Švédskou kapelu Manimal, která nedávno debutovala albem „The Darkest Room“, osobně považuji za objev minulého roku. Takže mě pochopitelně potěšilo, když byli na poslední chvíli ohlášeni jako předskokan U.D.O. ve Zlíně a v Praze. Frontman Samuel Nyman navíc velmi ochotně souhlasil s rozhovorem a tak se mi nakonec ve Zlíně k diktafonu sesedla kompletní sestava.
Oficiálně vás vítám v České republice, to je poprvé, co hrajete mimo Švédsko, že?
Samuel: Správně.
Jak se vám tady zatím líbí? Už jste ochutnali pivo?
Samuel: (smích) Ne. Cestovali jsme celou noc. Včera jsme hráli ve Švýcarsku – v Usteru. Náš řidič Joakim musel řídit celou noc, abychom se sem dostali, takže jsme vlastně měli jenom čas se zastavit v hotelu a udělat zvukovku.
Máte naplánované dva koncerty s U.D.O. tady v ČR a dvě headline show ve Švýcarsku a Nizozemí – plánujete i regulérní tour k nové desce?
Samuel: Podle toho, jak to momentálně vypadá, tak ne. V příštích týdnech určitě nic plánovat nebudeme. Až dorazíme domů, chceme se soustředit na naše další album. Takže...ne.
Mimochodem, jaká byla cesta v tomhle příšerném počasí?
Samuel: Byla v pohodě. Zeptej se řidiče. (smích)
Joakim (řidič): Nejhorší to bylo ve Stuttgartu v Německu, kam jsme přijeli trajektem. Tam sněžilo a bylo špatné počasí a špatná cesta. Ale ve Švýcarsku a tady to bylo v pohodě.
Henrik: Ve Švýcarsku není vůbec sníh. Vypadá to tam jako na jaře. Skoro. (smích)
Pojďme k muzice. Švédsko má úžasné množství skvělých metalových kapel. Musí být těžké dosáhnout úspěchu v takové konkurenci. Vy jste ale byli na 36. místě ve švédské hitparádě hned první týden po vydání desky. Očekávali jste takový úspěch?
Samuel: Ne, to nikdo z nás nečekal. Věděli jsme, že je deska dobrá a osobně jsme si mysleli, že je dokonce hodně dobrá. Ale nikdy nemůžeš vědět, co řekne publikum... Takže ne, vůbec jsme to nečekali.
Vaše album také dostává velmi dobré hodnocení v časopisech a webzinech po celém světě. Jak si zvykáte na zvýšenou pozornost médií?
Samuel: No...byli jsme donuceni si zvyknout. (smích). Neměli jsme jinou možnost.
Richard: Neměli jsme ani žádné zkušenosti. Byli jsme to vlastně my čtyři, kdo začal první kontaktovat televizi, noviny, webziny a tak. Všechno tohle kolem nového alba je pro nás lekcí. Je to poprvé, co koncertujeme venku a každá show nám dává poučení pro ty další. Takže se učíme – to teď děláme.
Změnilo se něco ve vašich osobních životech po vydání alba?
Richard: Řekl bych, že žádné dramatické změny neproběhly. Byli jsme ale donuceni začít organizovat svůj každodenní život. Rozdělit náš čas mezi muziku a rodinu. Hádám, že tohle je ta největší změna. A taky jsme si mezi sebe museli rozdělit práci, nenechat jednoho člověka dělat všechno – takhle je to mnohem efektivnější.
Řěkněte mi, jak jste se dali jako kapela dohromady.
Samuel: To je dlouhý příběh. (Obrací se na Richarda) Chceš to říct?
Richard: Já to zkrátím. (smích) Začali jsme v roce 2001. Předtím jsme spolu já a Hank chodili na střední – to už bude pár staletí. (smích) Později se k nám připojil můj bratr Pether, když jsme ztratili našeho předchozího basáka (ukazuje na Joakima), který je teď naším řidičem. V roce 2001 přišel Samuel k nám do zkušebny a my si řekli, že vůbec nezní špatně a zeptali se ho, jestli se chce přidat. (smích) No...a to je vlastně celé.
Ok, díky. Takže oficiálně fungujete už od roku 2001. Proč vám vydání první desky trvalo tak dlouho?
Richard: Neznali jsme Sama. Trvalo pár let, než jsme ho pořádně poznali. (smích) Né...vlastně na to nemáme pořádnou odpověď.
Samuel: Hádám, že je to tím, že jsme hodně kritičtí a vybíraví, když přijde na naši muziku a skládání vlastních písní. Vždycky jsme se poměřovali s většími umělci. Vždy jsme si říkali: „Hmm...to nezní jako Queensrÿche...to nezní jako Judas Priest“. Takže proto...nahráli jsme nějaké demo pásky, ale až před dvěma lety jsme si řekli, že to zní docela dobře a že bychom měli vydat album. Že jsme připravení.
Henrik: No a pak je tady taky ekonomická otázka. Utratili jsme za tohle album hodně peněz a platili jsme ho sami. Takže chvíli trvalo na to vydělat.
Opravdu se mi líbí obal vašeho alba. Četla jsem, že je za ním nějaký příběh...
