Tak a je to za námi. Uragán jménem Finnish Female Fronted Rock/Metal Tour se přehnal přes naši českou kotlinu už potřetí v historii a tentokrát zasáhl plnou silou Prahu, České Budějovice a Brno. Výpovědi očitých svědků a přeživších najdete v tomto článku.
Pátek, 1.10.
Zase jednou pátek ráno, tentokrát ne půl čtvrté jako minule, ale naštěstí devět hodin. Rychle zabalit, nezapomenout tašku, spacák a překvapení pro kapely, vyvenčit psa a hurá na autobus. Teď pro změnu na městskou dopravu a na vlak přímo do Berlína.
Šestihodinová cesta vlakem utekla překvapivě celkem příjemně ve společnosti skupinky studentů z Oklahomy na cestě z Vídně do Hamburku. Na hlavním nádraží v Berlíně už to nebylo tak jednoduché - pro člověka, který nezažil větší nádraží, než je v Praze, je orientace v tomhle blázinci trochu oříšek. Ale heuréka, nakonec jsem získala potřebný lístek a naskočila na linku S7 na Grunewald. Tam už na mě čekala kamarádka Simone a já byla zachráněna. No a ke klubu..
U zadního vchodu už stál důvěrně známý stříbrný autobus. Pozdravila jsem se se všemi, hodila zavazadla do něčí postele a přemístila se do klubu, kde se o pár chvil později konalo ono velké překvapení. Tím byla trička pro všechny zúčastněné: na zádech s nápisem 'I love this circus' a na prsa dostal každý svoji nejoblíbenější hlášku. Na myšlenku osobních triček jsme s Pirittou přišly o měsíc předtím na koncertě Manzana a FSAS v Riihimäki. Kromě nás dvou pak o nich věděl už jen basák Vanity Ink Miki, který dodal nápisy na trička svojí kapely, Piritta pak sehnala nápisy pro muzikanty z Manzana a já pro Selenu. Trochu jsem se bála toho, co na svoje trička budou ostatní říkat, ale nakonec sklidilo překvapení nebývalý úspěch.
Ještě před vystoupením jsem se dozvěděla, že koncerty bude snímat jakási německá televize. No proč ne, koneckonců. Piritta byla tedy za hvězdu hned dvakrát, protože v tentýž večer se ve Finsku vysílal přenos pořadu Tarttu Mikkiin, kde vystupovala též. Nezasvěcený by snad mohl omylem nabýt dojmu, že jsem hvězda, okomentovala to potom.
No a konečně jdeme na koncerty. Jako první přišli na řadu For Selena And Sin. Set začali neobvykle skladbou 'Bring Me The Sun', která sice na albu nepatří k mým nejoblíbenějším kouskům, ale naživo funguje výborně, a navázali 'Who's Behind The Door?', což je naopak můj favorit.
A nadále se vystřídaly hity z obou alb, mezi jinými 'Broken Mirror', 'Psycho Lover', 'Sister Sunset' nebo 'Jubilleum Of My Sorrow'. Nemůžu si pomoct, ale řekla bych, že Selena je mnohem lepší na pomalejších skladbách než divokých vypalovačkách. Nicméně body za obojí. Kromě Anniky, která měla na sobě svůj oblíbený korzet, oblékli všichni členové kapely na koncert nová trička, což mi udělalo velkou radost.
Po Seleně nastoupili na pódium Vanity Ink. Ještě než začali, přišlo se mě několik lidí zeptat, jestli jsem je už viděla naživo, a sdělit mi, že pokud ne, tak jsou fakt super. Tedy dobrá. Šou to byla skutečně divoká. Slyšela jsem už předtím, že se při koncertech Vanity nedá vyhnout šťouchancům a modřinám, ovšem to jsem netušila, že se to týká i publika. A už vůbec jsem nečekala, že dostanu zásah už při svém prvním koncertu - zhruba v polovině seskočil Miki z pódia přímo přede mě, a než jsem se stihla vzpamatovat, měla jsem hlavu basy zaraženou mezi žebry. Drobné zranění jsem ale přešla. Bude hůř. Vanity Ink odehráli asi třičtvrtěhodinový set složený ze skladeb z obou vydaných CD a několik cover verzí. Jo, mně se to líbilo.
Jako třetí vystoupila kapela Manzana a berlínskému heavymetalovému klubu předvedla čtyřicet minut energického rocku/popu/punku/metalu, každý si v něm najde to svoje. Piritta a spol. odehráli mix písniček ze všech tří alb, včetně singlů 'Panda Girl', 'Falling To Pieces', 'Pain' nebo 'World Is A Vampire' a z desky nové titulní singl 'Everything But You' a potom skladby 'Mother Can't Rock' a moji oblíbenou 'Demolition Doll'. Poslední zmíněná vypráví o pomstě hodné holky. Takže pozor na to... Na konci vystoupení si vylezli na pódium téměř všichni přítomní, někteří a některé odhodili(y) trička, jeden odvážlivec odložil dokonce oblečení veškeré (otázka za 640 000 Kč - kdo to byl?). Ještě celý víkend Piritta nedokázala pochopit, že opravdu vylezla na pódium bez trička. Ale bavili jsme se, o tom nelze pochybovat.
Nakonec ještě zahráli Kultasiipi, jakožto místní kapela. Několik lidí se při této příležitosti uklidilo do autobusu a objevilo zase až na konci koncertu. Já jsem půlhodinu strávila střídavě v zákulisí a procházením po klubu, protože skupině Kultasiipi se ještě nepodařilo mě hudbou oslovit.
