V červenci roku 2009 vydali po třech letech italští cyber-industrial-punkoví Dope Stars Inc. své v pořadí třetí album, které nazvali „21st Century Slave“. Po předchozích albech „Neuromance“ a „Gigahearts“ byla nová deska s napětím očekávána. Některé zklamala, některé potěšila.
Je to bezmála půl století, co do bytí lidstva zasáhla do té doby věc nevídaná – počítač. Svět se změnil a lidé s ním. Jak sami pánové píší: „V kybernetickém světě jsme volní. V kybernetickém světě jsme králové. (...) S technologií již více nebudeme otroky století.“
Hned první píseň, téměř sedmiminutová „Omega drones“, člověka donutí, když ne k pohazování hlavou, tak alespoň k rytmickému poklepávání nohou, které mu vydrží až po sedmou skladbu „Criminal Intents“, vyjma pomalejší „When I See You Smile“.
„21st Century Slave“ je na stejnojmenném albu v pořadí druhou písní. Tato téměř šestiminutová skladba ve vás dokáže navodit pocit, že si sami připadáte jako praví otroci 21.století (což se vám ve spojitosti s textem jen potvrdí). Třetí skladbu, „It’s Today“, bych stále zařadila mezi tu lepší část alba, i když je poněkud prostějšího rázu – jak po hudební, tak po textové stránce. „When I See You Smile“ neboli „sladkobolná oddychovka“, jak jsem si skladbu osobně nazvala, chvílemi dostane do stavu letargie, ale do světa živých vás pěkně rychle zase vrátí přímo gradující konec písně, kde není ani stopy po nějaké utahanosti. Díky skvěle zakončené skladbě a textu, který chytne za srdce, řadím i tenhle song mezi tu příjemnější a poslechnutelnou část.
Celé album se nese v duchu 21.století a pátá skladba „Digital Warriors“ je toho zářným příkladem. A stejně tak je i důkazem toho, že díky skvělé melodii a riffům se dá z písničky s jednoduchým textem udělat skladba na úrovni. „Megacorps“ nijak nad ostatními skladbami nevyniká, neobsahuje žádné nářezové chvilky, ale pro mě osobně je zajímavá a i když je o něco kratší, než předchozí skladby, myslím, že tři a půl minuty je pro tenhle song tak akorát. Sedmá skladba s názvem „Criminal Intents“ je posledním dobrým záchvěvem tohoto alba. Zaujme především skvěle nahranými klávesami, které jsou zde výraznější, než v ostatních skladbách, a které tak zajímavě podkreslují celkovou povahu písně.
Se zvyšujícími se číslicemi označující názvy skladeb však prvotní euforie z alba poněkud slábne. Skladbou „Neuromantics“ začíná jakási „druhá“ část alba, která se od té „první“ liší zejména v rytmu skladeb. Odvažuji se dokonce i říct, že to nudí. Ani to podupávání nohou nejde a člověk přemýšlí, kam se vytratila ona industriální složka, která byla v předchozích dvou albech, a na tom třetím i v prvních sedmi skladbách, tolik výrazná a jedinečná. Výjimkou budiž úplně poslední skladba, „It’s for you“, která má roli pomalé a romantické skladby, která člověka kupodivu přivede znovu k životu a k pokušení pustit si album znovu s tím, že nebude vadit, když se několik písniček přeskočí...
Na celém albu jde vidět jakýsi posun, zda vpřed nebo vzad, nedokážu posoudit. Jasným posunem vpřed je však s novou deskou celkem výrazná změna image, která nemá daleko do image glamových skupin.
Plný počet bodů si album nezaslouží, ale nebudu přehánět, když Italům a jejich „21st Century Slave“ dám 7,5 bodu. Za skladby jako „Omega drones“, „Megacorps“ či „Criminal Intents“ si to zaslouží, a když připočteme, že tak jako tak kapela odvedla skvělou práci, je 7,5 bodu tak akorát. Příště však, pánové, očekávám větší industriální nářez!
|
