Začátkem devadesátých let fenoménu Mr. Big unikl asi málokdo. Kdo by neznal akustickou baladičku „To Be With You“, kterou dodnes hraje nejedno komerční rádio. Dneska sice tuhle skladbu zná každý, už je ale míň lidí, kteří ví, že to má na svědomí právě tahle kapela čtyř amerických supermuzikantů. To je případ i dalších druhdy velice slavných kapel – Foreigner ("I Want To Know What Love Is"), Extreme ("More Than Words") nebo Ugly Kid Joe ("Cats In The Cradle"). A Mr. Big na to doplatili. Když hráli v roce 1994 v Praze odcházeli návštěvníci, kteří znali jen „To Be With You“ z jejich koncertu se zacpanýma ušima, když kapela spustila třeba takovou „Colorado Bulldog“. To se dnes sice už nestane, ale Mr. Big už tak nikdy nebudou hrát na žádném českém stadiónu jako hlavní hvězda.
Dnes tu máme tuhle kapelu znova. V původním složení, s kytaristou Paulem Gilbertem, který po epizodě s bývalým kytaristou Poison Richiem Kotzenem opět v roce 2009 posílil řady kapely. Kapela, dá se říci, tedy navazuje jak na poslední desku s Gilbertem – "Hey Man" z roku 1995, tak na poslední dvě věci právě s Kotzenem. Je tu plno riffů, kterým Gilbert dokáže dát křídla a společně s jeho propracovanými sóly bude udivovat konkurenci. Samozřejmě, Billy Sheehan je rovněž výtečný basák, o bubeníkovi Patu Torpeyem se snad ani bavit nemusíme a Eric Martin má jeden z nejcharakterističtějších hlasů v rockové hudbě.
Hudebně samozřejmě nikdy Mr. Big nebylo co vytknout. Každý tón sedí naprosto přesně. Ovšem i na „What If...“ se ukazuje stará bolístka kapely. Nechuť nebo neschopnost zasadit do muzikálního umění, kterým jejich desky vyloženě přetékají, opravdický rockový hit. Je tu řada vynikajících skladeb (úvodní „Undertow, zpěvná „Around The World“ nebo divoká „American Beauty“), jenže ani jeden hit, kterého by se okamžitě chytla komerční rádia.
Pochopitelně jsou tu i baladičtější věci. A to sice dvě - „Stranger In My Life“ a „All The Way Up“. Poslouchají se výborně, ovšem druhá „To Be With You“ se prostě nekoná. Mě osobně to absolutně nevadí, ovšem pochybuji, že bude mít tahle deska takový dopad, jaký by si asi Mr. Big představovali.
Abychom to shrnuli. Komu se líbí ostatní desky téhle kapely a nejen „To Be With You“, „Wild World“ nebo koneckonců „Nothing But Love“ a „Just Take My Heart“, tak rozhodně zklamaný nebude. Ani já nejsem. Nebudu sice „What If...“ točit pořád dokola, ale sem tam si tohle album soustředěný poslech zaslouží. Jako kulisa bude fungovat výborně pořád. A co se týče hodnocení? Dal bych osmičku. Když ale vidím ten obal s létajícím prasetem, tak půl bodu musí dolů. Pink Floyd tu přece jen byli o fous dřív.
|
