Vybírat deset nejlepších desek poslední dekády je snad ta nejméně objektivní věc, která může existovat. Některá z alb, která pro mě znamenají naprostý vrchol můžou jiným připadat naprosto nezajímavá – a to i v rámci stejného stylu či dokonce tvorby jedné kapely. U vybírání jsem se hádala sama se sebou, takže tohle berte jako přehlídku mých srdcových desek, které vkládám do přehrávače s velkým potěšením. Nic víc, nic míň.



1. AYREON – "01011001" (2008)
Cokoli pod hlavičkou Ayreon odjakživa zavánělo genialitou. Pak ale Arjen vyrukoval se svým binárním albem, které naprosto smetlo většinu věcí, co jsem do té doby slyšela. Dokonalá hudba, perfektní příběh, přehlídka většiny mých nejoblíbenějších zpěváků, pěkně seřazených na jednom albu. Jorn Lande, Steve Lee, Hansi Kürsch, Tom Englund,...k tomu já nemám co dodat. Dokonalost...ryzí dokonalost!

2. GAMMA RAY – "No World Order" (2001)
Pro mě je hodně těžké vybrat nejlepší album Gamma Ray. „No World Order“ pro mě ale představuje všechno, v čem je síla téhle kapely – což v mém případě znamená zároveň vzor power metalu. Tohle je jedno z mála alb, které můžu poslouchat třeba tři dny v kuse, aniž by mě začalo štvát. No a vybrala jsem ho taky proto, že moje srdcovka („Somewhere Out In Space“) se do tohoto období nevešla ;)

3. KAMELOT – "The Black Halo" (2005)
Mrazivé album...dosavadní vrchol tvorby kapely, která pro mě symbolizuje dokonalé propojení poweru a progresivu. Majestátní hlas Roye Khana, který vládne nad skladbami jako „Soul Society“ nebo „Abandoned“ – při tom se jednoduše tají dech.

4. SONATA ARCTICA – "Reckoning Night" (2004)
Jednoduše srdcovka. Od obalu, přes první tón, až po ten poslední – vzletné melodie, nádherné texty a Sonata Arctica v podobě, která se mi líbila nejvíc. A navíc dvojice skladeb, jejichž poslech se u mě nikdy neobejde bez husí kůže – „White Pearl, Black Oceans“ a „Wildfire“ – ačkoli důvody k tomu jsou převážně osobní.

5. SABATON – "Attero Dominatus" (2006)
Živě si vzpomínám, jak mě první poslech tohoto alba dostal na kolena. I když hudebně bych od kapely lépe hodnotila následující „The Art of War“, bylo to právě „Attero Dominatus“, které mě uvedlo do světa válečných textů a maskáčů a způsobilo mi naprostou závislost na téhle sympatické švédské bandě.

6. VISION DIVINE – "The Perfect Machine" (2005)
Parádní sci-fi koncept alba – příběh, texty i samotný obal – vše je skvěle promyšleno a vše na mě vždycky působilo velmi inspirativně. Lehká progresivita a příjemné melodie – přesně v poměru, jak to mám ráda a jako třešnička na dortu úchvatný Michele Luppi. Tohle se nedá poslouchat jako kulisa – „The Perfect Machine“ poslouchám zásadně soustředěně a se zatajeným dechem.

7. AVANTASIA – "The Metal Opera pt. II" (2002)
K tomu asi netřeba nic dodávat. Výtvor Tobiho Sammeta, který byl, vzhledem k jeho tehdejšímu věku, neskutečně vyspělý. V dnešní době jsou obě desky prakticky legendární a jsou pokladem pro všechny vyznavače melodiky. No a taky opět přehlídka mých oblíbených hlasů v čele s Andre Matosem a Kaiem Hansenem. No a druhou část mám prostě ještě o něco radši.

8.STRATOVARIUS - "Infinite" (2000)
Nejsrdečnější záležitost ze všech – jak jinak bych mohla označit první ryze metalové album, které jsem kdy slyšela ze svého přehrávače. Jak bych ho mohla nezařadit, když se mi první poslech „Hunting High and Low“ zavrtal tak hluboko do srdce, že má láska k melodickému metalu od té doby jen neustále nárůstá.

9. DEMONS & WIZARDS – "Touched by the Crimson King" (2005)
Nádherné spojení Blind Guardian a Iced Earth – Hansiho majestátní hlas, parádní bicí Bobbyho Jarzombeka a jeden bonus, který určitě ocení všichni, kdo znají Temnou věž od Stephena Kinga. Protože každého, kdo tenhle opus někdy četl, nemůže nechat jakákoli zmínka o něm chladným. A když člověk opravdu ví, o čem jsou texty „Terror Train“, „Gunslinger“ nebo „Seize the Day“, musí se do tohoto alba zamilovat. Já z toho mám husí kůži, i když o tom jen píšu.

10. MASTERPLAN – "Masterplan" (2003)
Hodně jsem se rozhodovala, která deska obsadí desáté místo, protože kandidátů bylo hodně – „The Human Equation“ (Ayreon), „Ritual“ (Shaman), „Hellfire Club“ (Edguy), „Lipservice“ (Gotthard) či „The Dark Ride“ (Helloween). Nakonec padla volba na debut Masterplan – nádherné spojení melodií a velkého hlasu Jorna Landeho. Ale stejně tak tu mohla být kterákoli z výše jmenovaných. Jsou to totiž všechno úžasné desky.