RAGE - Afterlifelines
Za mě jednoznačně toto období. Kromě...

RAGE - Afterlifelines
Za mě byl vrchol deska Trapped! a pak ještě The...

RAGE - Afterlifelines
To Oree: Jo, Rage vydali hrůzu desek a každý na...

RAGE - Afterlifelines
Je to zajímavé. Například v Japonsku nebo Německu...

RAGE - Afterlifelines
Ze mě byli Rage určitě nejlepší se Smolskim a...

RAGE - Afterlifelines
šly do uší i jiné desky Rage nebo debut Avenger,...

LUCA TURILLI - King Of The Nordic Twilight
Díky za recenzi. Poslouchám hard rock, ale tohle...

RAGE - Afterlifelines
Osobně si nemyslím, že hlavní smyslem sestavy se...

RAGE - Afterlifelines
Almanac bohužel nikoho nezajímá na rozdíl od...

RAGE - Afterlifelines
kdysi dávno viděl naživo s Viktorem a Mikem a...












Fobia Zine

Metalopolis

metalový magazín ABYSS

Volumemax




BOB DYLAN - O2 Arena Praha, 11.6.2010

Ke koncertu Boba Dylana jsem se dostala čirou náhodou. Přiznávám, že nejsem zarytá fanynka ani znalkyně Dylanovy hudby, ale na druhou stranu chovám k této americké ikoně folkrocku respekt, a proto jsem se na poslední chvíli rozhodla na představení vyrazit.

Čekala jsem navzdory prostorům O2 arény komornější představení, které bylo podtrženo mimo jiné i tím, že místa, která bývají obvykle vyhrazena pro stojící diváky, byla určena výhradně k sezení. Nad pódiem viselo na každé straně plátno, na kterém byl, jak trefně poznamenal můj doprovod, motiv, který jako by vypadl z dílny amerických Tool.

Jak jsme se dozvěděli na místě, Bob Dylan si nepřizval žádného předskakujícího interpreta a měl začít hrát již v osm hodin. Nakonec na stage dorazil s asi patnáctiminutovým zpožděním a vysloužil si obdivný potlesk přítomných fanoušků. Jako člověka poznamenaného maximálně tak rádiovými hity mě koncert velmi mile překvapil. Písničky nabíraly nejrůznějších rozměrů – od zajímavých jazzových aranží přes folkové melodie po rockovější podání skladeb. Dylan část koncertu odehrál za klávesami, chopil se ale také kytary nebo hrál na foukací harmoniku. Nemůžu též nezmínit výbornou basu, která mi však na počátku přišla mírně přezvučená.

Celkově bylo příjemné pozorovat, jak lidé znají každou píseň, což je naprosto obdivuhodné vzhledem k tomu, kolik Dylan během své kariéry vydal alb. A tak, ač byla přední místa vyhrazena výlučně na sezení, lidé brzy vstávali ze židlí a pohupovali se v rytmu příjemných hudebních tónů. Bylo patrné, že zde má zpěvák silnou fanouškovskou základnu, a nejenom českou, protože na představení dorazilo i množství cizinců.

Oficiální část koncertu skončila zhruba po hodince a půl a poté následoval přídavek. Potom se Dylan s lidmi, kteří ho odměnili potleskem ve stoje, definitivně rozloučil, a zmizel v útrobách haly.

Milé, příjemné, emotivní, pozitivní a nabíjející – tak bych označila Dylanovo vystoupení.

Playlist: Rainy Day Women #12 & 35, Lay, Lady, Lay, Just Like Tom Thumb's Blues, Just Like A Woman, Beyond Here Lies Nothin', Shelter From The Storm, Honest With Me, Mr. Tambourine Man, Cold Irons Bound, Workingman's Blues #2, Highway 61 Revisited, I Feel A Change Comin' On, Thunder On The Mountain, Ballad Of A Thin Man, - , Like A Rolling Stone, Jolene, All Along The Watchtower

Ver             


www.bobdylan.com


Vydáno: 14.06.2010
Přečteno: 3543x




počet příspěvků: 1

Titulek:Příspěvek:Datum:Jméno:
DylanPřátelé, recenze...24. 11. 2020 3:50 rumcajs


 
Metalforever.info © 2006 - 2024     RSS - články

stránka byla načtena za 0.10002 sekund.