Abych pravdu řekl, nějak mi úmysl firmy Eonian Records tahat z klobouku jednu práchnivějící mrtvolu zajíce za druhou, uniká. Zdá se, že se tahle firma specializuje na vydávání dvacet let starých nahrávek, které spíše působí jako demosnímky. Samozřejmě se jedná o sběratelské rarity, ovšem z pohledu dnešního hudebního trhu ani jedna z jejich nahrávek nemůžu obstát. Vydali vcelku obstojnou Shake City (s ex-zpěvákem Warrant Adamem Shorem) nebo o trochu horší album Sgt. Roxx či docela špatnou desku kopíráků Mötley Crüe, kapely Felony. A teď nově vypouštějí do světa opět dvacet let starý materiál pod hlavičkou kapely Gynger Lynn. Poté, co loni už firma vydala této kapele, vtipně pojmenované (tedy s výměnou měkkého i za tvrdé) po americké pornoherečce, už bezejmenný debut.
S touhle kapelou je to stejné, jako s výše jmenovanými. Gynger Lynn působili v době největšího rozmachu glam rocku, kdy světu vládli divocí Mötley Crüe, Ratt či jejich umírněnější mladší bráchové Poison a Warrant. Veškerý, v drážkách desky „Baby´s Gone Bad“, obsažený materiál, pochází z let 1990 a 1991. Kapela jej však nahrála až v roce 1993, kdy už glam rockové kapely byly na černé listině. A proto se není co divit, že jim prostě nikdo tenhle materiál nechtěl vydat.
Soudě podle zvuku jej ani nikdo nechtěl zmástrovat a dotáhnout do konce. To je stejný případ jako u výše zmíněných Felony. Oproti nim ale je u Gynger Lynn materiál trochu silnější. Najdeme zde výraznou úvodní „Take Me Away“, která by klidně mohla soupeřit s lepšími skladbami druhořadých kapel té doby – Pretty Boy Floyd, Trixter, Castle Blak a dalšími. Navíc obsahuje minimalistické sólo, jako z pera C.C. DeVillea (Poison), pro která jsem měl vždy slabost. Ona dobrá polovina desky se vcelku slušně poslouchá. Tedy když si odmyslíte otřesný zvuk. Ale i s ním minimálně za poslech stojí ještě „Need A Little Love“ a klávesová „The Chance“. Je to ze šestnácti skladeb málo? Je, ale kdyby album mělo pořádný zvuk, za poslech by těch věcí stálo mnohem víc, protože Gynger Lynn se nedá upřít schopnost napsat chytlavou skladbu.
Jenže co s takovou deskou dneska? Jak jsem řekl, pro pamětníky té doby je to záležitost, která v jejich sbírce nebude chybět. Fanouška dnešních, podobně laděných kapel jako Crashdïet, Gemini Five či Reckless Love to ale neosloví. Ani já sám, ač ne zas tak velký pamětník, ale milovník formací typu Poison a Warrant, se k Gynger Lynn budu vracet jen velice zřídka.
|
