KOMUNÁL (dříve KOMUNÁLNÍ ODPAD) je legendou jednoho kraje. Ačkoli má tahle kapela na svém kontě řadu dobrých alb a nespočet kvalitních hitů, její sláva nikdy významně nepřesáhla hranice Východočeského území. Na druhou stranu, právě tam je pozice KOMUNÁLU kultovně neotřesitelná a s jistou nadsázkou se dá srovnat s celonárodní popularitou KABÁTU. Osobně mám tuhle chlumeckou partu hodně rád, ačkoli má obliba stojí z největší části na starých hitech kapely, skladby z posledních dvou desek považuji až na pár výjimek za zklamání.
Na desce „Jako psanec“ sice prvoplánově chytlavé hity zase chybí, jejich absenci ale tentokrát vyvažuje slušná kvalita většiny ostatních skladeb. Bohužel sem nepatří úvodní skoro titulka „Psanec“, která doplácí na přepálené opakování nezajímavého refrénu. Hned potom už je ale o poznání lépe. Dokonce nejlépe, šlapavě rytmizovaný a svůdně vygradovaný „Malíř“ se velmi příjemně poslouchá a pro mě osobně znamená vrchol celé desky. V hudebně pohodovém duchu se nese i další „Déšť“. Ten obtéká tradiční textovou složku, balancující na hraně přítulného a ve výsledku nic neřešícího existencialismu, ale také lehce neumětelsky zpracovaného kýče (platí téměř pro všechny skladby). „Kameny“ rozjíždí power metalový vichr. Tento žánr nikdy nepatřil k dominantním elementům KOMUNÁLU, pokud byl ale použit, vždy dynamicky okořenil heavy rockový základ. O to více zamrzí, že na power prvky kapela hází čím dál větší bobek, kromě „Kamenů“ už je zaslechneme pouze v sólové části skladby „Účet“.
„Vězeň“ se vyznačuje postupnou katarzí, která je ale ukončena překvapivě brzo. Jenže pak přichází největší průšvih nového alba, song „Podivnej obchod“. Pokud někdo viděl film "Království ro(c)ku" a vzpomene si na finální scénu se Satanem, bude doma. KOMUNÁL se rozhodl tuto komediálně strhující pasáž předělat k obrazu svému a výsledek je bohužel tristní. Vše pohřbívá mluveně/hrané slovo, které podstrádá vtipnou myšlenku a hlavně dobrý vkus. Jack Black by z toho radost asi moc neměl...
Další část desky se už naštěstí vrátí k původní, tu více („Účet“, „V kostele“, „Štěstí“), tu méně („Klaun“, „Blázen“) povedné tvorbě kapely. Brnkání na lokálně patriotickou strunu pak posichruje závěrečná „Hymna“. Konečný verdikt je jasný. Jelikož pocházím z Východních Čech a kouzlo KOMUNÁLU na mě tedy má abnormálně silný účinek, nemůžu se držet s hodnocením při zemi. Zvlášť, když se kapele částečně podařilo navázat na svoji minulost a z desky „Jako psanec“ opět sálá příjemně zpěvná pohoda.
|
