Když jsem je viděl naposledy naživo, jako kdyby se této slovenské trojici ztrácela síla. Vystoupení bylo bez nápadu, bez energie a Maťo Ďurinda mi připadal, že je ze všeho otrávený a nemá chuť do další tvorby. Najednou je tady deska „Svet v ohrození“. Přistupoval jsem k ní s despektem. Zvláště potom, co jsem slyšel alba svých tuzemských hrdinů z osmdesátých let, která mě víceméně zklamala. Tak co tedy, dokáže se Tublatanka aspoň přiblížit k takovým peckám jako "Skúsime to cez vesmír", "Pravda víťazí" nebo "Dnes"? Odpověď dává hned úvodní a zároveň titulní věc.
Ostré kytary rozříznou ticho a do toho začne zpívat Ďurinda. Sebejistý a přesvědčivý výkon jako před dvaceti lety. Titulní věc je tedy asi nejlepší skladba, jakou ze sebe Tublatanka v posledních letech dostala. Jen aby nebyla jediná na desce. Následující „Revolúcia“ je jen plytkým odvarem někdejších hitů Tublatanky. Zato třetí „Pekelný vlak“ pohání funková basa ve stylu svižnějších věcí Red Hot Chili Peppers a v srdci skladby exploduje vynikající refrén. Čtvrtá „Lietam vo výškach“ je zase jen kolovrátkem, jakýmsi lidovým popěvkem, který mě rozhodně za srdce nechytá.
Takhle bychom mohli pokračovat do konce desky. Naštěstí těch lepších věcí je převaha. Rozhodně vynikající peckou je „Stratený svet“, výborné je také deváté pokračování „Šlabikáru“, což není nic jiného, než řízný rock n´roll, kde se Ďurinda inspiroval u svých starých věcí jako „Skúsime to cez vesmír“ ale především u tvorby britských Motörhead. Ty kytary ve slokách, to je „Ace Of Spades“ jako vyšité. Lemmyho partu cítím z některých pasáží i v předposlední „Stres“. Špatná není ani „Moj domov“ inspirovaná náladami britských kytarovek.
Na pomyslné druhé straně stojí otřesná kýčovitá balada „S tebou anjel moj“. I další pomalá věc „Zmysel lásky“ postrádá jakýkoliv nápad, který by ji oddělil od obyčeného cajdáku. Takže jediným zástupcem balad na desce, která za něco stojí, je „Nechaj to tak“, která čerpá z melodických srandiček Faith No More. Moc se nepovedly ani popěvky „Svätý grál“ a „Dobrá správa“.
Takže když se na to dívám kolem a kolem, „Svet v ohrození“ je vcelku fajn deska. Jsou na ní skutečné perly („Svet v ohrození“, „Stratený svet“), ale i zbytečná vata („S tebou anjel môj“). Když k těm kladům připočteme Ďurindův přesvědčivý projev a některé vyloženě dobré kytarové nápady, musím konstatovat, že svým souputníkům z osmdesátých let, kteří v poslední době vydali desky, Tublatanka ukazuje záda.
|
