Styl metalcore je už dnes na ústupu. Svůj největší boom zažíval zhruba před deseti lety. Právě tehdy na něj reflektovala i čtveřice plzeňských začínajících hudebníků, kteří svou lásku k tvrdé muzice chtěli dát světu najevo pod jménem Concrete. Po „nezbytných“ personálních hlavotřesech se konečně sestava před šesti lety ustálila a kapela nyní nabízí své třetí album nazvané „Reo“. Na něm konečně definovala svůj zvuk a styl a dnes ho označuje jako svůj dosavadní vrchol. Alespoň slovy svého kytaristy Bohuslava „B.B.“ Bočka. Ten se o dojmy z nahrávání a o řadě dalších věcí rozpovídal v následujícím rozhovoru.
Dá se říct, že Concrete už patří mezi matadory západočeské scény, když působíte přes deset let. Změnila se za tu dobu tvář kapely nebo hrajete pořád to samé?
Cože, to už(smích)? Tak určitě se změnilo dost věcí. Ta tvář je prakticky jiná dle společného názoru. Dle mého názoru jsme v muzice dospěli. Hlavně se za tu dobu změnil i přístup ke skládání písniček. Dřív muziku tvořil jeden člověk, ale dnes se na tvorbě věcí podílíme všichni dohromady, což přináší mnohem větší rozmanitost. Myslím, že je to slyšet na našem novém CD. Každá věc má samozřejmě podobný základ, ale jinak jsou naprosto odlišné, alespoň to tak cítíme my… Za tu dobu se měnil pouze post kytaristy, to základní jádro zůstalo dodnes. V tom vidím největší výhodu.
V současné době se prezentujete novým CD "Reo", dá se říci, že je to vrchol vaší současné tvorby? Jak jste s ním vůbec spokojeni?
Dá se to tak říct. Když porovnám předchozí CD, tak určitě. Songy mají větší tah na branku a ucelenější melodii. Celkově songy působí kompaktněji. A hlavně, to musím zdůraznit, konečně jsme si nadělili profi zvuk, z čehož máme tu největší radost.
Ty v kapele působíš od roku 2004. V čem spatřuješ svůj největší přínos, který jsi Concrete dal?
Největší přínos? Asi že kluci už nemusí hledat jinýho kytaristu. Na tohle se radši zeptej kluků z kapely… Já osobně si myslím, že jsem vždycky chtěl posouvat naši muziku do tvrdších vod, ale nakonec můj přínos je asi hlavně v melodičnosti.
Před příchodem do Concrete jsi působil v sleazerockových Sunset Strip a grungeových Smash of Garnet, což jsou, respektive byly, odlišné, rockovější nebo chceš-li měkčí záležitosti. Proč najednou to "vytvrdnutí"?
Člověk je tvor stále nespokojený, stále něco hledá a časem se mění i jeho cítění k muzice. To je i můj případ. Mě to stále víc a víc táhlo k tvrdé muzice. Každopádně v Sunset Strip to pro mě byla obrovská škola. To jsem začínal hrát, seznamoval se s kytarou a vším tím okolo, co je s kapelou spjato. V tu dobu tam hráli i vynikající muzikanti, kteří jsou dnes alespoň pro mě profi hráči a od kterých jsem se dost přiučil. Mám tím na mysli Koryho (Ill fish, Velver Revolver revival, pozn. red.) a Jakuba Jakubce (Bekofis, pozn. red). Rozpad Smash of Garnet mě mrzí dodnes, jelikož to byla taková moje srdcovka.
Zůstali jen příjemné vzpomínky, zkušenosti, skvělé songy a hlavně kamarádi a to samé platí i v případě Sunsetů.
Concrete nebyli nikdy zrovna pilná kapela co se vydávání desek týče. První album, ještě bez tebe, jste nahráli v roce 2001, pak šest let nic a v roce 2007 jste vydali Pevný bod. Proč jsou mezi vašimi deskami takové prostoje?
Někdo to tak vidět může. Bohužel musím přiznat, že jsme takoví lenochodi (smích). Viděl bych to na některá období takové té tvůrčí stagnace. Spíše jsme se vždy více soustředili na živé hraní, než na tu omáčku a divadlo kolem. Samozřejmě je to i tím, že dnes už není taky moc času. Práce, rodina, a tak dále.
Když Concrete začínali, označovali se jako hardcorová kapela. Teď si píšete metalcore. Kde spatřuješ ten rozdíl mezi Concrete roku 2000 a Concrete roku 2010?
Těžká otázka. Možná tím, že dřív to bylo takové syrovější období. Mladí, plni energie a agrese. Takové to vyřádit se za každou cenu. Dnes jsme skoro dospělí, ale de facto řádíme stále, akorát s drobným nadhledem. Jinak jako hardcore kapelu bych nás moc neřadil, vždy u nás převládaly ve větší míře prvky metalu. Tak asi proto ten metalcore.
Na desce "Reo" jste poprvé pracovali v profi studiu u Zdeňka Šikýře v Hostivaři. Jaký to byl zážitek, když jste za zády měli profesionálního zvukaře, který se nespokojí jen tak s nějakým výkonem?
Musím uznat, a na tom se shodneme celá kapela, že Zdeněk Šikýř je v pravém slova smyslu profesionál na svém místě. Pro nás to byla obrovská zkušenost. Ten člověk opravdu umí, ví co se kam hodí a co ne. Co kde přidat a kde co ubrat. Prostě mistr. Pro nás super zážitek i to, že z jeho rukou máme konečně kvalitní CD.
