Nad TNT Jsem svého času zlomil hůl. Odpustil jsem jim nevýrazné experimentální album „Firefly“, protože následující „Transistor“ bylo vynikajícím spojením starých TNT s moderním výrazivem. Další počiny už neměly takovou sílu jako „Transistor“ nebo klasiky „Tell No Tales“ a „Intuition“ a když pak řady kapely opustil charismatický zpěvák Tony Harnell, vypadalo to s TNT bledě. Nový zpěvák Tony Mills (ex-Shy) není samozřejmě žádné ořezávátko, ale i ten nejzarytější příznivec kapely musel uznat, že jeho prvotina v řadách norských rockerů „The New Territory“ se prostě nepovedla. Ne že by na ní byly špatné nápady, ale prostě tohle nebyla deska, kterou fanoušci TNT očekávali a měla být určena právě pro ně. Další „Atlantis“ bylo to samé v bledě modrém. Chyběly klasické kytarové laufy Ronniho LeTekra, vysoký hlas Millse (i když charismatu Harnella se mu nepodařilo dosáhnout nikdy) a prostě klasický hardrock.
Proto jsem „A Farewell To Arms“ očekával spíše se skeptickými pocity. Jenže hned jak z beden vylétne úvodní riff skladby „Engine“ je vidět, tedy slyšet, že už je všechno zase v pořádku. LeTekro nezapomněl nic z toho, čím dosáhl kultu kytarového hrdiny. Opět kouzlí na své kytaře, vytahuje čarokrásná sóla, střílí úderné riffy. A Mills? Tentokrát se skutečně překonal. Na můj vkus se místy dere do Harnellovy polohy, ale jelikož se nesnaží jen o bohapustou kopírku, tak mě to zas až tak nevadí.
„A Farewell To Arms“ je po několikátém poslechu možno pasovat na jednu z nejostřejších desek kapely. Takový nářez, jako byla titulní skladba z „Tell No Tales“ sice novinka neobsahuje, ale jsou tady kousky jako „Ship In The Night“, „Refugee“, „Come“ nebo titulní „A Farewell To Arms“, které se bez nadsázky dají označit bezmála až za heavymetalové. Samozřejmě, a což je pochopitelně jenom dobře, mají TNT mnohem větší stylový záběr. Je tady popmetalová „Don`t Misunderstand Me“, která může evokovat nejlepší chvilky Whitesnake z rozmezí let 1987 až 1989. Je tu mrazivá balada „God Natt, Marie“ a akustická LeTekrova lahůdka „A Signature On A Demon`s Self-Portrait“.
Prostě, kdo očekává klasickou desku TNT bude navýsost spokojen. Pro ostatní, kteří mají rádi chytře zahraný hard rock a o téhle kapele slyšeli jen z projíždějícího vlaku, je to rozhodně věc, kterou můžu doporučit. Mně udělala radost. Hlavně proto, že čtveřice Mills-LeTekro-Borge-Dahl ukázala, že má v sobě potenciál, o kterém jsem si myslel, že už vyhořel.
|
