 SCENERY naší krajinu objíždí již nějaký ten pátek, přesto mám pocit, že teprve nyní si jich začíná konečně všímat širší veřejnost. Nemalý podíl na tom má jistě i firma Élysion, která kapele vydala novinkové album „Continuity“. SCENERY válčí na poli technického deathu s výlety do různých stylů. Na mysl se mi občas vkrádá i HC. Gurmáni si užijí i špetky toho jazzu, ale to jen náznakově...
Na „Continuity“ jsem se docela těšil. Někdy se ale člověk raději těšit nemá, protože pak také může být zklamaný. Neříkám, že já z tohoto alba jsem, ale čekal jsem přece jenom více. Všechny skladby jsou krkolomné a technicky bravurně složené, ale chybí mi zde nějaký moment překvapení, záchytný bod, světlý moment... Prostě něco, čeho bych se mohl chytnout, prozpěvovat si, obdivovat nebo euforicky omlacovat palicí. Nic takového tu není. „Continuity“ mi proto spadá do té kategorie desek, které sice mají určitou úroveň, ale tak nějak se nemůžou vyhrabat z určitého slabého nadprůměru. Věnoval jsem nahrávce spoustu poslechů, ale můj názor je stále stejný, jako když jsem jí slyšel prvně. V čem vidím velké pozitivum pro momentální tvorbu SCENERY, je použití čistých vokálů, o které se postaral hostující Peter Čerevka. I když je této hudbě samozřejmě bližší hlas stálého vokalisty Petera, tak je na nahrávce spousta ploch, kam čisté zpěvy výborně zapadnou a myslím, že toho kapela mohla využít ještě více. Dobré je také použití živého bubeníka Tomáše Kašpara, jehož práce není vůbec špatná a nebylo by na škodu jeho úplné angažmá..
„Continuity“ zní jako takřka geniální dílo, ale za slupkou technické dokonalosti se skrývá pouze obyčejná kapela. Neříkám, že je to špatná nahrávka. Věřím, že spousta lidí to vidí úplně jinak a možná by nešetřili ani maximálním hodnocením, ale já to cítím takhle. Podobných desek jsem již slyšel tuny...
|
