Člověk má v životě pár jistot. Může si být jistý, že musí zaplatit daně, že se pivo bude dál zdražovat, ale může si být jistý i tím, že Tom Petty nenahraje vyloženě blbou desku. Přestože za těch pětatřicet let vydal i alba s kolísavou kvalitou, patřil vždycky k jistotám. Petty je totiž protřelý skladatel s čichem na hit, šikovný kytarista a vcelku slušný zpěvák. Nikdy nešel pod určitou kvalitativní laťku a přestože se někteří jeho fanoušci po předposlední (ne zrovna úplně povedené desce) „The Last DJ“ k němu otočili zády, Petty se nevzdal a předkládá novinkovou desku „Mojo“.
Přestože to podle úvodní skočné skladby „Jefferson Jericho Blues“ tak nevypadá, dnešní Petty je mnohem přemýšlivější než v době, kdy stvořil třeba „I Want To Know“ nebo „American Girl“. Už druhá skladba „First Flesh Of Freedom“ je mnohem přemýšlivější a pomalejší než by bylo od Pettyho zvykem. V tomto trendu pokračuje třeba v „Running Man´s Bible“, „The Trip To Pirate´s Cove“ nebo v „No Reason To Cry“, kde prim hraje akustická kytara, rozvláčná rytmika a křišťálově čisté piáno. Nutno říci, že tahle poloha Pettymu moc sluší. Stejně jako čistokrevné černošské blues „Takin´ My Time“ nebo „Don´t Pull Me Over“, kterou po celou dobu stopáže provází ostře sekaná reggae kytara. A pravděpodobně nejlepší věcí na desce je závěrečná „Good Enough“, kde kytary Pettyho a Mikea Campbella svádí nelítostný souboj v bluesovém duchu.
Jako protipól zde můžeme najít například praštěnou „U.S. 41“, což není nic jiného než jen hloupý popěvek snad i pocházející z doby války Severu proti Jihu. „U.S. 41“ je zaplaťbůh jediným přehmatem, který na „Mojo“ můžeme najít. Jinak se jedná o čistou klasiku Toma Pettyho. Oproti minulým počinům se teď Petty nechal více inspirovat sedmdesátými lety, což je slyšet především v tvrdších věcech jako „Candy“ nebo „High In The Morning“ (ten začátek, ten jako kdyby vypadl z repertoáru The Clash).
Ono je vlastně docela těžké hodnotit desky takových umělců jako je právě Tom Petty. Už dopředu totiž víte co čekat. Na „Mojo" se skutečně najdou výborné kousky, ale i věci slabší. V celkovém vyznění je to deska dobrá. Akorát trochu nudí svou více než hodinovou délkou a kromě „First Flash Of Freedom“ a „The Trip To Pirate´s Cove“ postrádá jakékoliv hitové ambice. Některé skladby vám pak po poslechu splynou dohromady, ale něco v koutku mysli vás nutí k tomu si tu desku (nebo aspoň vybrané skladby) pustit znovu.
|