Po koncertech jsme se pomalu přesunuli do busu a vyrazili ve směru Praha. Tourbus, se kterým se jezdí na Female Fronted, je rozdělený tak chytře, že koná-li se vepředu party, uprostřed v postelích a vzadu na gauči můžou ostatní klidně spát a nic je neruší. Kdybych netrpěla klaustrofobií a nebála se vlézt do maličké postele, mohla jsem se vyspat pohodlněji, než na gauči zmáčknutá mezi muzikanty ze Seleny a Vanity Ink. Žel, touto fóbií trpím, takže smůla, ale na gauči je aspoň větší sranda.
Sobota 2.10.
Ráno jsem se probudila opět na Smíchovském nádraží. Nejdřív v devět, potom v jedenáct a pak jsem usoudila, že je skoro čas vstát a začít zařizovat všechno možné i nemožné, od spaní v hostelu po prohlídku smíchovské architektury.
Kolem druhé odpolední jsem usoudila, že můžu začít dávat dohromady peníze na hostel, ale nebyla to taková hračka, jako jsem si představovala. Kamarádka Barča se snažila a nabízela mi pomoc, ale já byla tou dobou z nedostatku spánku (posledních několik nocí jsem nemohla dospat) už tak vyřízená, že jsem nebyla schopná ani vymyslet jak. Nakonec jsme to ale dali dohromady a ubytovali se. Převzetí klíčů ve dvě, nástup do klubu v pět, to jsou tři hodiny času na spaní. Haha. Hezky naivní představa. Dostala jsem se ke spaní ve čtyři a jen co jsem začala zabírat, zazvonil budík. A podle frekvence výrazu 'perkele' z vedlejší postele jsem usoudila, že Annika je na tom podobně.
No dobře, přesuneme se do klubu, pro tuto noc do GOX na Smíchově. Pro dvě ze tří kapel už je to místo známé, protože se v něm odehrál historicky první koncert FSAS a Manzana u nás, ještě společně s Unshine. Jako předskokani Female Fronted se opět představili 'čeští Foo Fighters', 1st Choice s novým zpěvákem. Musím říct, že nováček Michal Kořínek se mi líbil mnohem víc než jeho předchůdce. Myslím, že jeho projev se hodí do rockové hudby líp a obecně mi na pódiu do kapely víc sedí. 1st Choice zahráli asi půlhodinový set a ze skladeb zazněly třeba 'Aquarius' nebo 'New White Car'.
Oproti minulému roku už bylo na koncertě mnohem více těch, kdo přišli na finské kapely, než na pražské kolegy. Přestože se našlo i několik fandů 1st Choice, přece jen později příchozí finské kapely přivítal pod pódiem mnohem početnější dav.
Jako první z Finů vystoupila čtveřice Manzana. Nejdřív se sice pod pódiem pohybovalo jen pár odvážlivců, ale Pirittin nepřehlédnutelný projev velmi rychle přitáhl i zbytek návštěvníků klubu. Opět zazněly hity ze všech vydaných i ještě nevydaných desek Manzana, od prvního singlu 'Falling To Pieces' po připravovaný 'Mother Can't Rock'. Přes počáteční nedostatek skákajících fanoušků si to kapela na pódiu evidentně užívala a nakonec se bavili snad i všichni příchozí. Vyjma skupinky Rakušanek, které dojely na Vanity Ink. Ale to nevadí.
Jako druhá přišla kapela For Selena And Sin se setlistem podobným jako předešlou noc v Berlíně, jen obohaceným o skladbu 'Confide In Me', kterou v roce 1994 nazpívala Kylie Minogue. Opět zde byla možnost se přesvědčit o tom, že bez podpory publika se dá odehrát velmi dobrý koncert, ale pokud se fanoušci pod pódiem baví a dávají to náležitě najevo, šou se posune úplně do jiné úrovně. Přestože při pozdější diskusi byly zpěvačky jiného názoru, uprostřed koncertu jsem si říkala, že Selena podává jeden z nejlepších výkonů, co jsem od nich zažila. Zase jednou mě mrzelo, když vystoupení skončilo.
No a nakonec Vanity Ink. Tentokrát to byla šou o poznání klidnější než v Berlíně, ale stále velmi živá (v Berlíně se to prý zvrhlo přece jen až nečekaně). Setlist se opět od včerejška moc nezměnil, jen o něco těžší přístup na pódium způsobil, že se muzikanti i publikum drželi víceméně na místech jim určených. Na konci setu se nicméně opět všichni vydali na pódium skákat, tančit a zpívat společně s kapelou a zakončit tak sobotní koncert Female Fronted ve velkém stylu.
Hrdinou večera pak byl Němec Michael, který si, jakožto správný fanoušek, nenechal ujít koncerty svých oblíbených kapel i jinde než ve svém městě. Skupiny to náležitě ocenily, v první řadě Selena, v jejímž tričku fanda přišel.
No a teď už zase jen zabalit techniku a do hostelu, na který se drtivá většina zúčastněních těšila jako malé děti. Přece jen, půldruhého týdne v tourbuse člověka unaví a vidina dalšího týdne taktéž. Po cestě naše skupinka ovšem narazila na bar, odkud se linula hudba Queen, takže Miki (Vanity) zavelel dovnitř!'... a šlo se. Já jsem bar ovšem po několik minutách opustila, protože jsem se mezi jeho osazenstvem v tričku bez ramen necítila moc bezpečně a kromě toho jsem usínala pomalu za chůze. Zbytek dorazil asi o dvě hodiny později, což bylo asi ve čtyři ráno. Byli jsme trochu hluční, takže sem by se slušelo umístit omluvu mírumilovným hostům hostelu. A smajlíka :)
pokračování bude brzy následovat...
|
