Předem této recenze chci uvést, že tento text vznikl opravdu z pera redaktorky webzinu Metal Forever & Metal Man a nebyl vytvořen žádným ze členů formace NAPALMED. Dost už ale nadsázky a rovnou k dalšímu počinu této industriální party.
Začnu netypicky, a to vizuálním zpracováním. Prapodivný, avšak dosti originální booklet ukrývá pramálo textu, za to však několik do špičky sestříhaných listů tvořící malou publikaci plnou barevných industriálních výjevů. Tak to bysme měli, cover vypadá vcelku k světu.
Neohroženě tedy vkládám disk do přehrávače a co nevidím, 79 minut dlouhou stopu. Napiji se tedy čaje (alkohol či jiná povzbuzovadla by v tomto případě nebyly na místě) a spouštím tlačítko „play“. V tom okamžiku vplouvám do, dejme tomu, karlínské Kolbenky a vydávám se na exkurzi po výrobní lince. Tuhle něco vrčí. Rachtá. Hrčí. Drnčí. Točí se. Bzučí. Rámusí. Prostě dělá neskutečný bordel a já stále čekám, jestli uslyším něco, co by se vzdáleně mohlo považovat za „hudbu“. A ono stále nic. Jen hluk. Minuty ubíhají a já si říkám, jestli se mám radovat nebo vztekat, že to stále poslouchám. Vskutku originální zvukový projev, jen co je pravda. Téměř živě cítím, jak mi po obličeji stéká olej z ozubených kol a jak mám celé ruce špinavé od šmíru....
Sečteno podtrženo, poslech formace NAPALMED je opravdu silným a náročným zážitkem, který rozhodně aktivizuje lidské vnímání a dostává ho na jinou úroveň. Stále však netuším, zda mám víc jak hodinu poslechu „továrních záznamů“ považovat za očištující zážitek, který navodí úžasnou ataraxii, případně jiné duševní stavy, či si mám vyrvat vlasy vzteky, že jsem ztratila tolik drahocenného času. Jsem rozpolcena, takové bude tedy i mé hodnocení. Obrázek, nechť si utvoří každý posluchač sám. Vrrrrrr........
|
