Je tady další nová kapela z bujícího glammetalového podhoubí. Tentokrát se kupodivu nejedná o švédskou formaci, ale jejich britskou konkurenci. Ovšem ať už jde o Británii nebo Skandinávii, věc je pořád stejná. Kapel, které se snaží vypadat jako Mötley Crüe v roce 1984, roste jako hub po dešti a je otázkou, která z nich za něco stojí a která je jen bohapustou kopií stokrát omletého tématu. O tom, že jasnými vlajkonoši této vlny jsou Crashdïet se snad ani nemá smysl bavit. Pak tu máme další výtečné formace, které stojí za poslech – Reckless Love, Crazy Lixx, Vains Of Jenna, Babylon Bombs... A pak tu máme řad šedých, průměrných formací.
Kam tedy s King Lizard? Hned od úvodní a zároveň titulní „Viva La Decadence“ je jasné, že tady nové Crashdïet hledat netřeba. Ovšem dlužno poznamenat, že King Lizard se přece jen liší od jiných kapel, jejichž debuty se mi v poslední době dostaly na stůl. Je v nich cítit jasný odkaz na Novou vlnu britského heavy metalu a příčinou je určitě země jejich původu. Pochopitelně mají blíž ke Guns n´Roses než k Iron Maiden, ale přece jen je zde závan těžkého kovu cítit. Především ve zvuku kytar a ve vysokých polohách u zpěvu (zvláště ve skladbě „Hell Yeah“).
Z poslechu „Viva La Decadence“ je jasné, že k největším vzorům londýnské čtveřice patří Guns n´Roses a Aerosmith. Především ze skladeb „Video Lover“ nebo „Riot“ jasně čiší škola Joea Perryho a pološílený výraz Stevena Tylera. Z „Kan´t Kill Rock n´Roll“ nebo „Rock n´Roll Me“ je zase znát, že kytarista Niro Knox zíral jako teenager s otevřenou pusou na Slashovy jízdy po hmatníku jeho Les Paula.
Když si odmyslíme kýčovitou baladu „Not For Me“, máme zde velmi zajímavě zkomponovanou „Never Be Mine“, kde se prolínají vlivy klasického heavy metalu s hair metalem tolik podobným, jaký koncem osmdesátých let hráli Warrant nebo Poison. Možná nejzajímavější částí desky je její konec. Poslední tři skladby „Taste The Hate“, „Outrageous“ a „Last Nite Dynamite“ totiž najednou nakopne punk rock n´rollový náboj a všechny tři v divokém tempu pádí vpřed. Závěrečná „Last Nite Dynamite“ má navíc absolutně hitový refrén, že po ní máte z poslechu „Viva La Decadence“ skvělý pocit.
Jenže když si pak desku pustíte znovu, zjistíte, že až takovou euforii si nezaslouží. Konec dobrý, všechno dobré? V tomto případě to až tak neplatí. Pokud ale nehledáte žádné novátorství ale jen pořádně energickou rock n´rollovou desku, asi budete spokojeni. Pro mě je zatím King Lizard kapela z mnoha. Mají ale na svém debutu dost povedených skladeb, aby se nad nimi předčasně lámala hůl. Druhá deska ukáže, co v nich skutečně je.
|
