyšela jsem ji v televizi a napadlo mě, že tohle bude to pravé, co nahrát.
Ve většině skladeb na albu se vyskytuje i mužský hlas, kdo to je?
Annika: To je Tuomas Tuominen, známý z kapel Fall Of The Leafe, Noumena nebo The Man-Eating Tree. Potřebovali jsme na album nějaký nový prvek a řešením byl zpěvák z jiné kapely.
Pasi: Tuomas je můj kamarád a je to skvělá volba - jeho hlas a styl zpěvu je velmi osobitý a s Annikou dobře ladí.
Ve skladbě Rusty Rails padne zmínka o Morrissey, má to nějaký zvláštní důvod?
Annika: Morrissey je jeden z Pasiho oblíbenců a chtěl mít o něm zmínku i v muzice.
Před pár dny jste absolvovali turné s řeckou kapelou Bare Infinity, jak jste se k nim dostali?
Pasi: To byla náhoda. Chtěli znát náš názor na Studio Underground, plánují tam nahrát svoje další album. Tak nějak jsme začali vtipkovat o společném turné a po pár mailech jsme zjistili, že by to vlastně mohlo fungovat i ve skutečnosti, a kluby ve Finsku měly zájem. Manzana přibyla jako třetí interpret až později.
Annika: Turné s nimi bylo super a my se snad výhledově do Řecka dostaneme taky.
Na začátku léta odešel z kapely baskytarista Teemu, bylo těžké najít za něj náhradu? Jak jste přišli na současného basáka Aapeliho?
Annika: Aapeli je náš kamarád a do kapely by se perfektně hodil. Takže s hledáním basáka nebyl žádný problém.
Jaké jsou vaše zážitky z Prahy? Co bylo to nejlepší, co vám hraní u nás dalo?
Annika: Hráli jsme v Praze jeden koncert a bylo to úžasné! Všichni jsme se zamilovali do vašeho nádherného hlavního města a vynikajícího piva. A samozřejmě jsme tam našli nové přátele a lidi, co byli tak hodní a pomohli nám s dalšími koncerty v ČR, takže máme příležitost přijet znova (usmívá se). Hrozně se na to těším!
Jak na vás zapůsobilo letošní evropské turné? Na co se těšíte na tom dalším?
Annika: Celé to turné bylo fantastický zážitek vůbec a já doufám, že to další bude taky takové. Hodně nás to stmelilo jako kapelu, posílilo to její celkovou sebedůvěru a celistvost. Doufám, že příští turné nás v tomhle ohledu posune ještě dál.
Pasi: Bylo to fakt super. Byli tam i lidi, co už nás znali a pomohli nám s propagací v Evropě. Já myslím, že máme dveře do Evropy otevřené, a teď můžeme hrát víc a víc a získávat fanoušky. V celé Evropě je milion kapel a všechny se snaží, takže není snadné dostat lidi na koncert a přimět je koupit si desku. Ale o to nám jde, takže pro to uděláme všechno. Ale fajn bylo taky to, že v Evropě začínají koncerty dřív. Ve Finsku hraje první kapela po půlnoci, zatímco jinde třeba v devět. To je lepší jak pro muzikanty, tak pro publikum.
Jste po dubnovém turné pořád v kontaktu s Unshine?
Annika: Jasně, jsme přátelé na Facebooku (směje se). Přišli se na nás podívat, když jsme hráli v Helsinkách.
Od doby, kdy jste natočili druhé CD už uplynula dlouhá doba, přemýšlíte už nad něčím dalším? Jaké jsou plány Seleny do budoucna?
Annika: Teď je to asi rok, co jsme byli ve studiu. Máme už pár nových písniček a líbilo by se nám nahrát třetí album co nejdřív. Budoucnost je otevřená. Samozřejmě bychom si přáli hrát, co nejdéle to půjde, protože máme hodně co říct. A dobývat svět jsme sotva začali (usmívá se).
Chtěli byste něco vzkázat fanouškům?
Máme vás rádi a těšíme se na vás! A ať se vám naše album líbí!
|
