Sobota byla posledním dnem, kdy se festival konal v německých zemích, a navíc to byl předposlední den celého turné. Oproti vídeňskému koncertu byl ten drážďanský v několika věcech jiný. Během tohoto reportu, který jsme se rozhodly napsat s Veronikou spolu, se k nim ještě dostaneme. Jestli byla vídeňská Szene hodinu před začátkem poloprázdná, před drážďanskou Reithalle se již od brzkého odpoledne shromažďovaly davy lidí netrpělivě čekající ve stále rostoucí frontě. Samotný klub je situovaný do bývalého továrního komplexu, tedy do značně industriálního prostředí, které ještě umocňovaly desítky lidí oblečených do gothických oblečků.
Musím souhlasit, když jsme se asi 2 hodiny před koncertem ocitly před halou, nemohly jsme věřit vlastním očím. Tolik lidí pohromadě, navlečených do gotických či cyber-punkových, leckdy naprosto otřesných a nevkusných „kostýmů“, jsme pohromadě ještě neviděly. Měla jsem pocit, jako bych se ocitla na nějaké hororové módní přehlídce a ne na koncertě. A davům jako by nebylo konce. Za tu dobu, než byl otevřen vchod, přibývali stále další a další a i když zvenku vypadala Reithalle prostorně, nedokázala jsem si představit, jak se tam všichni tihle lidé nacpou. Ale překvapivě se vešli celkem pohodlně a ani nenastávaly přílišné tlačenice.
Celkem velký sál se stačil do půl hodiny téměř celý naplnit, takže kapela Dope Stars Inc. mohla nastoupit v plné polní před nadšené fanoušky. Stejně jako ve Vídni však měli Italové na svoje vystoupení příliš málo času, takže sotva se publikum dostatečně rozvášnilo, Dope Stars Inc. byli nuceni opustit pódium. Jejich koncert byl zase tím správným industriálním nášupem, zvuk však tentokrát značně pokulhával. V některých písních naprosto vypadávala baskytara Darina Yevonde a zpěvák Victor Love nebyl místy vůbec slyšet. Ano, zvuk tentokrát opravdu pokulhával, a to po celý večer.
Vzhledem k tomu, že já byla vpuštěna do photopitu, chyby ve zvuku jsem neměla šanci vnímat. Naopak, jsem nevěděla, co dřív. Jestli fotit, nebo jestli si užívat koncertu, který mě tentokrát nadchnul o poznání víc, než vídeňská show. A myslím, že ani fanouškům nějaké technické nedostatky nevadili a vystoupení ambiciózních Italů si náramně užili.
Po krátké pauze se na pódium přiřítili Lacrimas Profundere. Musím říct, že tentokrát se mi jejich vystoupení opravdu líbilo. Lacrimas měli v publiku o hodně více svých fanoušků, než ve Vídni, což jistě přispělo k jejich skvělému sobotnímu výkonu. Některé skladby mi sice stále přišly až moc utahané, ale o to víc jsem se u některých bavila, stejně jako většina lidí v sále. Drážďanský koncert Lacrimas hodnotím velmi kladně, jen ten zvuk byl ještě o něco více horší, než u předchozí kapely, což mi bohužel trochu zkazilo celkový dojem z jejich vystoupení.
Přikláním se k názoru, že tahle show se povedla daleko více, než ta, které jsem byla svědkem minule. Možná k tomu přispělo, že hrála kapela ve své domovině. V Německu to totiž evidentně nefunguje jako u nás, tam si svoje kapely hýčkají, tam je milují a mají tam pravé fanoušky. A stejně tak se na domácí scéně předvedli i Diary Of Dreams, kteří dnes uzavírali set.
Ale před nimi ještě musíme dát prostor Deathstars., kteří nastoupili na pódium v pořadí třetí a nechali své fanoušky nějakou dobu čekat díky přestavbě celé stage. Ale za chvíli už se z repráků rozezněla skladba „K.I.N.G.“ od norských Satyricon a pak první tóny „Night Electric Night“.
