Tim Skold je skutečně zajímavá osobnost. Poprvé se světu představil jako basista švédsko-americké glammetalové čtveřice Shotgun Messiah. Po odchodu vokalisty Zinnyho J. Zana se stal frontmanem a začal kapelu otáčet více do hardrockovějších nebo dokonce metalovějších vod. Když ze Shotgun Messiah odešel bubeník Stixx a basista Bobby Lycon, stal se Skold absolutním vládcem nad kapelou. Vědom si svého potenciálu začal s kytaristou Harry K. Codym a elektronickým mágem Ulfem „Cybersank“ Sandquistem pracovat na velkolepém projektu „Violent New Breed“. Přestože se tohle album stalo labutí písní Shotgun Messiah, je rozhodně nejpodařenějším dílkem kapely. Skold na něm konečně za pomoci elektroniky a industriálního lomozu zúročil svůj veškerý talent a skladby jako „Jihad“, „Monkey Needs“ nebo „I´m A Gun“ jsou dodnes kousky, které dokáží posluchači upálit palici.
I když „Violent New Breed“ u posluchačů ve své době propadla, ukázala Skoldovi cestu, jakou se bude v příštích letech ubírat. Nejprve natočil dvě vydařené sólovky „Skold“ a „Neverland“ a poté své síly spojil s německým industriálním guru Saschou Konietzkem v jeho projektu KMFDM, se kterým je spjat do dnešních dob. Zahostoval si i v industriálním projektu zpěváka Faster Pussycat Taimeho Downea The Newlydeads a nakonec se spřáhl s pošukem Marilynem Mansonem, kterému z kapely právě utekl basista Twiggy Ramirez. Skold se kolem roku 2005 stal jediným Mansonovým spoluhráčem, ovšem už o tři roky později z jeho kapely prchá. Opět spolupracuje s KMFDM a pouští do světa sólovku „Suck“, kterou má následovat další „Anomie“.
Jaká tedy „Suck“ je? Asi takhle, pokud se vám líbí zmínění KMFDM a „Violent New Breed“ od Shotgun Messiah, rozhodně nebudete zklamaní. Oproti KMFDM je „Suck“ více přístupná širšímu spektru posluchačů, oproti Shotgun Messiah je zase více temná a ne tak rockově orientovaná. Otázkou ovšem je, zda „Suck“ brát jako řadový počin. Skold jej sice tak prezentuje, ovšem na desce je ve výsledku pouhá čtveřice skladeb. Titulní „Suck“, což je jakýsi pilotní singl desky, který v sobě nese všechny atributy Skoldovy tvorby a industriální muziky celkově. Má potřebný tah, dusavý spodek a pěkně nabroušené kytary. „I Will Not Forget“ je pro osobně největší hit desky, kdy se nejvíce ozývá Skoldova hardrocková minulost a kde prim hraje uhrančivá melodie. Divoká „A Dark Star“ sice začíná trochu jako neškodná temná věcička, ale v polovině se zlomí do pekelného black metalového tempa. A závěrečná „Bullets Ricochet“? Slušná industriální věc, která rovněž splňuje všechna potřebná kritéria.
Když jsem zmínil, že na desce jsou ve výsledku jen čtyři skladby, dlužno dodat, že další čtyři jsou remixy titulní věci. Z nich mi nejzajímavější přijde hned ten první – "16Volt Remix". Ale i bez něj bych se obešel a raději bych dal přednost dalším novým věcem, kterých Skold při svém talentu a píli rozhodně nemá málo. No nic. Je sice pravda, že na poslech takového druhu muziky musí být nálada, ovšem když se do ní dostanete, tak vás „Suck“ rozhodně nezklame.
|
