Západočeští doomaři LLYR se konečně dočkali svého oficiálního debutu. Ten dostal název „Two Years Of Emptiness“ a kapela na něm útočí svými nejsilnějšími zbraněmi – depresí, smutkem a citem pro křehké melodie.
Jestli se někdo bojí, že je LLYR jen další unylou doomovou kapelou, je v tomto případě na omylu. Hoši a slečna jedou takřka po celou hrací dobu ve svižném tempu, které má do plazivosti daleko. Na jednu stranu je to škoda, alespoň já jsem čekal o něco ortodoxnější přístup, ale muzika těchto Plzeňáků se díky tomu otevírá i lidem, kteří klasickému doomu příliš neholdují. Nejvýraznějším prvkem celé nahrávky je bezesporu hra kytaristky Martiny, která nezapře své kořeny v akustické kytaře. I když nepředvádí absolutně nic převratného, umí vytvořit celkem slušnou atmosféru. Neustálé vybrnkávání mi dost imponuje. Ale abych nekřivdil zbytku kapely, kluci se také snaží brnknout na melancholickou notu. Jako celek zní LLYR semknutě a já nemám absolutně žádné výhrady...
Ty mám ale k samotným nápadům. Ačkoliv se „Two Years Of Emptiness“ dobře poslouchá, nemám pocit, že by byly jednotlivé skladby tak silné, aby na posluchače nějak výrazněji zapůsobily. Je to škoda, protože věřím, že potenciál na to je. Takhle je to jen příjemné album se slušným zvukem, které ale nenutí k dalšímu poslechu...
Slabší je také grafika nosiče. Respektive bych použil spíš termín obyčejná. Nepopudí, nenadchne. Asi tak bych definoval celý debut LYRRu.
|
