Jen pouhý pohled na seznam skladeb způsobí mírné zklamání. Patnáct let od poslední sólovky přichází totiž frontman Mötley Crüe Vince Neil s kolekcí "Tattoos & Tequila", která ovšem z autorského materiálu obsahuje pouze dvě skladby. Zbytek jsou coververze, pravděpodobně Neilových oblíbených kapel. Najdete zde věci od Cheap Trick, Aerosmith, Sweet, Sex Pistols či Creedence Clearwater Revival. Já vím, Neil nikdy nebyl nijak pilný skladatel, na deskách Mötley Crüe vždycky přenechával tuto práci basistovi Nikkimu Sixxovi. Ovšem mě osobně dvě skladby (navíc je složil nájemný skladatel Marti Frederiksen) za patnáct let nestačí. Tolik zápory. Víc jich na té desce není.
Ještě předtím než bylo známo, že "Tattoos & Tequila" bude víceméně sbírkou coververzí, bylo nad slunce jasnější, že než na experimentální album „Carved In Stone“ bude Neilova novinka navazovat spíše na sólový debut „Exposed“ nebo na poslední desku jeho mateřských Mötley Crüe „Saints Of Los Angeles“. Podivná devadesátá léta jsou pryč a více než nepodařené experimenty se stylem i zvukem dneska posluchače zajímá přímočarý rock n´roll a na ten byl Neil a jeho kumpáni z Crüe vždycky odborníky. Hned úvodní „Tattoos & Tequila“ (jedna ze dvou autorských věcí) je velice příjemnou záležitosti ve stylu posledních Crüe, věcí jako byla třeba „White Trash Circus“. Neil představuje svou doprovodnou kapelu. Žádná ořezávátka. Kytarista Jeff Blando a basista Dana Strum patří léta mezi hlavní opory popmetalových Slaughter. A zatím neznámý mladíček Zoltan Chaney odvádí tak vynikající práci, že se po rozpuštění Neilovy kapely určitě dostane do hledáčku dalších umělců. Druhou novinkovou skladbou je poklidná záležitost „Another Bad Day“, kde exceluje kytara Jeffa Blanda. Samotná skladba navazuje třeba na „Forever“ (z alba „Exposed“) nebo na „Time For Change“ (z „Dr. Feelgood“ od Mötley Crüe).
A teď ty coververze. Leckde je jejich výběr předvídatelný, jinde Neil překvapí. Jsem rád, že si od svých oblíbených kapel nevybíral provařené hity, ale spíše jakési skryté perly. Takže jedinými opravdu hitovými věcmi (pokud nepočítám obě novinky, protože ty hitové ambice mají rovněž) je „Who Will Stop The Rain“ od Creedence Clearwater Revival a elvisovka „Viva Las Vegas“. Skladby hraje Neil s respektem k originálu, k žádným divokým experimentům nedochází. Samozřejmě „Viva Las Vegas“ má pořádný rock n´rollový zvuk, který se nosí v roce 2010, „The Bitch Is Back“ Eltona Johna dostala také slušivý rockový kabátek, „No Feelings“ od Sex Pistols se „nepyšní“ zaprasenými kytarami, ale stále je ještě dost rebelská na to, že to je stará punkovka. Dobrou práci Vince Neil Band odvedl v "Nobody´s Fault" od Aerosmith (ty kytarové stěny mají sílu rozervat repráky) a ve „škorpiónovské“ „Another Piece Of Meat“, kde se Neil hlasově překonává.
„Tattoos & Tequila“ se poslouchá vyloženě příjemně. Jsou na ní bezchybně rozloženy tvrdší i měkčí kousky. Je na ní kus muzikantského řemesla. Jenže výtka, kterou jsem zmínil na začátku recenze, mi nedovoluje hledat body v nejvyšších patrech. Přesto“Tattoos & Tequila“ je deskou, která je přímo stvořená na letní párty nebo na divokou vyjížďku ven za město s hezkou holkou po boku.
|
