Když tak poslouchám novou desku Heart „Red Velvet Car“, napadá mě, jak dlouhý kus cesty zpět urazila tahle formace sester Wilsonových od své nejplodnější a nejúspěšnější éry druhé poloviny osmdesátých let – od trojice nejúspěšnějších desek „Heart“, „Bad Animals“ a „Brigade“. Tehdy tahle kapela přesně splňovala termín stadionový rock a stála přesně tam, kde tehdy Bon Jovi, Europe nebo od desky „1987“ také Whitesnake. Pompézní melodie, funkční kytara, ne však moc tvrdá, aby neodradila rádiové posluchače, nabubřelé aranže a bujaré účesy, vlající za pomoci obřích fukarů. Čas ale Heart smetl. Tedy možná ne tak čas, ale spíše módní trendy, co se v devadesátých letech honily scénou. Deska „Desire Walks On“ dosáhla jen zlatého ocenění a sestry Wilsonovi se na dlouhých jedenáct let na studiové bázi odmlčely. Pak vyšla deska „Jupiter Darling“ a s ní jasná snaha vrátit se ke kořenům, do sedmdesátých let.
Do doby, kdy slavily úspěchy. S hity „Barracuda“, „Crazy On You“ nebo „Dog And Butterfly“. Jenže tehdy to byli úplně jiní Heart. Přesně takoví, jako jsou dneska. S deskou „Red Velvet Car“ se totiž uzavírá pomyslný kruh. Novinka se vrací přesně k těm dřevním začátkům, kdy v tvorbě Heart převládala akustická kytara, folkové nálady a refrény, ač silné, tak na míle vzdálené stadiónové tvorbě osmdesátých let.
Někdy se to kapele daří, jinde je to slabší. Samozřejmě Ann to stále zpívá jako v dobách největší slávy, její sestra Nancy také dokáže na kytaru vymyslet zajímavé melodie, které chytí za srdce, ale celkově deska spíše nudí. Úvodní „There You Go“ není úplně špatná, má slibný nápěv, ale tak nějak se rozmělňuje se spoře užitou elektrickou kytarou. Následující „WTF“ působí jako špatný vtip, jako jakýsi pokus o pseudoumění. Naštěstí titulní věc má hitové ambice a skutečně podařený refrén. Ale aby se z ní stal opravdu velký hit, tomu brání příliš zemitá produkce. A když o tom tak přemýšlím, tak to je problém celé desky. Ten sráží k zemi i naprosto vynikající věc „Saffronia´s Mark“, což by při pořádném zvuku byl hit jako vyšitý. Stejně tak balada „Sunflower“.
Jenže tohle byl s největší pravděpodobností úmysl. Jako pokus vrátit se do mladých let. Jenže ten pokus až tak úplně nevyšel. Přestože deska zaznamenala po vydání největší úspěch od slavné „Brigade“ (což na druhou stranu není tak těžké, když mezi nimi vyšla jen dvě alba), takové kousky jako „Never“, „Alone“ nebo „All I Wanna Do Is Make Love To You“ na ní nenajdete. Pár hezkých písniček nabídne, to je pravda. Ale celkově už to nějak není ono.
|
