Kdeže jsou časy, kdy Skandinávie patřila deathu a blacku. Dorostla nová generace fanoušků a muzikantů, kterým blekotání o smrti a Satanovi moc neimponuje. Na prvním místě je zábava a vztyčený prostředníček. A přesně tímto mottem se řídí i další z nekončící řady nových hairmetalových kapel, které dnes chrlí Švédsko, Finsko i Norsko. Jmenují se Babylon Bombs a právě vydali desku Babylon´s Burning. A hraje jim to znamenitě. Nepostrádají invenci, tah na bránu, pořádnou dávku energie a hitový potenciál. Přesně to, co jejich vzorům z osmdesátých let (jmenovat nebudu, ale ten kdo zná tuhle scénu, určitě ví o koho jde) už dnes chybí. Vlastně Babylon Bombs je taková óda na osmdesátá léta. Ovšem s moderním zvukem. A vlivy, které za dvacet let scénou proběhly.
Babylon Bombs fungují už od roku 2001. Jsou to vlastně souputníci takových Crashdïet. A vlastně i tak zní. Vesele, pozitivně, hravě, kalifornsky. Oproti zmíněným Crashdïet jsou možná méně útoční a více zaměřeni na melodii. Kapela svůj styl, který ponejvíce připomíná kultovní L.A. Guns z prvních desek, definovala už na prvním albu "Cracked Wide Open And Bruised". Tehdy mohli působit ještě trochu pubertálně, neotrkaně. Dnes je tomu jinak. Pokud bychom totiž za nějakých deset let sestavovali žebříček glamrockové klasiky, rozhodně by do něj patřila tahle deska...
...kterou startuje první singlovka "Liberation". Zprvu to vypadá, že se i Babylon Bombs nechali, stejně jako Europe, nakazit nemocí, zvanou symfonický orchestr. Naštěstí se symfonie objeví jen v první skladbě a pak už nadobro zmizí pod agresivními kytarami a vypjatými vokály (pravda ještě se fidle objeví na konci věci "Shine On" společně s riffem, který vykrádá "It´s My Life" od Bon Jovi). Pořádně drzé kytary dominují zejména takovým kouskům jako titulní "Babylon´s Burning". Po něm následující "Resurrection Love" zase odlehčují akustické kytary a vynikající refrén explodující v první třetině skladby. Celkově na desce souhra akustické kytary s její drsnější sestřičkou dostává mnohem více prostoru, než na předchozích albech. Ale pozor! To neznamená, že Babylon Bombs by se pokoušeli býti druhými Bon Jovi. Jejich muzika je stále dostatečně práskavá, o čemž přesvědčí takové věci jako "Anywhere The Wind Blows" (se slide kytarou ve stylu Rose Tattoo), "Shine On" nebo "Goodbye Good Luck". Samozřejmě na balady dojde, co byste čekali. Nejsou už tak uslintané jako v osmdesátých letech, kdy je hráli třeba takoví Stryper. Nepláčí nad rozchodem s dětskou láskou, ale spíše září štěstím a optimismem, jak to uměli do svých skladeb nacpat například Poison (vzpomínáte ještě na "I Won´t Forget You"?)
Verdikt je jasný. Je to pecka... Chytne vás za srdce na první poslech a konečně Babylon Bombs katapultuje do první ligy na současném glamrockovém písečku. Nebudou z nich druzí Guns n´Roses, ale to už ani dneska nikdo nečeká. Je z nich ale kurevsky dobrá kapela.
|
