Na týhle kapele jsem kdysi ujížděl jako na slupce od banánu a i když si ji v současné době poslechnu tak maximálně jednou do roka, kultovní status bude mít u mě vždy zajištěný. S MANOWAR mám spojených plno zážitků z mých ranějších metalových let, ke kterým silácká a nikdy nekončící věrnost tomuto stylu sedla jako prdel na mísu. S odchodem teen hormonů do důchodového věku ale zmizela i má touha po tvrďáckých gestech a klišé všeho druhu, takže dnes muziku MANOWAR prožívám bez vypjatějšího přílivu emocí, což je na druhou stranu ideální stav pro objektivní zhodnocení nového EP této kapely.
To nese klasický název, který dává jasně najevo, že se od „true blood“ heavy metalu nikam uhýbat nebude. Což snad nikoho nepřekvapí, čekat od MANOWAR odklon od stylu, který jim na stará kolena dovoluje žít na velmi slušné životní úrovni, by bylo stejně pošetilé jako čekat od prezidenta Klause přiznání, že se klima v globále otepluje. Patosových textů je zde zase na každém Loganově riffu deset a Loganovy riffy jsou zase dřevnatě oddané typickým postupům kapely. A Eric Adams to zase svým překrásným vokálem všechno vytahuje z šedi průměrnosti.
Nečekejme ani hrátky s neoklasickými prvky a nemetalovými pasážemi, které na desce „Gods Of War“ tolika lidem lezly na nervy (a které mně osobně vůbec nevadily). Naopak, kromě (nijak zvlášť nově přehrané) skladby „The Crown And The Ring" očekávejme klasicky povedenou baladu kapely „Father“. Tato píseň zároveň posloužila jako obsah druhého CD, kde je nahrána v patnácti různých jazycích. Česká republika ovšem svého „taťku“ nemá, což trochu zamrzí vzhledem k neustálému ujišťování kapely, jak je jí u nás dobře a jak moc si váží zdejší silné fanouškovské základny. Nedělám si iluze, že by Adamsovo pojetí češtiny neznělo úsměvně, ale jako symbolické gesto by to bylo velmi milé poděkování všem, kteří na MANOWAR nezanevřeli ani po jejich nesmyslném vydávání stále stejných živých koncertů. Tak snad příště.
Novinka MANOWAR působí v celkovém výrazu klidnějším dojmem a nesnaží se vyhonit pompu za každou cenu. Příjemně se poslouchá a díky kratší stopáži je nános ortodoxního pojetí metalu lehce stravitelný. Ale víc než co jiného na mě působí hlavně nostalgickým dojmem. Ten nemusí být vždy příjemný, ale když se pro něj najde vhodná doba, není důvod zase jednou nezvednout paže nad hlavu, levou rukou obejmout zápěstí té pravé a vzdát „králům metalu“ hold jako za starých časů.
|