Představuje tedy "Reo" vrchol vaší dosavadní tvorby?
Abych řekl pravdu, tak ano. Je to ucelený materiál se zpěvnými českými texty na, kterých se podílejí hlavně Jurgen s Karlosem. Jsme přesvědčeni, že se nám podařilo protlačit na desku ten správný drive, protože u kapel podobného ražení, jako jsme my, kde největší síla kapely spočívá v živém hraní, je největší problém tuto živelnou energii dostat i na CD, což se díky studiu Hostivař zadařilo. Jsme s tím naprosto spokojeni a prakticky nic by jsme na tom ani s odstupem času neměnili.
Každý muzikant, když začíná, má svůj vzor. Jaký byl ten tvůj?
Tak to rozhodně. Vzorů je jako máku. Vždyť té muziky už jsem za ta léta naposlouchal nespočetně a poslouchám stále a myslím, že snad na to i umřu (smích). Tak pro příklad třeba Andreas Kisser (Sepultura), Stephan Carpenter (Deftones), Fredrik Thordendal (Meshuggah) a Martin Gore (Depeche Mode).
Když se bavíme o těch vzorech, jakými kapelami jsou Concrete ovlivněni? Ať co se týče stylu, tvorby nebo image?
Nejsme zrovna kapela, která se vždy snažila za každou cenu někoho kopírovat. My vyloženě žádnou modlu nemáme, ale ovliněni samozřejmě jsme. Kapel, které nás ovlivnily a máme je rádi všichni společně je spousta. Třeba Metallica, Korn, Fear Factory, Sepultura, Slipknot... Teď si libujeme i v modernějších vodách metalcoru jako jsou Misery Signals, As I Lay Dying, Bullet For My Valentine nebo Killswitch Engage, ale v zásadě neopouštíme své kořeny, na jakých jsme společně vyrostli. Mimo jiné sledujeme i současný vývoj, jakým směrem se dnešní hudba ubírá, protože obojí je pro nás ta potřebná inspirace. Za tu dobu, co hrajeme, se v muzice mnohé změnilo a to nás více či méně ovlivňuje. Náš úděl bude vždy asi v živé skočné prezentaci než ve studiové desce a našimi poznávacími znaky vždy budou zpěvné české texty, valivé kytary a kovově temperamentní basa.
Už taky nejste žádní puberťáci. Co ještě chcete s kapelou dokázat? Jaká je vaše meta? Vyprodaný koncert v Plzni? Praze? New Yorku? Nebo deska, na které bude hostovat třeba Jonathan Davis z Korn?
To opravdu už ne i když se jako puberťáci furt cítíme (smích). Tak dokázat? Určitě to, aby nás to ještě nějaký čas bavilo, abychom natočili ještě pár dobrých desek, na kterých bude radost s chutí hrát. Stále nás baví a užíváme si živé hraní, což je pro nás největší energie k životu. Jinak ta meta vyprodaný koncert je jasná, ale to určitě v Čechách. New York je dost přehnaný (smích). Jinak myslíš, že Jonathan by našel Plzeň? (smích). Každopádně člověk je tvor nespokojený, jak jsem již říkal, když něčeho dosáhne, po čem dlouho prahne, chvíli ho to hřeje, ale nakonec na to začne pomalu zapomínat, začíná se upínat na nové cíle a soustřeďuje svoji energii na další metu, my se chceme samozřejmě dál vyvíjet a rozvíjet, jak jen to půjde a pokud nám to dovolí zdraví a manželky...
Jaký koncert považuješ za nejvydařenější a proč?
Snažíme si koncerty maximálně užít a to za každou cenu a hlavně nahrnout energii do lidí. Těch skvělých akcí bylo přehršle, ale na jednu určitě nikdo z nás nezapomene. Jednou jsme hráli v Karlových Varech v klubu Koupák jako předkapela brazilských Eminence. Jen pro představu .. narvaný klub k prasknutí, energie sršela na všechny strany. Perfektně divoký kotel, který nás burcoval k super výkonu, až se pod námi propadlo pódium. Pořadatelé museli po nás narychlo vše opravovat. Brazilci nechápali. Opravdu rock n´roll jak má být...
Jinak měli jsme za tu dobu čest a možnost si zahrát s mnoha výbornými skupinami.
Hrajete metalcore, který je ovlivněn kapelami, které frčely dejme tomu před deseti lety. Chodí na vás dnes ti třicátníci, kteří si pamatují tu největší slávu nu-metalu nebo metalcoru nebo jsou na vašich koncertech teenageři?
Když to tak vidíš, tak asi ano. Ano, chodí na nás věrní fans kolem třiceti let, ale myslím si, že začalo chodit i dost mladých lidí, kterým se naše muzika líbí. Což nás hodně těší a nakopává. Je radost pohledět pod pódium a vidět, jak si lidé zpívají naše texty. Prostě to zahřeje.
Teď máte venku CD "Reo". Jaké jsou ale vaše další plány do budoucna?
Tak určitě v budoucnu chceme vydat další desku. Na nových věcech se už pracuje. Stále chceme koncertovat. Pokud nás chce někdo vidět v blízké budoucnosti tak má možnost 20. 11. v Holýšově, kde je to vždy super zážitek. Je tam vždy rodinná atmosféra, jak koncertní tak i pokoncertní. Akce je pořádána našima kámošema z kapely Interloud. Jinak je také možnost sledovat Náš profil na http://bandzone.cz/concrete
kde se lidé dozví, co se kdy děje.
|
