Bulletboys vždycky stáli jaksi na okraji mého hairmetalového zájmu. Samozřejmě, jejich debut patří mezi to lepší, co lze v tomto ranku slyšet, ovšem další desky „Freakshow“ a „Zaza“ už sílu postrádaly. O vyloženě nepovedené „Acid Monkeys“ se nemá ani smysl zmiňovat. Jak se dalo čekat, Bulletboys v polovině devadesátých let zmizeli z povrchu zemského. Zpěvák a hlavní postava kapely Marq Torien (vlastním jménem Mark Maytorena) ještě nějaký čas působil v řadách formace Motown. Po ostatních členech jako kdyby se slehla zem.
Poprvé po letech se obchodní značka Bulletboys objevila na veřejnosti. Poprasku to ale moc neudělalo. Deska „Sophie“ je jen jakousi Torienovou sólovkou (také je společně s hostujícím Sebastianem Bachem uveden jako jediný hudebník na albu, ale údajně se na něm podílel i původní basista Lonnie Vincent), která postrádá jakoukoliv hlavu a patu a především význam. U novinky „10c Billionaires" je tomu ale jinak. Doba se samozřejmě pohnula. Bulletboys dnes nebude hrát v MTV a o předních příčkách hitparád si mohou dát taky jen zdát (navíc Torien už svou někdejší blonďatou hřívu vyměnil za o něco kratší přírodní sestřih). Ale to nemůže zastínit fakt, že „10c Billionaires“ patří mezi to nejlepší v diskografii kapely. Není nouze o dobré kytarové riffy, zajímavé vokály ani o pestrá sóla. To, že je nehraje nikdo z původních členů, jen asi vedlejší. Ono byste při prvním poslechu nepoznali ani Toriena. Jeho hlas zhrubl a přiblížil se spíše chrapláku Uda Dirkschneidera. Ovšem v těch vyšších polohách je to stále starý Torien, který před dvaceti lety ječel „Smooth Up In Ya“.
Hudebně novinka navazuje právě na jedenadvacet let starý bezejmenný debut. Má ale hutnější zvuk (což je v dnešní době nutností), občas se ohlédne po trendech, které se za tu dobu prohnaly rockovou scénou. Staví ale na pevných základech, ať už let šedesátých, sedmdesátých nebo osmdesátých. To už můžete slyšet v úvodní skladbě „Asteroid“, která kytarově cituje Led Zeppelin, ovšem do toho přidává i špetku Black Sabbath a grungeové temnoty. Zato další „Blessed By Your Touch“ udiví zase vynikajícím melodickým nápěvem, který odkazuje na glamrockovou scénu osmdesátých let. Její vlivy vstřebává asi nejpovedenější skladba desky „Jenna Star“, která disponuje pravděpodobně nejsilnějším refrénem v historii Bulletboys. Nouze je tentokráte o balady. Či respektive na desce není ani jedna klasická. Pomalá tempa tentokráte Bulletboys vyměnili za svižnější skladby, mezi nimiž překvapí třeba taková „Girls Kissing Girls“. Jediná skladba, která se dá s jistou nadsázkou označit za baladickou je „Road To Nowhere“, kterou prostupuje akustická kytara, ovšem refrénu opět nabere na síle a s hustou hendrixovskou kytarou míří k hymnickému chorálu.
„10c Billionaires“ je deska plná chytlavých refrénů, z nichž leckteré (zejména zmíněnou „Jenna Star“) budete těžko dostávat z hlavy. Abych řekl pravdu, nečekal jsem od téhle desky nic. Nemohl jsem proto být zklamaný. Jenže Bulletboys se comeback skutečně povedl. To, že deska nenavazuje na poslední skutečnou studiovku „Acid Monkeys“ ale na debut, je podle mě krok správným směrem. Jak moc si noví Bulletboys věří a jaký mají potenciál, se ukáže až s další nahrávkou. Teď si mě pomalu získávají na svou stranu.
|