Důvod, proč Švédové tentokrát hrají jako třetí, je nám neznámý, přesto to však bylo potěšující zjištění. A jak už to u Deathstars bývá, hned od první skladby to pořádně rozjeli a zastavili se až na konci své show, během které se k pódiu mačkalo stále více a více lidí. Švédové opět ukázali, že si zaslouží obdiv a uznání od svých fanoušků, protože drážďanský koncert stál opravdu zato. Bohužel, na muzikantech byla vidět již značná únava, která se snad nejvíce odrazila na baskytaristovi Skinnym, jehož doprovodné vokály místy až trhaly uši. Vše se to ale vykompenzovalo jeho výkonem na baskytaru, který byl, stejně jako hudební výkony jeho kolegů, odehrán s kvalitami opravdového profesionála.
Playlist: Night Electric Night, Motherzone, Semi Automatic, Mark Of The Gun, New Dead Nation, Babylon, Tongues, Damn me, hate me; Chertograd, Blitzkrieg, Blood Stains Blond, Cyanide, Death Dies Hard
Diary Of Dreams byli tedy hvězdou dnešního večera a svědčil o tom i kotel, který se pod pódiem vytvořil.
Snad každý, kdo se nacházel v hale (vyjma nás) je toužil spatřit. Bohužel musím přiznat, že mezi jejich fanoušky nepatřím a ani toto vystoupení mě nepřesvědčilo. Tedy ne pro to, že by bylo špatné, to naopak, fanoušci se náramně bavili a kapela předvedla špičkový výkon, jen mě prostě jejich hudba nechává chladnou.
I na mě jejich hudba působí stylem uspávačů hadů. Po pěti písničkách jsme proto raději zvolily úprk z kotle a koncert sledovaly z povzdálí. Jakožto německá oblíbená skupina však měli Diary ve své moci celý sál. Kapela předvedla strhující výkon a zvuk mi, narozdíl od kapel předešlých, nepřišel zase až tak hrozný. Každý koncert má však svůj konec, a ani pro drážďanské publikum tomu nebylo jinak, takže po více jak hodinové smršti se Diary of Dreams odporoučeli z pódia. Nutno podotknout, že s největším aplausem, jaký jsem za ten večer slyšela.
Praha
Nedělní koncert byl tečkou za celým Into darkness tour 2009. Pražský klub Abaton již téměř od rána okupovaly davy natěšených fanoušků (i když by bylo výstižnější napsat fanynek), kteří v podvečer, po vpuštění do klubu, zcela zaplnili sál. Nekonalo se žádné zbytečné zdržování a v sedm hodin se jali ohromit české publikum Dope Stars Inc. Snad díky poslednímu dnu festivalu byl jejich koncert o něco delší, než ten vídeňský či drážďanský, na jejich výkonu to však nic neměnilo. Pražský koncert považuji za jejich nejlépe odehraný koncert z těch tří, které jsem měla možnost vidět. Nebudu jistě jediná, když prohlásím, že Dope Stars Inc. v Česku zase rádi uvidíme.
Lacrimas Profundere se setkali u českých fanoušků s menším ohlasem, než v Německu či Rakousku, i tak se však jejich vystoupení setkalo s celkem slušným ohlasem a pánové se zdáli spokojeni.
V Praze se na post třetí kapely vrátili opět Diary of Dreams, kteří měli v publiku své velké fanoušky. Bohužel ti zdaleka nestačili na fanoušky kapely Deathstars, kteří téměř po celý koncert německých Diary skandovali jméno švédské skupiny a tím ukázali, jak dokáže být český národ občas bolestně ubohý. Ač nejsem fanoušek Diary of Dreams, a zřejmě ani nikdy nebudu, stydím se za všechny ty, kteří v neděli ukázali svoji „hovádkovskou“ povahu. I když to muselo být jistě Němcům líto, podali i tak skvělý výkon a potěšili své fanoušky.
Čeští fanoušci, a převážně upištěné fanynky, se konečně dočkali a Deathstars přišli odehrát úplně poslední koncert Into Darkness. Publiku se nedá upřít skvělá spolupráce s kapelou, kdy na její povel celý sál bez výjimky zvedl ruce a tleskal do rytmu, či sborově křičel boom při songu „Blitzkrieg“. Na rozdíl od drážďanského koncertu Deathstars přidali jeden song a se svojí hitovkou z nového alba se rozloučili a svým odchodem tak uzavřeli celé Into Darkness tour 2009.
Playlist: Night Electric Night, Motherzone, Semi Automatic, Mark Of The Gun, Arclight, New Dead Nation, Babylon, Tongues, Damn me, hate me; Chertograd, Blitzkrieg, Blood Stains Blond, Cyanide, Death Dies Hard
|
