Psal se červen roku 2002 a Svoboda si zavolala všechny spíduchtivé příznivce potřetí. Kdy jindy by také měla vyjít novinka oslavného metalu než na rozhraní jara a léta, kdy je veškerý život na Zemi v největším rozpuku a síle. Vzpomínám si, jak jsem si speciálně tohle album jel vlakem koupit do 50 km vzdáleného Hradce Králové. Cesta zpět byla nekonečná a nadrženost na obsah CD skryté pod sytě modrozeleným obalem rostla s každým ujetým kilometrem. Doma jsem se pak neobtěžoval zouváním bot či jinými zbytečnostmi a zamířil rovnou k přehrávači. A s tóny úvodní „Metal Invasion“ došlo mé očekávání okamžitého uspokojení. Dámy a pánové, vítejte v království vrcholných melodií a vzrušující rychlosti, vítejte na speed metalové Věčnosti!
Ano, je to právě song „Metal Invasion“, jenž nás uvítá stylem nejvybranějších hostitelů, kteří své bohatství dávají hrdě na odiv, neboť sakra dobře vědí, že jejich majetek je z nejvzácnějších. V tomto případě je samozřejmě řeč o talentu Dana Zimmermanna a Chrise Baye, kteří spolu ve své tvůrčí práci rezonují způsobem, jaký by jim mohl závidět nejeden zamilovaný pár. Nechci ani pomyslet na to, o kolik by byl (nejen melodický) svět chudší, kdyby se tihle dva pánové nikdy nesetkali. Ale dost zbytečných „kdyby“ a vraťme se zpět k úvodní písni. Ta je totiž nezvratným důkazem o vrcholné formě skladatelského dua, zenitem, za který už není možno jít. O to sladší je pocit posluchače-pátrače, který vytrvale „slézá“ veškerou power spídovou tvorbu, aby po nespočtu zklamání opět našel útočiště u jednoho z největších mistrů v tomto oboru. „Metal Invasion“ je zároveň skladbou nejdelší, takže se její svůdnou dokonalostí můžeme opájet co spídový apetit ráčí.
A příjemně nám bude i dál. Duo typických „frídom“ songů „Flying High“ a „Ages Of Power“ potvrdí povedenost úvodního fláku. To nejlepší nás ale teprve čeká, a to poněkud překvapivě v pomalu plynoucích skladbách. Instrumentální intro „The Spell“ nás převede k první z nich. „Bleeding Heart“ je ve svém něžném půvabu neskutečně strhující a dojetí u někoho může klidně vyvolat jev, který popisuje název této skladby :-). A přesto...ještě stále se nejedná o absolutní vrchol...
Bojovná „Warriors“, která zase nahodí rock-metalové tempo, se stala jednou z ústředních písní na videu proslulé on-line hry „World Of Warcraft“. „The Eyes Of The World“ je další hymnický speed servírovaný hyperpozitivní formou a v této souvislosti už by se dalo klidně hovořit o něčem jako „FREEDOM CALL terapii“, jelikož účinky totálně anti-agresivních melodií jsou doslova léčivé. Doporučuje devět z deseti doktorů! (ten jeden poslouchal black metal:-)).
No a pak to přijde. Další pomalá věc a další vrchol, podle mého soukromého měřítka tentokrát nejvyšší. „Flame In The Night“ (na které se podílel i basák Ilker Ersin) mě odstřelila už při prvním poslechu, její síla (zejména ve slokových melodiích!) ale působí spolehlivě dodnes. Nádherně vypiplaná a maximálně emotivní věc.
Hitovka „Land Of Light“ těží z vokálního projevu Chrise Baye, jehož minimalistická procítěnost skvěle doplňuje okolní metalovou euforii a v komplexu to zase strhává, rozezpívává a je klidně možné, že to někteří jedinci už nevydrží, vylítnou z gauče a začnou nekompromisně pařit doma v obýváku stejně jako by byli na koncertě.
„Island Of Dreams“ naposledy velkolepě zrychlí a ideálně tak nachystá prostor pro další z valčíkových symfonií této kapely, závěrečnou „Turn Back Time“. Pro tuto skladbu platí přesně to, co pro ostatní „pomaláče“ na desce. Příjemná zadumanost těchto písní je perfektním protipólem ke speed metalové salvě zbytku alba a všechny střípky desky poskládané dohromady tvoří nádherné melodické puzzle.
Poslech desky, který mě doprovázel při psaní této recenze, je natolik vtahující, že jsem zcela opomněl zmínit některá důležitá fakta. Tak tedy, „Eternity“ už „nenastrunil“ kytarista Sascha Gerstner, kterého prý tato hudba přestala uspokojovat (proto se později přidal ke stylově zcela odlišným HELLOWEEN:-)) a nahradil ho švýcarský kytarista z kapely SYMPHORCE, Cedric Dupont. Deska je také ohraničena příběhem, který stejně jako na předešlých počinech vymyslel Dan Zimmermann. Ten se stal, spolu s Chrisem producentem nahrávky, když byl předešlý mistr zvuku Charlie Bauerfiend časově vytížen (ovzučil alespoň bicí, společně s Dirkem Schlächterem z GAMMA RAY).
„Eternity“ završuje trilogii výrazově podobných desek, přičemž shodnou náladu svých dvou předchůdců vypiplává s hodinářskou precizností k magické dokonalosti. Na dalších deskách se FREEDOM CALL vydali malinko jiným směrem, proto dnes hodnocené album můžeme brát jako zakončení jedné etapy v historii této kapely. A stejně jako u všech mistrů i zde bylo toto zakončení velkolepé a navýsost důstojné!
|
