Co se stane, když se rychlostí světla srazí Queens Of The Stone Age, Led Zeppelin a Foo Fighters? Vznikne nová supernova Them Crooked Vultures. Možná jen další superskupina, která rychle zazáří a ještě rychleji pohasne. Možná ale také dlouhodobější projekt muzikantů, kteří ví, zač je toho loket a jež za to ještě umí pořádně vzít. Them Crooked Vultures je spojení třech velice známých osobností: Joshe Hommea z Queens Of The Stone Age, basisty Johna Paula Jonese, tedy bývalého Zeppelína a Davea Grohla, ex-bubeníka Nirvany a vůdčí osobnosti Foo Fighters. Že ta jména jsou neslučitelná? Dejte pokoj...a poslouchejte.
Samozřejmě The Crooked Vultures čerpá nejvíce ze sedmdesátých let. Rozhodně nelze přeslechnout vliv právě Led Zeppelin, ale občas prosákne i psychedelie šedesátých let a místy až párplovská hřmotnost. I přesto, že nejvíce z desky sálá duch Led Zeppelin („Elephants“ by klidně mohla být na zeppelíní jedničce), zaslechnete samozřejmě i ty klasické zhulenecké pasáže tak typické pro Queens Of The Stone Age, ale i agresivní nasranost, která kdysi charakterizovala Nirvanu (ty riffy ve „Warsaw Or The First Breath You Take After You Give Up“ by mohly být odpad z natáčení „In Utero“).
Deska pěkně peláší dopředu, mísí klasické postupy s těmi energičtějšími, ale...ke konci už mě moc nebavila. Samozřejmě Homme je výborný kytarista, který svůj styl už charakterizoval dávno, Grohl má pořád pěkný úder a o Jonesovi je snad zbytečné mluvit. Spolu jim to sice šlape, ale občas se jim do toho vklíží prachsprostá rutina. S tím se ale nic nedá dělat. S tou se u podobných projektů musí počítat.
Abych ale byl skutečně spravedlivý, Them Crooked Vultures nahráli dobrou rock n´rollovou desku. Nic neobjevuje, ale má svou specifickou náladu, do které zapadnou i funkčně použité Jonesovy hammondky, jako v pravděpodobně nejlepší věci „Caligulove“. A je tento fakt hodně nebo málo? To už je na posouzení každého. Já si s tím, co Them Crooked Vultures nabídli, vystačím. Přinejmenším se z letošních desek superskupin jedná o jednu z nejlepších. Možná bych ji s výtečným albem od Chickenfoot pasoval na jedno z nejlepších alb v superskupinovém ranku. Teď jen zbývá čekat, zda vydrží a všem to natřou druhou deskou, nebo je čeká úděl drtivé většiny superskupin.
|
