S křížkem po funuse... DeBill Heads jsem nikdy zvlášť nesledoval. Jejich desky „Kalíme“ nebo „Na plný kule“ jsem bral spíše jako nepovedenou kopii Kabátu a proto jsem se ani do poslechu novinky „Mockba Nostra“ nijak nehrnul. Jenže když jsem se k tomu rozhoupal, přišla ta věc, že se mi deska začala líbit. A čím dál tím víc. DeBill Heads najednou jakoby dospěli, zbavili se kabátího stínu a našli svou vlastní tvář. Jejich hlavní devizou je hlas Honzy Havlíčka, který sice vizuálně postrádá charisma Josefa Vojtka, ovšem na poslech je jeho projev přesvědčivější než ten Vojtkův na „Banditi di Praga“.
Na Kabát si sice vzpomenete v úvodní „Mockba Nostra“ (tedy po pitomém intru „Vsjo charašó“). DeBill Heads sází riffy, které jako kdyby vypadli z repertoáru Tomáše Krulicha. Skladba má ale pořádný drive, úderný refrén a tempo, které dokáže pohnout davem. Následující dvojice skladeb „Pitomci z vesmíru“ (věnovaná Jiřímu Paroubkovi a akci Paroubek na Mars) a „Amsterdam“ rozhodně patří k tomu nejlepšímu, co lze z loňského roku na české rockové scéně slyšet. Zejména „Amsterdam“ má výtečný stadiónový refrén, krásné kytarové sólo a výborný neopunkový nástup. Ony obě tyhle skladby se vymykají všemu, co dosud DeBill Heads vyprodukovali. Ať co se týče punkového feelingu nebo jasné hitovosti.
Naproti tomu „Chuck Norris“ je jen obyčejná odrhovačka, která by mohla stát na prvních deskách „Debilů“. „Povolání syn“ je zajímavá věc, ať už si to vezmete z textové nebo hudební stránky. Věc má moderní rockový feeling, kterému nejsou cizí metalové postupy a Havlíčkův zpěv, kopírující kytarovou linku, jen podtrhuje výjimečnost této skladby. „Kouzlím“ je znovu obyčejná skladba, kterých mají DeBill Heads a jim podobné kapely stovky.
Ovšem hned jak začne „Jedeme na festival“, okamžitě si vzpomenete na jednu z největších legend. Tady je naprosto jasná inspirace u Motörhead. Kytary i basa hoblují přesně po vzoru Lemmyho party. Chvílemi slyšíte „Overkill“, chvíli „Bomber“ ale především legendární „Ace Of Spades“. Následující čtveřice skladeb pak už nijak zvlášť nevybočuje ze zajetého stylu. Nedočkáte se takového hitu jako jsou „Pitomci z vesmíru“ nebo dokonce „Amsterdam“, ovšem ani takové křečovitosti jako „Chuck Norris“. Rozhodně vás ale zaujmou riffy ve „Svítání“.
A blížíme se do finiše. Tady je „Dovolená s Elvisem“. Absolutně famózní věc s letní atmosférou, s hostujícím rozverným Fanánkem a textem naprosto padnoucím k uvolněné atmosféře skladby (například: „...s Elvisem dáme se na zelenou, společně strávíme dovolenou...“). Jedna z nejlepších věcí DeBill Heads, která rozhodně v budoucnu bude patřit ke koncertním tutovkám. Samotný závěr obstarává hospodská vyřvávačka „Zabili ho“ bez které bych se klidně obešel.
A teď resumé. Desku jako je „Mockba Nostra“ bych od DeBill Heads neočekával. Ze všech čtyř alb, která dodnes kapela vydala, je rozhodně nejpodařenější. Havlíček se díky ní vyšvihl mezi českou rockovou pěveckou elitu a Tomáš Vilímek se ukázal nejen jako zručný kytarista, ale i jako obratný skladatel s citem pro hit. DeBill Heads si tedy do budoucna ukládám do svého hledáčku a jsem už teď zvědav s čím přijdou příště.
|