Richard: Máme ho přímo tady (ukazuje na Samovo tričko, kde je obal vyobrazen). Jsou to čtyři srdce – naše srdce. Základní nápad je podle básně švédského autora Augusta Strindberga, který žil v 18. nebo 19. století. Myslel jsem, že je to docela fajn nápad. Postava v té básni stojí před výlohou řeznictví, vidí tam srdce na háku a porovnává ho se svým vlastním. Později v té básni si pak začne myslet, že je to skutečně jeho vlastní srdce. Každý ho tam může vidět – naporcovat, dělat s ním, co bude chtít. Je to jako s našimi skladbami – jsou jako děti, které dáváme pryč, aby si je každý mohl koupit, stáhnout, nebo tak...Tak jsme se cítili, když jsme vydávali tohle album. Nevěděli jsme, co tomu lidé řeknou. (následuje chvíle ticha). To je všechno. (smích)
Teď mám otázku na Samuela. Co pro tebe, jako zpěváka, znamenají texty?
Samuel: Znamenají hodně. Předně musí sedět k hudbě, ke skladbě. Dobrými texty můžeš taky vyjádřit svoji životní zkušenost – je to trochu jako herectví. Jo, určitě jsou důležité. Ale vždycky jsem cítil, že největší prioritou jsou melodie a texty jsou až druhé.
Ptám se, protože hádky „melodie versus texty“ jsou dost časté.
Henrik: A ty hlasuješ pro co?
Já jednoznačně stojím za texty. (smích)
Samuel: Tak pojď, můžem se pohádat (smích)
Vy pocházíte z Gothenburgu. Vždycky mě zajímalo, jestli je místní metalová scéna opravdu tak velká, jak se zdá. A co je podle vašeho názoru důvod, že tolik skvělých kapel pochází právě z tohoto města?
Samuel: Vlastně ani nevím. Gothenburg není tak velké město – je to jedno z největších měst ve Švédsku, ale není tak velké ve srovnání s Prahou nebo dalšími velkými evropskými městy. Proto se všichni v hudební branži víceméně znají. Kapely si mezi sebou mění své členy a mají různé kontakty a to se nakonec musí nějak pozitivně projevit. Á...jaká byla otázka? (smích)
Richard: Už jsi to předtím naznačila. Musí to být těžké pocházet z oblasti Gothenburgu. Protože odtud pochází tolik dobrých kapel. Ale na druhou stranu tam máš všechno k dispozici – kluby, studia, divadla – je to jako infrastruktura. Když pak lidé mimo Švédsko slyší, že pocházíme z Gothenburgu, řeknou si, že jsme možná stejně dobří, jako ti ostatní. Takže si myslím, že je to pro nás plus. Máme štěstí, že odtamtud pocházíme.
Stejně je to zvláštní. Máte víc metalových kapel v jednom městě, než my v celé republice.
Samuel: Jo, říkají, že Gothenburg je... „huvustad“ (pozn.: švédsky „hlavní město“ – zbytek kapely mu napovídá, že měl na mysli „capitol“) ..., že je to hlavní metalové město Švédska..
Já myslím, že rovnou celé Evropy.
Samuel: (smích) Možná. A Malmö je zase hlavní město hip-hopu. No a pak Stockholm – to je skutečné hlavní město...no a mají tam určitě taky dobrou muziku. (smích)
Jaké jsou teď vaše plány pro nejbližší budoucnost? Už máte nějaký materiál pro nové album?
Samuel: Henrik pracoval hodně – vlastně už od chvíle, co jsme dokončili první album. Už se nám pomalu rýsují nějaké dobré skladby – máme jich pět nebo šest – víceméně hotových. Jak už jsem říkal předtím – až se vrátíme domů, budeme se stoprocentně soustředit na další album. A doufejmě, že ho stihneme vydat ještě letos – doufejme!
Mám poslední otázku, která se tak úplně netýká hudby. Blíží se Olympijské hry a vy jste Švédové – budete sledovat hokej?
Richard: Olympiáda? A kde to vlastně je?
V Kanadě.
Richard: V Kanadě? Aha. (smích)
Pether: (ukazuje na bratra po své levici) On hrál hokej.
Richard: Jo, hrál jsem hokej, do dvaceti. Ale vždycky jsem ho radši hrál, než se na něj díval. Ale větší turnaje sleduju.
Henrik: Vy máte dobrý tým.
Proto se ptám – naše týmy se nikdy neměly moc v lásce.
Richard: A jak jste na tom teď?
Letos to snad docela půjde, ale už to není, co to bývalo.
Richard: A bude hrát Jaromír Jágr?
Bude.
Richard: Bezva! A připojí se i další hráči z NHL?
Snad většina.
Richard: Jo, stejně tak ve Švédsku.
Máte ještě něco, co chcete říct vašim fanouškům?
Henrik: Milujeme naše fanoušky. (smích)
Richard: To je to, co nás žene dopředu. Lidi, co na nás chodí a kupují si naše album a říkají nám, že se jim líbí.
Sam: Nevím, máme tu vůbec nějaké fanoušky?
Po dnešku určitě mít budete.
Henrik: A to je úžasný. To je přesně to, co jsme vždycky chtěli. Je to náš splněný sen. A je to prostě skvělý! To je všechno, co k tomu můžu říct.
Bezva. Díky za váš čas. Užijte si české publikum dnes večer i zítra v Praze a hodně štěstí do budoucna.
Samuel: My děkujeme tobě.
Pozn.: Po koncertě kapela přímo zářila štěstím a nemohla si české publikum a jeho vřelé přijetí vynachválit. Tolik k obavám, že tu nemají žádné fanoušky ;)
|
