Dámy a pánové, je mi ctí, že vám mohu představit největší objev letošního roku na poli symfonického speed/power a (lehkého) prog metalu! Možná je předčasné takový ortel vyřknout kousek za půlí sezóny, ale už jen z pohledu statistiky (která přes svoji nudu prostě poskytuje cenné údaje) je výskyt stejně kvalitní smečky hodně nejistý. A že jsou PATHFINDER zatraceně dobří, to je jasné jako facka Heleny Růžičkové. Kdybych si měl ovšem vsadit, ze které země tohle hudební překvapení pochází, zcela určitě bych odešel poražen. Kdepak Itálie, Finsko nebo třeba Německo, ale naši křešťanští sousedé na severu, Polsko, jedině to by byla správná odpověď!
Ne, tento stát rozhodně není baštou melodického metalu, o to příjemnější je skutečnost, že si světlo rychlé symfonie proklestilo svoji cestu na povrch. Něco takového není nikdy snadné, a tak bylo o pomoc požádáno několik hostů, kteří si hřejí své zadnice na slunci žánrové slávy již nějaký ten pátek. Rob Tiranti z italských LABYRINTH, Bob Katsionis z FIREWIND a v první řadě Matias Kupiainen ze STRATOVARIUS, ti všichni byli u nečekaného polského zázraku přítomni. Dost prachů zbylo i na zvukovou produkci včetně honosných symfonických aranžmá. Velmi sympatické mi pak přijde, že producent povedeného dojmu nedosáhnul prvoplánovým tlačením na pilu, ale naopak citlivým a jemným nazvučením vdechnul nahrávce správný speed metalový feeling.
Do nesmírně rozmanitého a nejednou vyloženě dechberoucího děje (např. skladba "Undiscovered Dreams") nás uvede více než tří minutové intro, které evokuje spektakulární atmosféru hollywoodské trilogie Piráti z Karibiku. To je ovšem poněkud zavádějící, neboť textový koncept je více než na dobrodružství postaven na fantasy tématice, jako návnada pro příchod „něčeho mimořádného“ nicméně funguje dokonale. Rychlopalebný nástup navazující skladby může leckoho vyděsit, ale je to opět chyba lávky, žádná z písní se totiž nedá označit jako jasná spídovka, čemuž pokaždé zabrání zejména časté změny temp jemně prošpikované progresivním špekem. Kromě skvělého vokálního projevu Simona Kostra (v určitých polohách lehce připomínajícím Hansiho Kursche z raných BLIND GUARDIAN) čekejme operně laděný ženský soprán (další host – Agata Lejba Migdalska) a opravdu dlouhou stopáž...
Což se zároveň stalo největší slabinou desky. Instrumentálních orgií a tempových zvratů je totiž tolik, že se v nich postupem času začne posluchač ztrácet. Stále platí, že méně je někdy více a kdyby album bylo o patnáct dvacet minut kratší (v pohodě bych oželel třeba skladbu „Sons Of Immortal Fire“), jednalo by se o bombu atomového významu. I tak ale první deska PATHFINDER vládne devastující palebnou silou, která s přehledem vyhladila většinu žánrové konkurence!
P.S.: Nenechte si ujít ukázku perfektního spídového coveru "Moonlight Shadow" od Mikea Oldfielda!
|
