„Chtěli jsme se vymanit z toho srovnávání s Arakainem.“ Povídá mi zpěvák Vasil Koban, když mi dával druhé CD jeho kapely Maelström, které nese název „Prach“. Srovnání s Arakainem je samozřejmě bude provázet i po poslechu „Prachu“, ale rozhodně méně, než po emisi předchozího CD „Miss Parazit“. Ono vlastně tohle srovnávání je dáno podobným hudebním stylem, ale hlavně kvůli podobnému vokálu, kterým disponuje Vasil Koban i Honza Toužimský.
Maelström na to šli ale na své novince od lesa. O to příjemnější to mému uchu jest. Jestliže Arakain na „Restartu“ trochu vybočil od linie nastolené „Warningem“ a „Labyrintem“, u Maelström se jedná o pořádné rozhlédnutí po poli tvrděrockové hudby. Základem jsou samozřejmě tvrdé kytary Petra Farkaše. Prim ale hraje kromě nich a výrazného Kobanova hlasu také elektronika. A že jí na „Prachu“ není málo. Ať se to ale někomu líbí nebo ne, je to jedině dobře. Samply provázejí každou skladbu a dávají jí pestrost a jiný hudební rozměr. Maelström pochopili, že se starými zbraněmi to na poli metalu asi nikam dál už nedotáhnou a konečně svou hudbu pořádně opepřili elektronickou jízdou. Jen se obávám toho, aby po poslechu „Prachu“ nebyli srovnáváni s další českou formací – se Škworem. Ale oproti Petru Hrdličkovi umí Vasil Koban opravdu zpívat.
Kdybyste si odmysleli elektroniku třeba v takové „Adrenaleasing“, budete mít jen obyčejný metalový song, ale s použitím samplů se z něj vyloupne věc, při jejímž poslechu vás mrazí v zátylku. Jinde, třeba v „Lilith“ přidají Maelström chytlavý refrén a deska je zase o něco pestřejší. Překvapí i po čertech temná balada „Žiju“. Takže vlastně jediná věc, která mi desce vyloženě vadí, je poslední song s názvem „Depeše“. Nejedná se o nic jiného než o předělávku hitu „It´s No Good“ od Depeche Mode. Tomu tvrdé sekané kytary skutečně nesluší a zcela se v podání Maelström ztrácí temná atmosféra Depeche Mode.
Dalším kamínkem úrazu jsou, stejně jako u drtivé většiny českých kapel, texty. „Jednou zkříží nám cestu temnej pán, až se sejdem v cíli, tak z fleku slíbí za duši v pekle ráj“. Klasický český metalový text. Dohromady o ničem. Ale jak říkám, tohle v žádném případě není problém jen Maelströmu. Vezměte si třeba Arakain, Törr, Škwor nebo Dogu. Holt Fanánek nebo Michal Horáček nerostou jen tak na stromech.
Ale k verdiktu. Maelström natočili slušnou desku. Jsou mi sympatičtí tím, že jen do toho neřežou ty tvrdý metalový polena, ale umí i experimentovat. Když to srovnám s jinými českými novinkami, se kterými jsem měl v poslední době tu čest (teď myslím Citron a Katapult), tak Maelström jsou čerstvý závan na zasmrádlé české scéně.
|
