Předešlá deska "Into The Valley Of The Moonking" mě svoji povedeností vystřelila přímo na Měsíc. Celým dílem se prolínala houževnatá pohoda, která byla neslučitelná se zemskou tíží a blahodárně odpoutávala od každodenních problémů. Aktuální počin určitou část z tohoto koncentrovaného pozitivna ztrácí a jeho poslech přináší o poznání střízlivější pocity. Ale ani v případě alba „The Visitation“ není možné mluvit o zklamání či neúspěchu. Navíc je docela dobře možné, že se za uplynulé dva roky naopak stalo něco s autorem těchto řádků, který, jsouce permanentně bičován nepoetickou pragmatičností svého okolí, poněkud emotivně otupěl.
Ať je to jak chce, novinka se mi zdá o něco méně energická a o něco více rutinní. První byla do světa vypuštěna úvodní skladba „Black Skies“, což je z dnešního pohledu velmi zvláštní krok, neboť právě tento kus významně vybočuje z jinak přísně zajetých pomp/rockových kolejí. Progresivní nálada s těžkými, krátce zasekávanými riffy, to je celkem přesný opak „hurá“ songů z předešlé desky. Nicméně po vícero posleších považuji píseň „Blue Skies“ za velmi zdařilý kousek, který základní a neměnné Clarkinovy postupy rozvíjí o složitější hudební struktury, což by mohl být recept do budoucna, jak se přece jenom posunout někam dál. Následující obsah desky „The Visitation“ už je totiž zase ta stará známá variace na jedno a totéž. Ovšem chvílema nepěkně rytmicky utahaná...
To se týká třeba skladby titulní, která, ač by měla dle logiky věci zářit určitou reprezentativností, nabízí téměř pravý opak a je nejslabší položkou celé desky. Naštěstí jde o výjimku a o většině písní se dá hovořit v pochvalné tónině. Platí to pro nadýchaný vrchol desky, song „Spin Like A Wheel“, hitově klenutou baladu „The Last Frontier“, refrénově svižnou „Mother Nature's Final Dance“, nebo závěrečnou „Tonight's The Night“, s nečekaným vokálním osvěžením uprostřed skladby.
Samozřejmě, že jsou na světě tisíce fanoušků, kteří zbaští vše, co Clarkin složí a Catley zazpívá. Pozitivní však je, že tato nekritičnost nejde (výjimečně) na úkor kvality. Je tomu tak i v případě desky „The Visitation“, která je oproti té předešlé určitým krokem zpět, což ovšem nemůže příliš ublížit tomu, kdo má a vždy měl obrovský náskok před ostatními.
|
