BRATRSTVO LUNY mají rádi XIII. STOLETÍ. To není žádné tajemství. Ostatně sama kapela to otevřeně přiznává. Jenomže silná dávka inspirace je podle mě tím největším zádrhelem jejich dosavadní tvorby. Je sice cítit, že se oproti debutu kluci na „Goethit“ snaží z mocného stínu „třináctek“ vymanit, ale najít vlastní tvář se zdá až moc těžké.
Některé skladby zní poměrně dost slušně a nedají se jim upřít jasné hitové ambice. To platí především o pecce „Vampyrismus psýché“, kde určitý závan osobitosti přece jenom je. Naproti tomu ale některé songy zní skoro až jako parodie na žánr. Příkladem budiž „Utrpení z přežití – Pacific Elegy“ s až nepříjemně přeafektovaným vokálem. To se pak na tváři vyloudí spíš úsměv, což jistě nebylo cílem umělců. A slušné nápady s naprostou kýčovitostí balancující na hranici s trapasem se střídají po celou hrací dobu. Občas vás něco zaujme, jenomže následně je to znásilněno prvkem, který nechce vlézt pod kůži. Dvojnásob to platí o zpěvu, který má sice poměrně příjemnou barvu, ale horší je to s frázováním a celkově s jeho zaranžováním do muziky.
Kapitolou samou o sobě je naprosto bravurní grafika Jardy Bezruče. Nádherný obal a celkové zpracování bookletu je pastvou pro oči. Nahrávce tím přidává na atmosféře.
BRATRSTVO LUNY udělali krok vpřed. Jsou vyspělejší a snaží se najít vlastní půdu, což je sympatické. Oproti svým slavnějším kolegům se nebojí více experimentovat s aranžemi. V tom slyším největší plus. Jen to celé ještě lépe dotáhnout. Takhle přece jenom stále raději sáhnu po kterémkoliv albu páně Štěpána.
|
