Ralf Scheepers vydal své první sólové album, a přesto se nestalo vůbec nic nového. Stačí se podívat na obal desky, a každému hned dojde, že Ralf neopustil teritorium, ve kterém se pohybuje jeho domovská kapela PRIMAL FEAR. Tedy dogmatický heavy/power metal s minimem kompromisů. S albem „Scheepers“ Ralfovi dokonce vypomohli dva spoluhráči z PF, Magnus Karlsson a Mat Sinner. Smysluplnost tohoto počinu mně tedy poněkud uniká, naopak důvod k radosti mají ti, kteří se za nic na světě nemohou nabažit vokálního projevu Ralfa Scheeperse a urputného heavy metalu Mata Sinnera.
Určitý rozdíl by se ale přece jenom našel. I hudba PRIMAL FEAR totiž občas dokáže uvolnit sevřenost metalových otěží a nechá do sebe proniknout osvěžující závan chytlavé melodie. Tento element se ale na Scheepersově debutu bohužel téměř vůbec neděje, a tak jsou metalové riffy ještě dřevnatější, v mnoha pasážích pak dosahují husté a neproniknutelné sukovitosti. Dalo by říci, že heavy metal v podání Ralfa Scheeperse je hudebním archetypem nabejčených kulturistů z posiloven. Síla, povrchnost a zase síla, ovšem emotivní přesah veškerý žádný. K tomu je nutné přičíst tvrdohlavé opakování nudných refrénů a nezbývá než konstatovat, že mně osobně metalová část desky žádný velký požitek nepřináší.
Zásadní změna nastává, pokud se přestane tlačit na kovovou pilu a k tónum přijdou skladby pomalého až baladického vyznění. Patří sem čtvrtý song „The Fall“ s příjemně uvolněným refrénem, předělávka „Before The Dawn“ od největších Ralfových oblíbenců JUDAS PRIEST, desátá píseň „The Pain Of The Accused“, a také závěrečný kus „Compassion“, který si Ralf sám doprovodil na akustickou kytaru. Právě takové skladby nabídnou dostatek tvůrčího zaujetí a každá z nich je ve výsledku mnohem poutavější, než celá agresivní část desky dohromady.
Na závěr si musíme osvětlit jednu podstatnou věc. Tuto recenzi psal člověk, který nemá rád metalovou urputnost bez přidané hodnoty v podobě dynamické melodie a celkové hodnocení (které ještě podstatně navýšily právě ony pomalé skladby) je tedy odrazem takového přístupu a hudebního vkusu. Ti z vás, kdo si na metal „acceptovského“ typu potrpí, patrně zklamáni nebudou a k výsledné známce si můžou přidat hned několik bodů navíc.
|
