Po rozpadu domovských Hanoi Rocks bylo zcela logické, když zpěvák Michael Monroe ohlásil, že bude nadále pokračovat pod svým jménem. Pro tento účel se spojil s někdejším parťákem z Hanoi Rocks a současným basistou kultovních New York Dolls Samim Yaffou, frontmanem The Wildhearts Gingerem, současným kytaristou New York Dolls Stevem Contem a mladým švédským bubeníkem Karlem Rockfistem. Tahle už na první pohled silná sestava předkládá jako předkrm před novým studiovým albem live album „Another Night In The Sun“, které natočili v červenci při koncertě v Helsinkách.
Hned na úvod je třeba říci, že „Another Night In The Sun“ je podařený živák. Kapele se totiž podařilo do drážek CD přenést energii, kterou disponuje na pódiu. Je jasně slyšet, že Monroeovu současnou kapelu tvoří ostřílení, zruční muzikanti, kteří s grácií přehrají i takový neotesaný kus, jako je třeba skladba „1970/I Feel Alright“ z repertoáru praotců punku The Stooges, do které vkusně vložili další legendární kousek - „Radar Love“ od Golden Earring. Ginger a Conte se doplňují v řadě kytarových vyhrávek a je znát, jak dobře si tihle dva sedli.
Horší už je to s výběrem skladeb. Záměr představit celou Monroeovu kariéru je zřejmý. Ovšem pokud si blonďatý finský ďábel chce připravit půdu pro studiovou novinku, je nepochopitelné, že tak činí prostřednictvím skladeb Hanoi Rocks, projektu Demolition 23 a řady coververzí starých punkových klasik. Jeho sólovou tvorbu tak zastupuje pouze „Dead, Jail Or Rock n´Roll“ z roku 1989 a dvě novinky „You´re Next“ a velice vydařená „Motorheaded For A Fall“. I přes tuhle kosmetickou vadu na kráse „Another Night In The Sun“ skvěle odsýpá, Monroe své mluvené projevy nenatahuje na neúnosnou míru a když kapela vytáhne duo řezavých skladeb od The Damned - „Love Song“ a „Machine Gun Etiquette“, nestačíte se divit, kolik energie v těchto už skoro padesátnících ještě dřímá.
Stručně a krátce. Tenhle živák samozřejmě není nutností, ale je pěkným doplněním Monroeovi bohaté diskografie. Je na něm jasně slyšet, že je odehraný od srdce. Je na něm také slyšet, že, ač je Monroe řazen k hair metalové vlně osmdesátých let, mnohem blíž má k punku typu The Damned, Dead Boys, The Stooges nebo Sex Pistols než třeba k Def Leppard nebo Bon Jovi.
|
